Do Českého Telecomu přes Spartu Chicago
Vraťte se zpátky do Ameriky, doporučil v roce 1995 Jiřímu Hurychovi (36) psycholog. „Tehdy jsem v sedmadvaceti letech vyhrál výběrové řízení na šéfa reprezentace Komerční banky v Rusku. Prošel jsem náročnými psychotesty, ze kterých vyplynulo, že jsem mimo jiné asociální a agresivní. Možná jsem na Česko opravdu moc agresivní a přímočarý člověk,“ tvrdí s úsměvem Hurych.
Psychologa neposlechl, a jak sám přiznává, dobře udělal. Pro Komerční banku pracoval do roku 2002, prošel mnoha pozicemi, přes ředitele divize segmenty a produkty, náměstka divize finanční trhy a náměstka divize řízení obchodních divizí. Zabýval se i marketingovými aktivitami, restrukturalizací různých jednotek společnosti, krizovým managementem a akvizicemi. Letos 21. července jej stát z pozice majoritního vlastníka jmenoval do čela dozorčí rady Českého Telecomu a Eurotelu.
Profesionální fotbalista.
Ještě na počátku devadesátých let by málokdo prorokoval, že má před sebou tak raketovou kariéru. Koncem osmdesátých let dokončil Střední stavební školu v Mělníku. Ve studiu na vysoké škole však nepokračoval, pohádal se s otcem. „Prásknul jsem doma dveřmi a odešel na vojnu,“ přiznává. V roce 1991 odjel do USA. „Nepohodl jsem se s lidmi, kteří tehdy řídili dění kolem Kaučuku Kralupy. Chtěl jsem zprivatizovat velkou část stavební údržby Kaučuku, jenže oni mě z toho, slušně řečeno, vyšoupli. V Chicagu studoval můj kamarád, tak jsem si zabalil věci a odjel za ním,“ vzpomíná Hurych. V USA zůstal tři roky, navzdory tomu, že původně počítal jen s půlročním pobytem. Pomohla náhoda. „Byl jsem mladý, vážil kolem sedmdesáti kilogramů a hrál relativně dobře fotbal,“ říká. Ve Státech začal kopat za Spartu Chicago, se kterou v Americe vyhrál turnaj. Ač v záloze, stal se nejlepším střelcem několikadenního klání. „Po skončení turnaje jsem dostal nabídku ke studiu od tří univerzit, neuměl jsem tehdy sice ještě pořádně anglicky, ale vybral jsem si tu nejdražší,“ chlubí se. Studoval na Graham School of Management a Saint Xaver Univerzity v Chicagu. Absolvoval řadu kursů z marketingu a managementu, žádnou vysokou školu však zatím nedostudoval. „A otázkou zůstává, zda vůbec nějakou dokončím, pro mě je zkušenost z praxe zatím cennější než škola, i když momentálně stále studuji na U. S. Business School – Orchester Institute of Technology v Praze,“ přiznává.
Žádnou kancelář.
Do České republiky se z USA vrátil v roce 1994 s velkými plány. Chtěl se zapojit do místních privatizačních procesů, rozčarovaně ale zjistil, že je všechno rozebrané. „Řekl jsem si, když jsi dal za studia v Americe desítky tisíc dolarů, přeci neshniješ někde v kanceláři. A tahle myšlenka mě hnala dál. Šel jsem raději dělat do Komerční banky práci, která mě bavila,“ vypráví s úsměvem. V bance vydržel sedm let. V roce 2002 dostal další nabídku, tentokrát na post generálního ředitele společnosti Škoda Praha. Někdejší chlouba socialistické ekonomiky neměla dostatek prostředků na provoz, takřka neexistovaly výdělečné zakázky a firmě hrozil krach. Hurych strojírenskou společnost razantně restrukturalizoval, pomohl vyřešit spor s elektrárenskou společností ČEZ kolem miliardové pokuty za zpoždění výstavby Temelína. „Nebýt jeho příchodu, tak by Škoda Praha již neexistovala,“ hodnotí dosavadní práci Hurycha generální ředitel ČEZ Martin Roman. Energetický koncern strojírenskou firmu ovládl poté, co kapitalizoval své pohledávky. V době, kdy byl Hurych generálním ředitelem firmy. „Všechny projekty, na kterých se podílel, posunul dopředu, je to silná osobnost, tvrdý a cílevědomý vyjednavač,“ dodal Roman.
