Šéf mlékárny Madeta vyzývá zemědělce ke smíru
Milan Teplý (55), předseda představenstva a generální ředitel společnosti Madeta, největší české mlékárny. Údajně i její největší vlastník. Narodil se v Praze. Po gymnáziu se zaměřením na matematiku a fyziku absolvoval pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. Od roku 1972, kdy studia ukončil, pracoval v podniku Laktos jako technolog, od roku 1975 krátce v Ústředním inspektorátu státní inspekce jakosti. Od následujícího roku působil na nižších a středních řídících postech v Jihočeských mlékárnách (původní název dnešní Madety). Generálním ředitelem firmy se stal v roce 1990, předsedou představenstva o rok později. Je ženatý, má dvě dospělé děti.
EURO: Jihočeští zemědělci vyvážejí do mlékárny v bavorském Chamu již přes 200 tisíc litrů mléka denně. O to méně suroviny nakupuje Madeta, o to více asi máte starostí s udržením chodu firmy. Z obou stran v poslední době padala velmi ostrá slova. Zdá se, že ve vašem sporu s představiteli Mlékařského a hospodářského družstva Jih je více emocí, než je zdrávo. Nebylo by řešením, kdyby se hlavní protagonisté stáhli do pozadí? TEPLÝ: Máte snad na mysli, že bych měl z Madety odejít?
EURO: Takto natvrdo to řečeno nebylo. TEPLÝ: Možné je samozřejmě všechno. Sám jsem byl v době kolem Vánoc asi tři dny pevně rozhodnut, že už se tomuto byznysu věnovat nebudu, že od toho půjdu pryč. Byl jsem, lidově řečeno, na kolenou. Ale ujišťuji vás, že příčinou nebylo chování družstva Jih, protože ono v podstatě pouze splnilo to, co půl roku předtím veřejně deklarovalo.
EURO: V čem tedy byla příčina? TEPLÝ: Velmi se mě dotklo chování celostátního mlékařského družstva Mlecoop. Měnit zásadně obchodní strategii a spolupráci 29. prosince s platností od 1. ledna - to se v obchodě přece nedělá. Ze dne na den odešlo dalších 100 tisíc litrů do mlékárny v Hlinsku. Takže jsme dohromady přišli už o 300 tisíc litrů mléka (v současnosti zpracovává Madeta 1,15 milionu litrů denně - pozn.red.) Víte, co je to za práci, měnit narychlo svozné plány, a co všechno z toho plyne? Ale zařekl jsem se, že už o těchto věcech raději nebudu veřejně hovořit, jitřit rány, že budu více diplomatický. Družstvo se určitě nechovalo nijak protiprávně, pouze docílilo svého, kýžené výše nákupní ceny. Ale je otázkou, jak to člověk všechno osobně přijímá. Já bych mohl skákat pět metrů do výšky, křičet, řvát jako zavalený horník, ale je mi to stejně houby platný.
EURO: Co vás nakonec přimělo, abyste si odchod rozmyslel a v „mlíkařině“ zůstal? TEPLÝ: Věřím, že se situace časem zklidní, vášně opadnou. Musel jsem si také připustit, že jsem v minulosti udělal řadu chyb.
EURO: Buďte konkrétní. TEPLÝ: Asi jsem se zemědělci nejednal vždy vstřícně. V určitém období, dva tři roky nazpět, jsem jim obchodní podmínky pouze oznamoval, nevyjednával s nimi. To přiznávám. Kardinální chybu jsem udělal na konci roku 2003 při nějaké přednášce na vysoké škole. Na dotaz, jak se bude vyvíjet nákupní cena mléka v roce 2004, jsem řekl, že bude začínat osmičkou, ale potom jsem to nedodržel. Situace se začala vyvíjet tak, že jsem byl přesvědčen o nemožnosti slíbené cenové hladiny dosáhnout. Já jsem si nevymyslel některá hygienicko-veterinární opatření, která bylo nutné před vstupem do Evropské unie ještě narychlo učinit. Co mám teď dělat? Mám se snad oběsit? Udělal jsem chyby. Pro mě je to poučka do budoucna. Musím se jich příště vyvarovat.
