A jako vždy nejde o ekonomiku. To, že řecké dluhy jsou nesplatitelné a bez jejich významného odepsání nemůže země obnovit růst a začít normálně fungovat je jasné úplně stejně jako to, že když se dluhy odepíšou třeba všechny, bude Řecko za pár dalších let v eurozóně v úplně stejné situaci. Nakonec jedna restrukturalizace dluhu už proběhla v roce 2012 a efekt trval přesně jeden rok.
Eurozóna, jejíž institucionální rámec předepisující chování členských zemí se rozpadl hned na počátku krize a nový nemá, funguje pro Řecko jako mamahotel, kdy sice synáčkovi pořád někdo mluví do toho, jaké slečny si vodí domu, ale zato je plná lednice a činže se neplatí.
V praxi to funguje tak, že sice kdysi platilo, že země eurozóny si sice neručí za své závazky navzájem, v praxi ale trhy předpokládaly, že ono ručení existuje a vše, co se zatím děje kolem Řecka jim dává zapravdu.
Daně mají sloužit doma
A ono ve skutečnosti by ty drobné za Řecko nebyl až takový problém zaplatit. Jenže těžko se to vysvětluje vlastním daňovým poplatníkům, kteří jako zaostalí národovci většinou pořád soudí, že daně, které se doma vyberou, mají také domácím sloužit a ne platit jimi cizí nerozvážnosti.
A to je politický problém v Německu, kde nejčtenější deník Bild burcuje s hesly „Žádné další miliardy do Řecka“ „Potřebujeme železnou kancléřku“ a dokládá to portrétem Angely Merkelové v Bismarckově vojenské přilbě. A politická atmosféra v zemích, jako je Finsko, Slovensko, nebo pobaltské republiky je stejně vyhrocená.
Divit se tomu může jen ten, kdo upřímně věřil, že společná evropská měna bude sbližovat národy a jejich ekonomiky. V obou případech je zcela evidentní, že opak je pravdou. A ta bude po neděli ještě o dost zřejmější, ať už výsledek jednání summitu EU bude jakýkoli.
Další komentáře autora:
