Nikdy jsem nebyla příliš velkým milovníkem zeleniny. Bio móda mě ze začátku poněkud děsila a daleko sympatičtější mi byl pořádně propečený steak.
Foto: Profimedia.cz
Ovšem poté, co se celý svět spiknul proti španělským okurkám, začalo mi být zeleniny docela líto.
Celou dobu si říkám, jak k tomu ta nebohá zelenina přijde. Roste si v klidu na plantáži a těší se na výlet do světa. Nakonec je nařčena z toho, že je nosičem zákeřné bakterie, která umí život pekelně znepříjemnit, a dokonce i vzít.
A tak se díky Německu, národu konfliktnímu už od pradávna, okurky spolu s rajčaty a salátem dostávají do prekérní situace. Označené za škůdce první kategorie končí v kontejnerech a v laboratořích, kde nakonec přijdou na to, že jsou v tom vlastně chudinky nevinně. I německé úřady už chtějí varování před jejich konzumací stáhnout. Za všechno prý teď může naklíčené obilí. Drama, zdá se, vrcholí. Občan tápe, zeleninu bojkotuje, vegetariáni trpí hlady a zahraniční zemědělci pláčou. Svět se řítí do další krize. Přemýšlím, která zelenina ještě přijde na řadu a trochu se bojím o patizon. Kauza pokračuje a já jen tiše doufám, že to nakonec nesvedou na vepřový řízek.