EURO: Stejně byste nemohl z Madety ze dne na den odejít, když je o vás známo, že jste jejím rozhodujícím vlastníkem. TEPLÝ: A je to skutečně známo? Nechci o tom především mluvit, protože to není pro danou věc ani podstatné. Jsou to všechno takové pseudovlastnické vztahy z kuponové privatizace. Chci říct jedno: udržel jsem pohromadě jediný velký mlékárenský podnik v České republice. Udělal jsem ze sedmnácti fabrik osm a podnik je dnes plně zainvestovaný. Čtvrt miliardy korun jsme každým rokem proinvestovali. Máme patnáct moderních skladů po celé republice, 170 nákladních aut. Je otázkou, proč bych měl situaci řešit svým odchodem. Vím, co mám s podnikem dělat, vím, jak problémy řešit. Myslím, že bychom se teď všichni měli vrátit na čistě ekonomickou půdu. Bavit se o tom, co lze a co už nelze. Bez emocí.
EURO: Už jste naznačil, že věříte ve změnu situace na mléčném trhu. Bude mléka více, než je teď? TEPLÝ: Troufám si tvrdit, že tak za dva měsíce ho bude opravdu hodně. Podepsali jsme se zemědělci nové smlouvy za vyšší nákupní ceny, ale už v tuto chvíli je zřejmě, že za tyto ceny budeme na trhu neprodejní. Půjde o korunový rozdíl na každém mléka v náš neprospěch oproti zahraniční konkurenci. Ceny na světových trzích momentálně klesají. U sušeného odstředěného mléka a másla, což jsou pro nás indikátory, momentálně odpovídají nákupní ceně na úrovni 7,80 až 7,90 koruny za litr. My ale zemědělcům platíme 8,54 koruny za litr, nejlepší mají až 8,70.
EURO: Takže za logickou reakcí teď považujete snížení ceny. TEPLÝ: Nemluvím o logické reakci. To jsem neřekl. Musím být velmi opatrný. Podepsal jsem smlouvu s dodavateli na rok 2005 v maximální možné míře. Je to cena, které zemědělci docílili svým tlakem. Klobouk dolů, vyhráli. Myslím, že je ještě vyšší, než doufali, a já teď budu čekat, co se na trhu stane. Madeta je velmi silná a situaci ustojí, ale nemůžeme si lhát do vlastní kapsy, že jde o rovnovážný stav. Cena je abnormálně vyšroubovaná. Nedovedu si představit, že by bylo možné s takhle drahým mlékem celý letošní rok obchodovat se zahraničními řetězci.
EURO: Je pravda, že hodláte nakupovat mléko v Polsku či na Slovensku? TEPLÝ: Vypadá to, že z Polska letos nakoupíme kolem padesáti milionů litrů.
EURO: A to se vám nelevný transport suroviny stále ještě vyplatí? TEPLÝ: A co mám dělat? Mám snad dojit pampelišky? Poláci jsou chytřejší. Cenu mléka staví tak, jak odpovídá reálné situaci. Pokud vás to zajímá, jeďte se tam podívat. Položte si sám otázku, jak by vůbec někdo mohl prodávat trvanlivé mléko v krabici za 9,90 Kč na krámě, pokud by vykupoval české mléko za 8,50 Kč a za krabici zaplatil 3,60 Kč. Dělal by to tady někdo? Víc k tomu neřeknu. Vím jen jedno: světové ceny letí dolů, v Bavorsku zatím nejpomaleji.
EURO: Zemědělci se ale zajisté chovali pragmaticky. Vývozem do Bavorska jen racionálně využili tržní příležitosti. Kdo by odolal, když mu na každém litru Němci nabízejí o padesátník více než doma? TEPLÝ: Nemám proti tomu výhrady. Mohu se zlobit, že odešli od nás, ale nemohu se zlobit, pokud se chovají tržně. Trochu jsem ale překvapen, že odešli i do jiných českých mlékáren, kde budou mít cenu nižší. Oni sice tvrdí, že vyšší, ale už prvních dvacet dnů nového roku ukázalo, že nižší. Ale to ať si rozhodnou sami. Nebudu jim do toho mluvit. Cestu nazpátek mají každopádně otevřenou, žádná zášť není. Vždyť já se s těmi chlapy znám patnáct let, tykáme si. Třeba včera (rozhovor se uskutečnil v úterý 25. ledna - pozn. red.) u nás odpoledne bylo přes 70 zemědělců, mezi nimi i ti, kteří odešli. Byla tam velice příjemná atmosféra.
EURO: Ceny potravin jsou výrazně ovlivňovány silou obchodních řetězců. Cítíte se být v českých supermarketech nyní ohroženi? TEPLÝ: Situace na trhu se může změnit do jednoho měsíce. Bude tady velmi živo. Mám informace, že jedna nejmenovaná německá firma začne do Česka dodávat 75 tun mléčných výrobků týdně za extrémně nízké ceny. Když vám řeknu, že na čtvrtkilovém balení tvarohu, který dělají Madeta, Danone či třeba Polabské mlékárny Poděbrady, jsou Němci o 6,20 Kč levnější, tak vám musí být jasné, jak rychle se prosadí. Těch 75 tun je jenom začátek. Mají zmapovanou celou republiku, dle mých informací začnou v řetězci Globus. Chtějí třetinu trhu. Umíte si představit, co to bude za sílu? Navíc si myslím, že to nebude jediná firma, ale půjde o frontální útok. To vše v okamžiku, kdy domácí mlékárny jsou s cenami nekonkurenční, protože mají drahou surovinu.
EURO: Jak může německá firma nabízet levnější tvaroh než česká? Je to někým dotované, je to snad dumping? TEPLÝ: To nevím. I ztráta může být pro někoho investicí.
EURO: I vy jste se ale rozhodli ukončit výrobu eidamské cihly v Pelhřimově a sýry k doplnění sortimentu dovážet z Německa. Jak je možné, že je v Německu eidam levnější než v Česku? Mzdy tam mají vyšší, technologie nakupují minimálně stejně draho… TEPLÝ: …Mají nižší nákupní cenu mléka. Surovina je rozhodující nákladovou položkou v ceně mléčného výrobku. Samozřejmě ale nemohu popírat, že v lecčems jsou před námi. Možná jsme mohli za patnáct let popojet dál.
EURO: Třeba v produktivitě práce. TEPLÝ: Popojeli jsme tam, kam jsme popojeli.
EURO: A proč ne dál? Když mlékárna v Chamu zpracovává to samé množství mléka se šesti stovkami lidí a vy potřebujete o tisícovku více, zdá se být něco v nepořádku. TEPLÝ: Není fér to takto srovnávat. Klidně mohu za půldruhé miliardy postavit fabriku na zelené louce, nalít do ní 1,5 milionu mléka každý den a dát do ní šedesát lidí. To je případ některých nových fabrik v Německu, či spíše západoevropských obecně. Je ale třeba porovnávat i náročnost výroby. Pokud nějaká fabrika dělá rukodělnou produkci, plete pařené sýry Jadel pro zahraniční trh – každou tu housku musí ta ženská uplést ručně - tak je to přece o něčem jiném. Strojně se takový sýr nedělá, protože to nemá odpovídající kvalitu. Ale uznávám, že je rozdíl, když zpracováváte stejné množství mléka v osmi závodech, nebo pouze na jednom.
EURO: Je snad pro vás strategickým cílem koncentrovat výrobu na jediné místo? TEPLÝ: Ne na jediné. Máme představu, kolik fabrik zůstane. Zda dvě, čtyři, nebo šest vám rozhodně neřeknu, ani konkurence by vám to neřekla. Bude záležet i na vývoji nákupu mléka. Současný stav považuji každopádně za přechodný.
EURO: Proč jste se rozhodli omezit výrobu právě v Pelhřimově, Českých Budějovicích a Strakonicích? Na základě jakého klíče jste vybírali? TEPLÝ: V těchto fabrikách vyrábíme nejméně rentabilní výrobky. Když nemáte mléko, musíte se nějak rozhodnout. Bych byl schopen to řešit i jiným způsobem, ale teď už nemá cenu o tom hovořit. Kdybych hypoteticky zavřel třeba celý strakonický závod, v němž se vyrábí sušené instantní mléko v plechovkách pro arabský trh, tak se tam už v životě nevrátíme, ztratíme trh. Budou tam dodávat Dánové nebo někdo jiný. Přitom jsme v současné době značkou číslo jedna. Prachatický závod vyrábí bílé sýry také pro arabský trh a též je jedničkou. Vyrábělo se 800 tun, dneska by po nás chtěli ročně 3400, a ještě to nestačí. Nechtěli jsme přijít o tradiční zákazníky.
