Současná ekonomická krize doléhá i na trh spotřebitelských úvěrů. V této souvislosti se menší pozornost věnuje právnímu rámci, v němž se spotřebitelé a poskytovatelé úvěrů pohybují. Evropská unie však přichází s kvalitnějšími pravidly pro tento trh ve formě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/Evropských společenství o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
Úpravy směrnice
V současné době upravuje ochranu spotřebitele při poskytování spotřebitelských úvěrů zejména zákon 321/2001 Sb. o některých podmínkách jeho sjednávání. Je téměř neuvěřitelné, že tento zákon nebyl za více než osm let své platnosti ani jednou novelizován. Výhled legislativních prací vlády na období 2008 až 2010 však napovídá, že bude poprvé novelizován právě v souvislosti s transpozicí uvedené směrnice. Transpoziční lhůta končí 12. května 2010.
Směrnice sice vychází z principu maximální harmonizace, ale dává na mnoha místech členským státům možnost uvážit odlišnou úpravu. V rámci novelizace uvedeného zákona se proto lze těšit i na „národní“ prvky přizpůsobující úpravu potřebám českého trhu. Náznaky, jakým způsobem Česká republika možnosti uvážení využije, lze vysledovat ze společného konzultačního materiálu ministerstev průmyslu a obchodu a financí.
Směrnice upravuje postup při sjednávání a uzavírání úvěrových smluv na částky v rozmezí 200 až 75 tisíc eur mezi fyzickou nebo právnickou osobou (věřitelem). Pokud v rámci svého podnikání poskytuje úvěr fyzické osobě (spotřebiteli), jež přitom nejedná v rámci živnosti nebo povolání. Z takové široce pojaté působnosti však existuje mnoho výjimek. Směrnice se například nevztahuje na hypoteční úvěry nebo operativní leasing. Česká republika však může nový režim rozšířit i na spotřebitelské úvěry, jež směrnice neupravuje.
Povinnosti
Směrnice zavádí mnoho nových požadavků, které by měly přispět k větší informovanosti spotřebitele. Pro věřitele však odpovídající provozní opatření mohou znamenat značnou zátěž. Zejména v předsmluvní fázi je na věřitele kladeno mnoho nových informačních povinností, aby spotřebitel mohl učinit informované rozhodnutí, zda úvěrovou smlouvu vůbec uzavře. Další povinnosti se týkají reklamy. Ta musí napříště obsahovat i standardní informace včetně roční procentní sazby nákladů. Věřitele postupující v souladu s dosud platným zákonem by toto zjištění nemělo překvapovat, neboť již obdobnou povinnost stanoví. Některé z předsmluvních povinností se nově vztahují i na zprostředkovatele úvěru.
Pozoruhodnou novinkou je povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Kvůli současné ekonomické krizi se však ani takový požadavek nejeví natolik absurdním. Konečně úvěrová smlouva musí jasně a výstižně uvádět nezbytné informace o poskytovaném úvěru. Ani rozsah těchto informací by však neměl věřitele příliš překvapit.
V oblasti dohledu nad plněním uvedených povinností ponechává směrnice členským státům EU volnou působnost. České národní bance byly svěřeny nové pravomoci v oblasti ochrany spotřebitele již před rokem. Pouze však ve vztahu k subjektům, které podléhají jejímu dohledu. Lze předpokládat, že dohled nad ostatními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude svěřen České obchodní inspekci.
Spíše evoluce než revoluce
Po transpozici směrnice do českého práva získá spotřebitel širší a účinnější nástroje k boji s poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Věřitelé budou muset řešit problém, jak uvést své podnikání do souladu s novým právním rámcem včas a levněji než konkurence. Pro obě skupiny je transpozice příležitostí v tom smyslu, že z jednotlivých národních trhů spotřebitelských úvěrů činí jednotný evropský trh. Některé požadavky směrnice se sice mohou jevit revolučními, v kontextu ekonomické krize však jde spíše o krok evoluční.
