Záleží vůbec na tom, kdo bude v Bruselu šéfovat?
Proč tolik vzrušení? Záleží vůbec na tom, zda Evropskou komisi povede José Manuel Barroso, nebo někdo jiný? Všichni kandidáti, o nichž se v souvislosti s tímto postem mluvilo, by měli velmi vymezené mantinely. Museli by slevit ze svých politických preferencí. Nikdo z nich by neudělal v Bruselu žádnou revoluci. Všichni by šli do značné míry ve stopách odstupujícího předsedy Romana Prodiho.
Doby, kdy v bruselské euročtvrti vládl Jacques Delors (1985-1995), jsou pryč. Delors byl velký vizionář, důsledně prosazoval jednotný trh i společnou měnu. Z Evropské komise učinil nástroj pro realizaci těchto cílů. Dá se říci, že komise nikdy nebyla - a už ani nebude - tak silná, jako tehdy. Jenže Delors se také mohl opřít o blízké vztahy s francouzským prezidentem i německým kancléřem. Motor Bonn-Paříž-Brusel tehdy ještě fungoval. Malým členským zemím to tolik nevadilo, protože měly pocit, že i díky Evropské komisi se mohou podílet na rozhodování. Přesto ani Delors nebyl v oblibě u všech. Zvláště Britové, především tehdy vládnoucí konzervativci, byli přesvědčeni, že je chce Brusel vyšachovat.
Dnes nově zvolený předseda bruselského výkonného orgánu, bývalý portugalský premiér Barroso také mluví o silné a nezávislé komisi. Evropská unie má už ovšem 25 členů a malé státy se čím dál tím podezíravěji dívají na politiku Německa a Francie. Británie pod vedením Tonyho Blaira je schopná získávat na svou stranu spojence. Sám Barroso je takovým obrazem dnešní Evropy kompromisů. Předsedou komise se stal až poté, co členské státy ve vzájemných sporech odmítaly jedno jméno za druhým. Až se vynořil kompromisní kandidát z Portugalska, označovaný britským bulvárním tiskem za „pana Nikdo“.
Evropské ústavě se chybně vytýká, že směřuje k evropskému superstátu. Tento dokument, který ještě podléhá ratifikaci, však - černé na bílém - potvrdil to, že v Evropské unii má klíčové rozhodovací pravomoci její rada. Tedy členské země. Evropská komise nemá prostor pro to, aby poněkud zákulisním způsobem stále více posilovala svůj vliv jako za Delorse.
Portugalský politik pravého středu Barroso se pochopitelně bude muset snažit o to, aby komise byla co nejvíce nezávislá. Už proto, že příliš úzkým spojenectvím s jednou skupinou států by si proti sobě popudil ostatní členské země. Komise bude nadále chtít předkládat k dalšímu jednání návrhy, které nebudou vycházet z žádných národních zájmů. Ale Barroso a jeho lidé musejí počítat s tím, že představitelé států vše podrobí kritice. A budou se sami mezi sebou přít.
Tady by se snad mohla projevit klíčová Barrosova přednost: schopnost zprostředkovávat jednání a nacházet kompromisy. Také jeho umění zalíbit se skoro všem, i když to zřejmě někdy přehání. Evropští socialisté, včetně nově zvoleného šéfa Evropského parlamentu Josepa Borrella, se zřejmě domnívají, že Barroso sice říká hezká slova, ale jeho skutečné záměry zůstávají nejasnými. Mluvit ovšem umí, a to několika světovými jazyky, čímž si získává respekt.
Faktem je, že Barroso už v roce 1990 zprostředkoval ukončení občanské války v Angole. Tehdy se údajně ukázal jako houževnatý vyjednavač a zdatný manažer. Poté, co se stal portugalským premiérem, se cílevědomě zaměřil na slabiny ekonomiky země a na rozdíl od jiných evropských států začal důsledně řešit problém rozpočtového deficitu.
Pokud se jeho manažerské schopnosti potvrdí, určitě se mu v Bruselu budou hodit. Nutno ale dodat, že s evropskou ekonomikou žádné zázraky nesvede. Evropská unie sice má svoji Lisabonskou strategii, o které odborníci soudí, že se zaměřuje na správné priority: inovace, vzdělání, reformu pracovních trhů. Brusel však nedrží v rukou žádný bič, kterým by mohl plnění těchto cílů vymáhat. Zase záleží na členských státech.
Možná největší rozdíl ve srovnání s předchůdcem Romanem Prodim může být v Barossově komunikační politice. Tvrdí se, že právě zde měl Prodi největší problémy. V Evropské unii se už dlouhá léta diskutuje o tom, jak tuto organizaci přiblížit občanům. Barossova schopnost dobře mluvit - spojená s vystupováním energického manažera - by snad mohla trochu pomoci. „Pan Nikdo“ nemůže jít ve stopách Delorse, ale dostává šanci profilovat se jako muž na správném místě ve správný čas.