EURO: Stále platí, že máte v úmyslu z původních 1700 zaměstnanců propustit 350? TEPLÝ: Teď se to tak jeví. Jak to bude dál, nevím. Situace se může změnit natolik, že třeba Madeta výkup mléka zase prudce zvýší, možná na dva miliony litrů denně. Už v pololetí může být suroviny na trhu „neúrekom“. A nepůjde už do Německa, nikdo tam o ni nebude stát. Potom bychom lidi zase nabírali. Propouštět zaměstnance, to je hrozná záležitost, opravdu hrozná. Je vám z toho špatně. Když propouštíte lidi, kteří jsou odborníky ve svých oborech, pracovníky z vývojových dílen, techniky, kteří dělají s nerezem a jsou dlouhodobě vyškoleni… Ale cit nepatří do byznysu. Aby bylo jasno, to propouštění není přímým důsledkem vývozu mléka, neměl by to nikdo všechno házet na zemědělce. Propouštělo by se stejně, jen možná v menším rozsahu. Je ale logické, že když není dost mléka, tak není třeba tolik lidí. Plácat mouchy na zdi přece nebudou.
EURO: Co uděláte s nevyužitými areály ve Strakonicích a Budějovicích? TEPLÝ: Teď se k tomu dělají nějaké studie. Ukončené a vyhodnocené budou koncem března.
EURO: Ve Státním zemědělském intervenčním fondu nyní probíhá správní řízení s jedenácti vývozci mléka, mimo jiné i s jihočeským odbytovým družstvem. Je jim kladeno za vinu, že v rozporu s evropskými předpisy nedodávají vykoupené mléko přímo do mlékáren, ale prodávají je ven přes „překupníky“. Co se stane, když přijdou ve vztahu k zemědělcům o tzv. statut odběratele, jak jim údajně hrozí? TEPLÝ: Vím, že je to některými lidmi spojováno s Madetou a se mnou, ale já o tom opravdu téměř nic nevím a nezabývám se tím. Myslím si, že to nesouvisí s vývozem mléka. Jde tam spíše o kvóty.
EURO: Zkusme věřit, že to nijak nesouvisí, ale pokud by vývozci přišli o statut dodavatele, co to bude znamenat ve vztahu k Madetě? TEPLÝ: Myslím, že to zemědělci spolehlivě vyřeší. Já s tím rozhodně nijak nekalkuluji, abych si říkal, tak teď jim vezmou licenci a oni budou muset přijít k nám a ptát se mě, zda bych to mléko nenakupoval. Vím, že někdo zahájil správní řízení na základě nějaké kontroly, ale neznám ani výsledky té kontroly, nevím v čem měli pochybit, a je mi to úplně jedno. Tak to bude prodávat někdo jiný a soustředí mléko do nového celku.
EURO: Jihočeští zemědělci měli od státu koupit 36 procent akcií Madety, nakonec je ale získaly Jihlavské mlékárny. Stále sice ještě pokračuje soudní jednání, ale nemyslíte si, že by pro stabilitu vaší firmy bylo opravdu lepší, kdyby alespoň část akcií prvovýrobci drželi? TEPLÝ: Soudy se vůbec nezaobírám, ale připouštím, že je užitečné o tomto tématu hovořit. Propojení má nepochybně svou logiku. Samozřejmě je v tomto směru něco připraveno, ale musí to být především zemědělci, kteří o to budou mít zájem a mohou se prokázat nějakou ekonomickou stabilitou. A musejí přijít s konkrétními věcmi, jednat konkrétně. Rozhodně to musejí být naprosto čisté peníze, ne z nějaké trestné činnosti. To ve svých téměř 56 letech rozhodně nemám zapotřebí.
EURO: Nabízí se třeba varianta navýšit základní kapitál úpisem nových akcií. TEPLÝ: Mohu říct jen tolik, že naši velcí dodavatelé ze středních Čech a jižní Moravy mají velice konkrétní a jasné představy o tom, jak se napojit na Madetu. A já na to slyším. Asi by bylo lepší, kdyby to byli Jihočeši - Madeta je primárně jihočeská záležitost - ale myslím, že na to také dojde. Všichni jsme moc velcí plašani. On nás ten vývoj dovede k tomu, že budeme jako ten Dalibor, naučíme se housti.
