Dvanáctým rokem stojí v čele druhého největšího tuzemského producenta oceli. Stejně jako dovede ovládnout posluchače svým sugestivním líčením životních příhod, i ve fabrice působí jako velká voda, jež strhává pro společnou vizi. Čerstvý držitel titulu Manažer roku 2008 dokáže své okolí přesvědčit, že pro jeho velkou lásku – Třinecké železárny, je třeba dýchat.
Autor: Jakub Stadler
Osvém otci hrdě prohlašuje, že byl velký ocelář, který v Třineckých železárnách pracoval celý život. Evidentně si neuvědomuje, že totéž platí i o něm. Devětapadesátiletý Jiří Cienciala je také duší ocelář. Nastoupil do fabriky, které neřekne jinak než pěkně ostravsky werk, ihned po vysoké škole a na různých postech jí zůstal věrný dodnes. „Ani na okamžik jsem nepochyboval o hutnictví, o jeho prosperitě a využití v sebemodernější společnosti,“ tvrdí generální ředitel společnosti, jejíž roční obrat loni dosáhl 34 miliard, zisk téměř 1,5 miliardy korun.
Je pozoruhodné, že v době privatizačních vln zůstal stranou. „Nikdy jsem nebyl nastaven na vlastnění, ale na řízení. Naši akcionáři to se mnou někdy nemají lehké, nebývám při jednáních taktik, ale naštěstí rozhodují dobře,“ naráží Cienciala na své touhy rozšířit akvizicí železárny.
„Dobře, že váhali. Teď se fabriky, které stály stovky, nabízejí jen za desítky miliard korun. Situace krystalizuje. Co jsme chtěli například koupit před třemi roky a oni nechtěli prodat, teď sami nabízejí za poloviční či třetinovou cenu,“ nechává nahlédnout do druhé tváře hospodářské krize Cienciala. Prý ho akcionáři brzdili. „Počkej, přijdou horší časy,“ vzpomíná nejvyšší šéf třinecké hutní firmy s tím, že se čekání vyplatilo.
Generálním ředitelem se stal za čtvrt hodiny
Mediálně nejznámější tváří akcionářů Třineckých železáren je Tomáš Chrenek, který byl u toho, když v roce 1997 Ciencialu do křesla generálního ředitele železáren lákali. V té době vedl dceřinou společnost – Strojírenskou výrobu TŽ a prý vůbec netušil, co se na něj chystá, když zazvonil telefon z Moravia Steel, aby zašel. Jakmile vyslechl nabídku, měl prý i trochu strach. Byla to totiž doba hospodářských turbulencí, problémů kolem bank, debat o čistých a špinavých penězích. Přesto po patnáctiminutové diskuzi kývl.
„Posledních pět minut bylo dramatických. Říkali, zbývá ti pět, čtyři … jedna minuta na rozhodnutí. Chrenek byl nekompromisní a já si vlastně ani neuvědomoval, do čeho jdu, jinak bych to nevzal. Nebyl jsem statečný; to bych byl, kdybych měl informace, co všechno toto místo obnáší, co mě čeká, ale to já nevěděl,“ usmívá se nejlepší český manažer, kterého vybrala odborná porota České manažerské asociace z 68 tuzemských byznysmenů. Letos do poslední chvíle porotci čekali, zda někdo z finalistů nebude mít problémy v podniku, nebude muset propouštět lidi.
V Třineckých železárnách sice nedávno také upravovali stav zaměstnanců, ale faktické propouštění nenastalo. „Ubylo 550 lidí, ovšem šlo o lidi v důchodovém věku a o pracovníky agentur. V současnosti dělá v železárnách 5400 zaměstnanců a další čtyři tisíce v Moravia Steel a v dceřiných hutnických společnostech. První dva měsíce letošního roku jsme jeli na 82 procent, nyní na 76 procent. Zatím to jde,“ usmívá se Cienciala, který při přebírání ceny Manažer roku uvedl tři priority, jimž vděčí za svůj úspěch: rodina, zákazníci a nejskvělejší pracovní tým.
„Firma je natolik konkurenční, kolik toho má v hlavách svých zaměstnanců. Celý tým Třineckých železáren se vždycky snažil, měl odpovědnost za werk, za lidi, za region, tak jsme vychováni. Bez pracovního kolektivu, který táhne společně, by neexistoval žádný dobrý generální ředitel,“ tvrdí ten nejlepší z nejlepších za rok 2008.
Manažerovi se hodí každá facka od života
Člen poroty soutěže Manažer roku a ředitel pořádající společnosti Manažerského svazového fondu Bohuslav Holub tvrdí, že vítězství Ciencialovi zajistily hlavně dva faktory. „Jako představitel ryze české firmy musel know-how se spolupracovníky sám vydupat, na rozdíl od představitelů nadnárodních společností, kteří realizují či modifikují know-how svých mateřských firem,“ uvádí Holub. Podstatné je podle něj také zapojení Ciencialy do mnoha profesních organizací v regionu, včetně spolupráce Třineckých železáren a jeho osobně s Vysokou školou báňskou v Ostravě. Třinecké železárny a jejich generální ředitel mají záběr nejenom uvnitř firmy, ale určitým způsobem ovlivňují a pomáhají rozvoji celého Moravskoslezského kraje s důrazem na třineckou oblast.
