MANAŽER VE SLUŽBÁCH STÁTU

Důležité prý je, aby člověk z příchodu do funkcí nezblbnul

Nápor, kterému je po všech stránkách vystaven, přirovnává k vrcholovému sportu. Takže přestal kouřit a dbá na životosprávu. Protože důležité je především, aby byl člověk zdravý. A hodně důležité je podle druhého místopředsedy výkonného výboru Fondu národního majetku Jana Juchelky (29) i to, aby si člověk uchoval zdravý rozum a lidově řečeno nezblbnul z toho, že přichází do nějakých funkcí.

O základních manažerských vlastnostech – schopnosti plánovat, jednat s lidmi, kontrolovat podřízené – říká, že jsou pro výkon funkce samozřejmostí. „Za výhodu považuji, že jsem využil studia na nově vzniklé Obchodně–podnikatelské fakultě Slezské univerzity v Opavě. Je to škola sice malá, ale díky tomu se učitelé mohou studentům věnovat maximálně. Výhodoubylo i to, že už jsem studoval pouze tržní ekonomiku. Podařilo se nám rychle nasát základní principy fungování tržní společnosti a to je docela dobrý předpoklad pro to, aby člověk v tržních podmínkách uspěl.

Juchelka o sobě říká, že je jedním z mála lidí, kteří přijali za své, že mobilita pracovní síly je jeden ze základních atributů kapitalistické společnosti. Takže se v roce 1995 hned po absolutoriu Obchodně–podnikatelské fakulty sebral a šel do Prahy. Na místo referenta Fondu národního majetku. Neskýtalo žádné velké výhody. Na rozdíl třeba od cen–trální banky nebo ministerstva financí nemá fond ani ubytovnu. Starosti tedy měl klasické: bydlení po podnájmech za nesmyslně vysoké ceny, časté stěhování. Teprve po půl roce si mohl přivézt manželku s prvním dítětem. Jeho představa ale byla jasná – nastupoval s tím, že Fond národního majetku je vstupní brána do finančního světa České republiky. „Předpokládal jsem, že moje angažmá se bude počítat maximálně na jeden až jeden a půl roku. A že s nějakými zkušenostmi odejdu dál.

Angažmá se protáhlo na pátý rok, místo obchodování na kapitálových trzích řeší velké privatizační úlohy. Právě v období, kdy by jinak uvažoval o odchodu, přesně v okamžiku, kdy měl pocit, že v práci na Fondu národního majetku pro něj ubývá nových výzev, se dostal nabídku účastnit se projektu privatizace bank. „Stal jsem se řekněme dělníkem doprivatizace peněžních ústavů. V řídícím výboru pro jejich privatizaci, kde se vystřídala řada lidí, jsem byl od samého počátku, nejprve jako tajemník, dnes jako právoplatný člen.

Potom šla jedna výzva za druhou – členství ve výkonném výboru, letos v březnu post místopředsedy výkonného výboru FNM: „A to jsou angažmá, která se zkrátka neodmítají.

Bytostně je obchodník. Extrémně ho baví projekty typu privatizace bank, Českého Telecomu či Českých radiokomunikací. Méně už je úředníkem, ale tento úděl bere jako nezbytnou součást profesní kariéry na Fondu národního majetku. „Být u toho, když se transformace české ekonomiky hýbe dopředu, účastnit se nejzajímavějších projektů, které se v téhle zemi uskutečňují a už se nikdy nebudou opakovat, stojí za to. Jistě, na druhé straně, například v roli poradce, by byla celá záležitost ještě oslazena vyššími finančními efekty: „Ale zkušenost, kterou získávám, je neocenitelná. A zvláště pro toho, kdo takto nabyté zkušenosti může v budoucnu rozvíjet.

Je realista. Ví, že člověk, který je zaměstnán ve fondu, hraje na předem nalajnovaném hřišti. Že důležitá rozhodnutí žádají konzultaci s mnoha lidmi, že odpovědnost za konečná rozhodnutí v největších projektech samozřejmě spočívá především na české vládě. I tak mu ale práce skýtá uspokojení. „Jsem přesvědčen, že to neděláme špatně. Kdybychom si například vzali nejčerstvější práci nad negociací jedné z důležitých mandátních smluv se zahraničním privatizačním poradcem – ti pánové se prostě při vyjednávání zapotili. A mám z toho dobrý pocit. Nejsme slabí vyjednavači.

Uspokojení přináší Janu Juchelkovi i fakt, že rozhodování uvnitř fondu není přímo ovlivňováno řekněme politickou zakázkou. „Veškerá rozhodnutí, která fond činí, jsou na komerční bázi. Tak to je. A je dobře, že se podařilo eliminovat i to, aby lidé ve vrcholovém vedení fondu byli vnímáni jako politici, anebo aby byli politiky jako takovými. Fondu více svědčí, že jsou to manažeři ve státních službách.

I když manažerem ve státní službě je, rozhodně není typem, který by s potěšením táhl dál byrokratickou káru, aniž by mohl pracovat na zajímavých projektech. Kariérním státním úředníkem se tedy stát nechce. „Ale zatím nepadlo rozhodnutí o privatizaci distribučních sítí a energetiky jako takové, rychle dodává s tím, že neplánuje hodně do daleka a momentálně se nezabývá tím, co bude, až z fondu odejde. Ani na to nezbývá čas, protože, jak říká, od rána do večera dře jako mezek na aktuálních projektech.