On si prostě myslí, že mu všechno patří. Tuto větu pronesl nedávno jistý poměrně známý analytik v jisté poměrně známé pražské restauraci. Na mysli měl neméně známého náměstka na ministerstvu financí. Řeč byla o státním postupu v Komerční bance.
Uběhlo pár dnů a média obdržela mimořádně zajímavou informaci. Na valné hromadě České pojišťovny navrhl Fond národního majetku dva nové členy dozorčí rady. Jedním z nich byl Petr Kellner, první muž soukromé skupiny PPF, v brzké době s největší pravděpodobností majoritního akcionáře našeho největšího pojišťovacího ústavu.
Je to věc setsakramentsky podivná. Sem tam se stane, že zástupce státu na valné hromadě poposune do statutárního orgánu člověka z privátní sféry. Někdy je to po dohodě, leckdy protože jde o dalšího vlastníka, který s politiky drží basu. Jenže právě s PPF chtěl stát zatím spíš bojovat. To jednoznačně vyplývalo z opakovaných prohlášení a usnesení, že akcie České pojišťovny prodá jen strategickému partnerovi. Takový postoj je poněkud zvláštní v situaci, kdy majoritu v akciové společnosti už dávno drží někdo jiný. Většinou totiž strategičtí partneři nakupují právě majoritu, nebo minoritu se zcela mimořádnými právy. A nic z toho stát nikdy nemohl nabídnout, pokud by se nepokusil PPF, případně IPB z pojišťovny vyhnat. Anebo s nimi prodávat ve shodě, ovšem o ničem takovém neexistují žádné zprávy. Naopak, stát chce hledat strategického partnera a PPF chce pojišťovnu strategicky držet.
Logicky se tak začalo spekulovat o tom, zda nebudou chtít vládní politici nějakým způsobem PPF vyštvat ze hry. V médiích se dokonce objevily zvěsti o slibu vůči IPB, že jí bude poskytnuta pomoc ze strany státu, pomůže–li mu ona s pojišťovnou. Podle dobře, ale opravdu dobře informovaných zdrojů pocházely z nejvyšších pater ministerstva financí.
Zacházení s akcionáři jako s obtížným hmyzem má v českých zemích dlouhodobou tradici. Už v dobách privatizace Telecomu se ukázalo, že všichni akcionáři nemají stejná práva. Jen dva totiž byli seznámeni s obsahem dokumentů, které zakládaly budoucí uspořádání uvnitř společnosti. Navíc se v nich stát zavázal, že bude představenstvo nutit k nezákonnému jednání – vytváření řídícího výboru, v němž bude mít rozhodující podíl jen jeden akcionář. Úplně čisté nebylo ani oddlužení Aera Vodochody, na němž vydělal stát a prodělali akcionáři Aera Holding. O lidech ve statutárních orgánech se běžně hovoří jako o zástupcích akcionářů, ačkoliv to není pravda. A nikoho nepřekvapuje, že hlasují podle pokynů shora – od těch, kteří se do řízení společnosti nemají co montovat.
Vláda ČSSD si se svými předchůdci v ničem nezadala. Začala vyměňovat šéfy velkých firem, dokonce i s tak paradoxním zdůvodněním, že je třeba ředitele ČEZ donutit, aby kupoval dražší uhlí. Ustanovení Obchodního zákoníku o dobrých mravech je v této zemi a zvláště ministrovi průmyslu a obchodu k smíchu. Pokud vůbec ví, že existuje. V poslední době se několikrát předvedl i mnohem vzdělanější a realističtější ministr financí, když zcela veřejně oznamoval, jaká rozhodnutí učiní dozorčí rada Komerční banky, ačkoliv na ni podle zákona nemá mít žádný vliv. Zaplaťpánbu, dozorčí rada ho poslechla jen v něčem. Teď ministr vybírá nového šéfa a ani se s tím netají. Přestože je to čistě v pravomoci dozorčí rady.
Už to vypadalo, že se dočkáme i extra české speciality, vyhánění investorů. Ať už TelSourcu, nebo PPF. Minulý týden přinesl určitý drobný zvrat. Jestliže FNM navrhl do dozorčí rady pojišťovny člověka z řad PPF, rozhodl se zřejmě, že s ním nebude bojovat a bude jej respektovat. Přiznal tedy vodu, existenci práva soukromoprávních subjektů na život bez požehnání státu. Teď ještě abychom se v té vodě naučili vařit.