AKTIVIZY JIŘÍHO CIENCIALY
Generální ředitel a předseda představenstva Třineckých železáren je také již devět let předsedou dozorčí rady Hutnictví železa a prezidentem Odvětvového svazu hutnictví železa. Předsedá rovněž Česko-polské obchodní komoře v Ostravě a je členem představenstev Hospodářské komory Moravskoslezského kraje a Svazu průmyslu. Zároveň působí ve výkonné radě Svazu pro rozvoj Moravskoslezského kraje a ve vědecké radě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.
Sám Cienciala tvrdí, že manažera utvářejí i facky, které dostane od života. On sám dostal první už v dobách studijních. Po dvou letech na Vysokém učení technickém v Brně se rozhodl změnit obor a přejít na ostravskou Vysokou školu báňskou, kde otevřeli na tu dobu progresivní manažerský směr systémové inženýrství. Než mu ovšem povolili přestup do třetího ročníku, musel složit 13 vyrovnávacích zkoušek a absolvovat téměř roční brigádu na výstavbě sídliště Ostrava – Poruba a v hutním družstvu, kde se naučil soustružnické, zámečnické i svářečské dovednosti.
„Čím víc facek přežijete, tím víc jste manažer. Stejné je to i s pády. Jenom povstat musíte o jednou navíc než padnout,“ s krátkými samohláskami, typickými pro Ostravsko, vysvětluje Cienciala. Ani na okamžik nenechává nikoho na pochybách, odkud pochází. Vedle slov, jimž rozumějí jenom místní, jako werk (fabrika), vehikl (nástroj) či baraba (chuligán) nejde daleko ani k trefnějším výrazům, které také ve slovníku spisovné češtiny nenajdete. Je zřejmé, že se pohybuje mezi tvrdými chlapy, kteří si nepotrpí na vykání, jemná slovíčka či zacházení.
Ke golfu mě přivedl tehdy neznámý Topolánek
Přesto, když začne Cienciala vyprávět o své vnučce, jakoby to nebyl on. Najednou zjemní i ve výrazu a s nadšením líčí, jak se na něj šestiměsíční tvoreček směje. S dětmi to asi umí, po rozvodu totiž zůstal se synem nějaký čas sám. Shodou životních náhod si nakonec syn vzal dceru jeho partnerky, takže je vlastně dědeček na druhou a není pochyb, že malou Aničku bude zasvěcovat do svých dvou koníčků – golfu a lyžování.
Sjezdovkám fandí od klukovských let, golfu až po turnaji, který pořádal tehdy ještě neznámý Mirek Topolánek. „Spolupracovali jsme na energetických projektech a při oslavě jeho narozenin mě nalákal na setkání, kde se hrál i golf. Po velké štamprdli jsem to zkusil a asi po padesáti máchnutích se konečně trefil. A jak se zvyšovala četnost náhodných tréninků a ubývalo oraniště pro brambory pode mnou, golfu jsem propadl,“ vzpomíná s tím, že dnes už hraje pro zábavu tak jednou týdně. Nepřekvapí, že se podílel na vzniku osmnáctijamkového hřiště v Ropici, které se brzy rozroste o dalších devět jamek.
A kdo chce důkaz, jak výstižně se Cienciala vyjadřuje, tomu by měla postačit tato věta: „Dobrá rána je lepší než špatný sex.“
Dýchám pro Třinecké železárny
Manažer roku si na sobě nejvíc cení manažerského nadšení a naivity. Věří v lidské dobro a lidem ve vedoucích funkcích doporučuje, aby byli féroví, upřímní, ale zároveň nekompromisní. „Někdy se sejde tým a člověk se jenom nadýchne a všichni dýchají stejně, to je vynikající atmosféra. Jindy to nevyjde, a když se objeví rušivý element, je třeba bojovat,“ uvažuje muž, který velmi často používá spojení – dýchat pro…
Rád by, aby lidí dýchajících pro Třinecké železárny bylo co nejvíc. I proto například firma jedná s krajem o převzetí střední školy včetně učiliště, v němž od září bude vzdělávat mladou generaci věřící v prosperitu hutnictví. „Chtěli bychom vychovat lidi, kteří budou dýchat pro firmu. Vítězný tým je ten, který dýchá pro věc, za podnik. Když tomu tak není, tak se dříve nebo později dostane do nějakých problémů. Projeví se to při sebemenší krizi, proto jdeme cestou motta Třinecké železárny pro další generace,“ vysvětluje šéf firmy, která existuje už 170 let.
Investice do školy přijdou firmu na desítky milionů. A letos stojí před investičními rozhodnutími za 800 milionů korun. To kromě akvizice polské společnosti Metalurgia, vyrábějící dráty a tažené výrobky. Smlouva o koupi čekala jen na schválení antimonopolních úřadů v Polsku a v Německu.
„Úřady jsou pro, takže se připravujeme na převzetí firmy. Vhodně doplňuje naše investiční záměry v oblasti rozvoje druhovýroby,“ prozrazuje aktuální dění ve firmě Cienciala. Třinecké železárny tak získají další odbytiště svých výrobků. Část surového železa zatím totiž mířila do bohumínských drátoven, které se ale snaží závislost na třineckém železu snižovat dovozy z jiných států, mimo jiné i z Číny.
Třinecké železárny vyvážejí do celého světa, jádro tvoří země Evropské unie, tam jde 60 procent exportu, z toho nadpoloviční část do Německa. Firma je podle Ciencialy rozjetá dobře, a tak na otázku, dovede-li si představit, až přijde čas, že ji opustí, odpovídá ve svém duchu. „Když budu moci a zdravími dovolí, tak i třeba v jiné funkci budu dýchat pro fabriku. Hlavně bych chtěl, aby i můj následovník dýchal pro werk.“
