Špidlova vláda svou morální povinnost nesplnila
Ministr financí Bohuslav Sobotka učinil za tři čtvrtě roku svého fungování významný pokrok. Z ministrových vystoupení je znát, že skutečně pochopil vážnost problému, před nímž tato země stojí. Sotva však lze od něj čekat, že dokáže vytáhnout nohy z bahna současné politiky ČSSD a povede klíčovou politickou stranu správným směrem proti její vlastní vůli. Zdá se, že dohoda o reformě veřejných financí, dosažená před týdnem v Kolodějích, je maximem dnes možného. Byl stanoven cíl ke konci funkčního období této vlády snížit deficit veřejných rozpočtů pod čtyři procenta HDP. To není žádný zvláštní zázrak. I když se to podaří, poroste státní dluh v roce 2006 o více než 80 miliard korun. Kdyby vláda neudělala nic, rostl by alespoň o 100 miliard. Dvacka taky dobrá. Celkový státní dluh nedosáhne maastrichtského limitu 60 procent už v roce 2008, ale možná až o rok a půl později.
Jenže co bude v roce 2006, je mírně řečeno ve hvězdách. Pevnost vládní většiny připomíná čerstvou kremroli a jakýkoli vážnější politický či hospodářský otřes ji odešle do dějin. Nejspíše na smetiště. Vlivný sociálnědemokratický poslanec Jan Mládek před nedávnem na setkání s předními českými manažery organizovaném týdeníkem EURO konstatoval, že stojedničková koalice nemůže v Parlamentu prosadit žádné zásadní změny. Vědí to asi i ostatní, a tak se prosazují změny nezásadní v rámci tradiční české teze mírného pokroku. Ani to však rozpad všech skromných předsevzetí na světle reálného politického života nevylučuje. V to, že by se dnes Vladimír Špidla pokusil hledat nějaké politické řešení kritické situace, nelze doufat.
Můžeme tedy s klidem odsouzence v cele smrti čekat. Pravděpodobnost, že trest za rozhazovačnost státu nepřijde, je mizivá. Ve střednědobém horizontu lze očekávat místo vstupu do Evropské měnové unie měnové otřesy doprovázené poklesem ekonomické aktivity a razantním růstem nezaměstnanosti. Těmi, kteří na to doplatí, budou právě voliči sociální demokracie. Ti lidé žijící ze mzdy, ke kterým se socialisté tak rádi hlásí. Ostatní se totiž o sebe postarají jinak. Například utečou před daňovou povinností do země s lepšími podmínkami. Donedávna byl nejblíže Kypr, teď to bude jen pár minut autem z Brna směrem na východ. Úspory odtečou také za atraktivnějšími příležitostmi a v Česku zbudou jen sociální vymoženosti lákající imigranty s mizivou kvalifikací a tomu odpovídajícím zájmem o práci.
Můžeme si být jisti, že jediný trest, který postihne současnou vládnoucí politickou garnituru za její neschopnost vládnout, bude v nejlepším případě odchod do opozičních lavic. Je nakonec otázkou, zda jde o neschopnost, nebo o neochotu. Je nesporné, že přijít na to, co je třeba nyní udělat, není úkol pro ekonomického proroka ražby Adama Smithe. Po pravdě řečeno, ví to každý chytřejší úředník na ministerstvu financí. Nakonec to ví i ministr Sobotka, když minulý týden konstatoval, že veřejné služby v podobě sociální a zdravotní péče jsou u nás na evropské úrovni, což je tak trochu v rozporu s produktivitou práce. Orientální, můžeme dodat my.
Jestliže se dnes vládní koalice baví o cíli fiskální reformy na úrovni nějakých 80 až 90 miliard schodku, vězme, že to není žádný cíl. To je jen rozhodnutí člověka stojícího nad propastí, že si ten další krok ještě rozmyslí. Jediným racionálním cílem jakékoli rozpočtové reformy musí být jen a pouze vyrovnané hospodaření veřejných financí. Můžeme diskutovat, zda ta cesta bude trvat tři čtyři roky, nebo o něco déle, ale to je tak veškerá volnost, kterou nám svět dává. Neustále omílaný tříprocentní limit pro deficity fakticky neexistuje. Ta tři procenta jsou jen poduškou pro státy sužované hospodářskou recesí. Myslet si, že hospodaří dobře a zdravě, když vykazují tříprocentní deficity při čtyřprocentním růstu ekonomiky, je naprostý nesmysl.
Špidlova koalice může přiznání tohoto faktu oddálit. Vždyť zítra je taky den. Českou republiku před razantními úsporami stejně nezachrání. A nutno říci, že to budou úspory tím tvrdší, čím později k nim dojde. Komické prodloužení důchodového věku na 63 let v roce 2013 rozhodně nevyřeší problém deficitů na důchodovém účtu. Zrovna v té době totiž dosáhne zhruba tří procent hrubého domácího produktu. Na důchody v průběžném systému bude chybět nějakých 90 miliard každý rok. A jestliže si dnes Špidla se Škromachem notují, že průměrný důchod nemá poklesnout pod 40 procent průměrné hrubé mzdy, tak můžeme s celkem vysokou jistotou prohlásit, že tento podíl v době Škromachova odchodu do důchodu nebude činit ani 30 procent.
Sociální demokraté přebírali v roce 1998 Českou republiku v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že nazrál čas ke změnám v hospodaření státu. Zemanova vláda toto hospodaření opravdu změnila a to tak, že veřejné finance během čtyř let zcela rozvrátila. A rozhodně se nemůže schovávat za placení účtů za nepodařenou hospodářskou politiku Klausových vlád. Ohromný růst byrokracie v posledních pěti letech mluví sám za sebe. Špidlův kabinet měl morální povinnost dát to do pořádku. Můžeme s jistotou říci, že selhal.