Nejsem řezník.
Většina manažerů oslovených týdeníkem EURO Hurycha chválí. Najdou se však i jeho odpůrci. „Pokud potřebujete firmu zeštíhlet, udělat v ní zásadní změny a propustit polovinu zaměstnanců, je to ideální řezník. Nevím ale, zda je schopen firmu po restrukturalizaci dál rozvíjet. Navíc je zajímavé, že téměř veškerou kariéru udělal ve společnostech, které ovládal nebo ovládá stát,“ tvrdí jeden z jeho bývalých spolupracovníků.
Nad podobnými poznámkami se však Hurych jen usmívá. „Jsem najat jako manažer, který má zajistit transparentní privatizaci Českého Telecomu a optimální proces fungování firem. Moje politická podpora je v tom, že mě lidé z byznysu i politiky znají, dávají si o mně dobré reference. Není to jako dříve, že byste musel podepisovat stranickou příslušnost. Role dozorčích rad, ve kterých sedím, je navíc kontrolní, nezasahuje do kompetencí managementu,“ říká.
Hurycha brání šéf Fondu národního majetku a zároveň i člen dozorčí rady Českého Telecomu Jan Juchelka: „Zařadil bych jej do první kategorie manažerů jako člověka velmi dobře využitelného pro úkoly, které vyžadují projektové řízení. Rozhodně bych jej neoznačil za manažera typu buldozer, to bylo spíš v jeho počátečním období.“
Směr telekomunikace.
Letos v polovině roku Hurych odešel z postu generálního ředitele Škody Praha. Ve firmě však bude působit i nadále, zůstal jako předseda dozorčí rady, tedy na stejné pozici, jakou zhruba čtrnáct dní zastává v Českém Telecomu a Eurotelu. „Dostal jsem nabídku od akcionářů, je to pro mě velká výzva, Eurotel a Telecom řeší několik vnitřních problémů a připravují se na privatizaci,“ vysvětluje Hurych. Ač v telekomunikacích doposud nepracoval, nevidí to jako handicap. „Základ je za první dva tři měsíce společnosti nastudovat její směrnice, co se projednávalo na posledních dozorčích radách a představenstvech, seznámit se s lidmi, zorientovat se v mezilidských vztazích. Vytáhl jsem si výstupy všech poradenských firem, které pracovaly pro Český Telecom a Eurotel, ty pečlivě pročítám, abych načichl problematikou, kterou řeší.“
Sbohem, exekutivo.
Hurychův kontrakt v telekomunikačních firmách není časově omezený. Jeho hlavním úkolem je příprava na privatizaci a zlepšení mezifiremní komunikace. Nechce předjímat, zda si jej nový vlastník po privatizaci v dozorčích radách firem ponechá, a o své další budoucnosti má poměrně jasno. „Baví mě projekty kolem marketingu a personálního poradenství. Nechci se tlačit do pozice manažera, který je na výsluní, naopak moje role je pomoci akcionářům v momentě, kdy mají nějaký problém a při tom využívat zkušeností, které jsem získal od roku 1995, kdy jsem se vrátil z USA. Pět let jsem musel pořádně makat. Teď mi záleží na tom, abych dělal věci, které mě baví a s lidmi, se kterými chci spolupracovat,“ dodal.
Hurych je ženatý, má dvě dcery (deset a šest let) a dvouapůlletého syna. „Jsem spíš rodinný typ,“ říká s úsměvem.
