Na různých manažerských pozicích zažil šest generálních ředitelů Eurotelu Praha, předminulý týden do této pozice sám nastoupil. Ve svých čtyřiceti letech vystoupal Michal Heřman na dosavadní vrchol své profesní kariéry, stal se šéfem největšího mobilního operátora v České republice.
Kufříkové začátky.
Na začátky Eurotelu a zároveň start své kariéry vzpomíná Heřman rád. „Po pěti měsících příprav jsme12. září 1991 spustili analogovou síť NMT a začali nabízet služby. Mobilní telefon velký jako kufřík tehdy vypadal jako něco neuvěřitelného, dnes, po třinácti letech to vnímáme jako dobu pravěkou. Telefon stál 60 až 70 tisíc, aktivační poplatek 29 tisíc a minuta hovoru 18 korun,“ vzpomíná pobaveně Heřman. V květnu téhož roku se stal jedním z prvních třiceti zaměstnanců mobilního operátora, řazení na základě abecedy mu přisoudilo pořadové číslo 008. „Do konce roku jsme měli 326 zákazníků, takže jsme je všechny znali jmény. Tehdy jsme za čtyři měsíce získali tolik klientů, kolik nyní za hodinu,“ vzpomíná.
Do Eurotelu nastoupil po půlroční stáži v kanadské telekomunikační společnosti SaskTel, kam se pomocí studentské organizace AISEC dostal jako „management trainee“. „To byla obrovská škola. V Kanadě jsem poznal nový jazyk, nový život, jiné kulturní prostředí a především jak vypadá opravdový byznys,“ tvrdí. Do Eurotelu nastoupil na pozici business planning manager, v roce 1993 byl povýšen na finančního ředitele s působností v českém i slovenském mobilním operátoru Eurotel.
Místo telekomunikací banka.
Měsíc před spuštěním GSM sítě, v červnu roku 1996, se stal výkonným finančním ředitelem operátora a začal pracovat pouze pro český Eurotel. „První dva tři roky po nástupu digitální technologie GSM, to byly zlaté roky, počáteční boom telekomunikací. Trh obrovsky rostl, přetahovali jsme se s konkurenčním Paegasem; nejlepší období to bylo i z hlediska týmu a pracovního uspokojení,“ vysvětluje. Po devíti letech v jedné firmě začal Heřman uvažovat, kam dál směřovat svou kariéru. „Z takové pozice se tězko odchází, ale prostřednictvím headhunterů jsem dostal nabídku od Komerční banky a přijal ji,“ vzpomíná. Do banky nastoupil v únoru 2001 jako viceprezident pro finance a během necelých dvou let zažil transformaci Komerční banky a privatizaci do rukou francouzského finančního domu Société Générale. „Až později jsem zjistil, jaké užitečné věci, jako například snižování nákladů za postupující celkové restrukturalizace, jsem se tam naučil,“ dodává.
Na podzim roku 2002 pak však přišla další nabídka z bankovního sektoru, z největší soukromé ruské banky Alfa Bank. „Pocítil jsem touhu zkusit něco jiného, vyzkoušet život v cizině,“ vysvětluje Heřman, proč se stal finančním ředitelem banky se zodpovědností za plánování, reporting a náklady. „Hlavním cílem bylo zlepšení interní manažerské komunikace a přechod na standardní západoevropský proces plánování,“ říká. Moskvu pokládá ze šarmantní město, které se začíná probouzet k životu a skýtá obrovské možnosti pro byznys, kulturu, či zábavu, ne však pro rodinný život. „To byl jeden z důvodů, proč jsem neváhal vrátit se do Prahy, když přišla nabídka z Českého Telecomu. Rusko byla sice krátká kapitola mého života, ale ohromně zajímavá zkušenost,“ tvrdí.
Návrat přes Telecom.
Když se loni v září stal členem představenstva Českého Telecomu a ředitelem pro transformaci dominantního operátora pevných linek, považoval to za logický krok v kariéře. „Z hlediska vnitřní motivace mne těšilo, že se člověk z čistě finančního manažera stane součástí všeobecného managementu, navíc v takové firmě. Navíc se mi začalo stýskat po telekomunikačním byznysu,“ doplňuje Heřman. V Českém Telecomu nastartoval proces transformace a restrukturalizace firmy v moderního operátora: „Za dosavadních devět měsíců firma prošla něčím, co jinde trvá roky, vše je zhuštěné, zkondenzované.“
Když na začátku letošního roku vyplavaly na povrch nejasnosti a rozpory mezi Českým Telecomem a jeho stoprocentní dceřinnou společností, Eurotelem, byl Heřman jasným řešením jak zlepšit vzájemnou komunikaci firem. Na přelomu dubna a května se nejprve stal jednatelem Eurotelu, po odchodu tehdejšího šéfa firmy Terrence Valeskiho byl jmenován zastupujícím generálním ředitelem operátora. Předminulý týden statutární orgány Českého Telecomu a Eurotelu rozhodly o Heřmanově „povýšení“ do pozice standardního generálního ředitele firmy. Stal se tak prvním českým a celkově osmým šéfem mobilního operátora.
Nekonfliktní typ.
Návrat po třech a půl letech, jak sám říká, ho nijak nezaskočil, byť přiznává, že firma je jiná. „Za tu dobu Eurotel prošel určitým vývojem, ale byl jsem pravidelně v kontaktu s množstvím svých bývalých kolegů, měl jsem tudíž možnost sledovat i vnitřní život firmy,“ upřesňuje. Heřmanovým cílem je přivést Eurotel v rámci skupiny do úspěšné privatizace a maximalizovat synergické efekty. „Eurotel byl, je a bude velmi úspěšnou firmou jak z hlediska spokojenosti zákazníků, tak finančních výsledků,“ prohlašuje.
Zuzana Řezníčková, bývalá výkonná ředitelka prodeje Eurotelu, hodnotí Heřmana jako manažera, který dosahuje svých cílů bezkonfliktní cestou. „Je oblíben ve firmách, které řídil, ale i u obchodních partnerů. Troufám si tvrdit, že v Česku nenajdete manažera, který by s ním měl konflikt. Je to typ klidného, rozvážného člověka, kterého jsem ani jednou neviděla rozčileného,“ tvrdí současná viceprezidentka ČSA pro marketing a prodej. Heřmanův kolega, Petr Slováček, výkonný ředitel Českého Telecomu pro sítě si na novém šéfovi Eurotelu cení schopnosti rychle analyzovat situaci, rozhodnout a pak si za svým názorem stát. „Má talent rozlišovat klíčové parametry podnikání a vyhodnotit priority, dokáže se zaměřit na dosažení výsledků. To společně s liským přístupem ke kolegům i podřízeným umocňuje jeho manažerský styl založený na neformální autoritě,“ říká Slováček.
Heřmanovi v posledních měsících už nezbývá tolik času na jeho oblíbené aktivity, především na cestování, lyžování a golf. „V takovémto období nemůže jít člověk úplně naplno do všech věcí, takže i má žena, dcera a zlatý retrívr mne vidí méně,“ připouští. Nový šéf Eurotelu hrával v mládí závodně fotbal, v juniorských kategoriích se dostával do reprezentačních výběrů. „Tehdy jsem hrál proti Vladimíru Šmicrovi nebo Patriku Bergerovi, ale poté jsem dal přednost studiu na Vysoké škole ekonomické,“ uzavírá Heřman.
