Etické kodexy firem by se měly řídit přikázáním nepokradeš
Závažnost hospodářské kriminality, postihující právnické osoby, nemá klesající tendenci. Naopak. Výše škod způsobených firmám je experty poradenské společnosti Ernst & Young odhadována na pět procent firemních výnosů! Pak už se vyplatí se problémem zabývat blíže. K podobnému závěru dospěli i odborníci jiné poradenské společnosti, KPMG, a jali se zkoumat, kdo je největší firemní škodná a jak vypadá. Závěr je smutný: nejvíce škůdců je přímo ve vlastních firemních řadách, a vypadají přitom úplně spořádaně. Průzkum společnosti Ernst & Young se zaměřil na vnitřní rezistenci firem proti podvodům, jakou úlohu zde hrají etické kodexy a co může zaměstnancům bránit v projevení loajality firmě nejen slovem, ale i činem.
Závěr průzkumu společnosti KPMG připomíná mytického hada, který požírá sám sebe. Firmy se brání útokům různými opatřeními a postupy, jež často vymýšlejí titíž, kteří je pak „levou zadní“ překonávají. Vnitřní firemní kontroly jsou pramálo účinné, když podvody páchá s nimi obeznámený firemní management. Na druhé straně nutno připustit ekonomickou argumentaci o nákladnosti podobných kontrol. Úředníky lze ukontrolovat téměř k smrti, nad každým může stát kontrolor. Nikdo neukradne nic, ale bude to systém takřka k nezaplacení. Nakonec by někdo mohl přijít na zlepšovák propustit nedůvěryhodné úředníky - a ať tu práci dělají oni kontroloři, když jsou tak důvěryhodní. A budeme zase tam, kde jsme byli. A tak jedinou, byť obtížně schůdnou cestou, je hledat a nacházet vyváženost mezi důvěrou a kontrolou.
Průzkum společnosti Ernst & Young lze interpretovat v tom smyslu, že - možná trochu idealisticky - nehází etické kodexy s flintou do žita. Jisté je, že v této oblasti existuje mnoho rezerv. Všechny nápady v tomto směru však budou hned vypadat realističtěji, přijde-li s nimi management, který je bude nejen prosazovat, ale hlavně a především, půjde-li sám viditelně a prokazatelně příkladem. Samy etické kodexy pak nemusejí být nijak zvlášť složité a sofistikované, naopak. Manažeři vědí, že v desateru je v neskutečně malém prostoru uložena moudrost věků. Ideálem je potom rozsahem podobný kodex, jen snad trochu přívětivější - méně božských zákazů, více přátelských doporučení a návodů.
Pouze relativně potěšující je informace, že v rámci obou průzkumů nevychází Česká republika nijak zásadně výjimečně horší. Podobné problémy mají všude, což je, jak bylo předesláno, potěšitelné opravdu jen relativně.
V anglosaském kulturním prostředí se lze setkat s názorem, že Slované neumějí dělat kvalitní personální politiku. Za tímto názorem se však skrývá jedna tradice, jejíž existence byla u nás přervána a dosud na ni nebylo všeobecně navázáno. Jde o objektivní, nikoli jen subjektivní manifestaci osobní profesní minulosti, ať již ve formě pracovních knížek, nebo volněji v podobě doporučujících dopisů. Druhý způsob by byl zřejmě u nás schůdnější, neboť nevyžaduje explicitně uvádění negativních referencí. Jedinec by se prezentoval pozitivně, měl-li by čím. V opačném případě by byl brán jako uchazeč bez ověřené profesní minulosti. Lze vytušit námitky, vycházející z ryze českého přístupu k věci, jak co oblafnout a zneužít. Například jak se zbavit člověka tím, že ho vybavíme excelentním pracovním posudkem. Ono to má ale jako vždy dva konce. Na neadekvátnost posudku se brzy přijde, a bude přičten k tíži firmě původu. A v době, kdy se přece jen začínáme zbavovat zlatokopecké mentality, se konzervativní kvality jako odpovědnost a serióznost stávají poměrně výrazným rysem firemní pověsti.
Na závěr lze zmíněné zkušenosti a doporučení shrnout snad jen parafrází slavné příhody Mojžíšova smlouvání s Hospodinem o desateru, když lid izraelský přecházel od „masných hrnců egyptských“ do země zaslíbené. To o pár staletí později podobně přecházel lid český od socialismu zpátky ke kapitalismu, když jeho šéfmanažer byl sjednávat s pánem bohem jako se sobě rovným podmínky této cesty. Vrátil se a lid se ptal: Mluvili jste spolu? A on přitakal a lid se radoval a ptal se dále: A jak to dopadlo? Co chcete slyšet dříve, ptal se lidu manažer všech manažerů, tu dobrou, nebo tu špatnou zprávu? Tu dobrou, řval ve slastném očekávání lid. Tedy slyšte: při transformaci dostanou náskok ekonomové, právníci poběží až za nimi! Sláva, jásal lid v předtuše, že se na chvíli zhasne a pak se teprve bude vidět, ale byl vzápětí zchlazen vážnou tváří nejvyššího manažera: Teď tu špatnou zprávu. Desatero platí. „Nepokradeš“, tam zůstalo.
