Jiří Sternberg je v mnohém prototypem českého moderního šlechtice-podnikatele. Jeho firma se odpíchla od restituce, ve které získal zámek Jemniště a přilehlé pozemky. Tam postupně rozjel nejméně patero obchodních činností. Od prodeje ryb, přes pěstování šťovíku až po ubytování v apartmánech.
Jiří Sternberg, majitel panství Jemniště Jiří Sternberg je v mnohém prototypem českého moderního šlechtice-podnikatele. Jeho firma se odpíchla od restituce, ve které získal zámek Jemniště a přilehlé pozemky. Tam postupně rozjel nejméně patero obchodních činností. Od prodeje ryb, přes pěstování šťovíku až po ubytování v apartmánech.
Na počátku podnikání Jiřího Sternberga byla restituce rodinného majetku, který ale vyžadoval spíš velkou investici, než že by byl zlatým vejcem spadlým do klína. Zámek Jemniště byl totiž po druhé světové válce zestátněn a pak vlastně už jen neustále chátral. „Za komunistů prošel jedinou větší opravou v roce 1974. Stát na ni prý dal 14 milionů korun, což byly na tu dobu obrovské peníze. Otevírala se zde totiž tehdy stálá výstava československo-sovětského přátelství,“ vysvětluje Jiří Sternberg. „Většina peněz ale šla jen na úpravu nádvoří. Dál totiž sovětský generál, který výstavu slavnostně otvíral, nešel.“
Porevoluční doba tak musela nutně zámek zastihnout v havarijním stavu. To už ale šlechtický rod začal uplatňovat své restituční nároky. V roce 1992 dostal zpět Zdeněk Sternberg hlavní sídlo rodu – hrad v Českém Šternberku. Právě tam získal jeho synovec Jiří praxi. Dělal kastelána.
V roce 1995 pak stát uznal nároky rodu i na zámek Jemniště, kde se Jiří Sternberg usadil i s rodinou. „V následujících dvou letech jsme zrestituovali ještě přilehlé pozemky. Šlo zhruba o 1100 hektarů lesů, 70 hektarů vodních a 80 hektarů zemědělských ploch,“ vypráví.
Na piknik do zámeckého parku
Sternberg mohl začít s opravou sídla. Zvolil náročný přístup. „Většina šlechtických rodů to po restituci udělala tak, že začaly nejdříve hospodařit v lesích a na rybnících. My to zkusili obráceně. Nejprve opravit zámek a na něm začít podnikat,“ říká.
Zámek tedy fungoval jako středobod, kolem kterého se postupně rozvětvují Sternbergovy podnikatelské aktivity. Začal s prohlídkami pro turisty a s pronájmem budovy na nejrůznější firemní akce. „Měli jsme tu snad všechno od prezentace dětských kočárků až po předváděčky aut. Taky tu mnohokrát natáčeli filmaři,“ říká Sternberg. Postupně přibylo také několik luxusních apartmánů jako romantické ubytování .
Manželka Petra zase začala organizovat na zámku svatební obřady. Z toho se postupně vyvinula svatební agentura, která nabízí ucelené služby od cateringu až po svatební noc ve zmíněných apartmánech. V současnosti se koná na Jemništi stovka svateb ročně.
Jako poslední přibyla ještě kavárna a zámecké kuchyně. „Chceme fungovat jako ucelený odpočinkový areál. Rodina si u nás třeba předem objedná piknikový koš. Když přijedou, dostanou jídlo, deku a jdou na piknik do zámeckého parku,“ uvádí Sternberg. „Loni jsme tu měli 17,5 tisíce individuálních návštěvníků, přičemž vstupné na prohlídku zámku a parku je 140 korun pro dospělého hosta. Letos tu bylo už přes 22 tisíc lidí, a to ještě rok neskončil. Mým cílem je návštěvnost kolem 35 tisíc turistů,“ vypočítává.
Díky čilému podnikání může Sternberg pozvolna rekonstruovat sídlo. „Ročně jde na provoz a údržbu zámku asi šest milionů korun. V to počítám menší opravy, energie i mzdy 13 pracovníků.“ Rozsáhlejší opravy, díky nimž se z chátrajícího zámku stalo reprezentativní sídlo, ale musel stejně hradit z dalších zdrojů. „Jednak z výtěžků lesního a vodního hospodářství. Dostali jsme také několik dotací od státu.“
Kam schovat ryby před pytláky
Dřevo ze svých lesů začal Jiří Sternberg zpracovávat na místní pile, jejíž činnost před rokem obnovil. Naopak ryby z rybníků prodává Českému rybářskému svazu. „Ještě dokud jsou menší, kolem 1,5 kilogramu. Rybáři si je nasazují do svých vodních ploch. Dokud jsme měli v rybnících dospělé ryby, chodili nám na ně pytláci,“ vysvětluje šlechtic. Ten nakonec začal podnikat i v posledním oboru, ke kterému mu ještě panství skýtalo příležitost. „Slíbil jsem si sice, že v zemědělství podnikat nebudu. Ale od letoška jsme přece jen naše – dost rozptýlená – pole oseli. Já věřím v budoucnost energetických plodin, takže na 2,5 hektaru pěstuji experimentálně šťovík. Na zbytku polí je pšenice, kterou máme pro vlastní potřeby – jako krmení pro ryby.“
Bydlíme v 56+1
Podstatné je, že Sternberg žije s manželkou a dvěma dětmi přímo na zámku. „Máme byt 56+1,“ vtipkuje. Ve skutečnosti ale prý rodina obývá jen šest zámeckých pokojů.
A co tradiční šlechtická hobby? „Jako jestli hraji v neděli pólo? To určitě ne. Zajímám se sice o heraldiku a filatelii, ale kvůli pracovnímu shonu na to bohužel v poslední době nemám moc času,“ říká.
A budoucnost? Panství, na kterém nyní bují podnikání ve všech podobách, by měl jednou zdědit dnes jedenáctiletý syn. „Ale pravidlo o prvorozeném synovi už dávno není dogmatem. Pokud by chtěl zvolit jinou dráhu a o podnikání jevila větší zájem naše dcera, může vést zámek klidně ona,“ uzavírá Jiří Sternberg.
