Kapitola 186
Před pikolou za pikolou * Populismus do šrotu! * Kalousek a Freud * Jednou nohou * Chamtivost zachraňuje?
Před pikolou za pikolou
Znojemský týden popsal, jak chtěl tajný agent BIS „Hanák“ zverbovat předsedu znojemské organizace Dělnické strany Rudolfa Pikolu. Pokud prý s nimi bude spolupracovat a podávat informace o Dělnické straně, bude dostávat 80 tisíc korun měsíčně - začít může exotickou dovolenou se společnicí dle výběru! Pikola se prý nabídce BIS vysmál a řekl, ať tyto peníze raději poskytne nemocnicím, domovům důchodců a dětským domovům. Na příští schůzku pak Pikola pozval novináře a ti „tajného agenta v akci“ ke všemu ještě zdokumentovali. Byl-li to opravdu agent BIS, ministr financí Eduard Janota bude určitě vědět, jak účelněji využít prostředky z této rozpočtové kapitoly.
Populismus do šrotu!
Daňoví poplatníci určitě mají nárok na kompletní politické spektrum. Nejeden volič by šel třeba volit stranu sociálnědemokratickou, která byla po generace natolik důležitou součástí evropské politiky, že po ní šli nacisté i komunisté jako po první! Nějak tu svou stranu však nemůže nalézt - stejně jako třeba potenciální volič křesťanskosociální.
Populistických partiček, diskreditujících jakoukoli ideu, je však tolik, že je můžete přehazovat vidlemi. Stejně jako pidistran, které se vzájemně shodnou na jediné věci - že se nikdy neshodou. Volič by však nepochybně nepohrdl odpovědným projektem na základě ideje liberální, sociální, konzervativní či sociálnědemokratické. Nabízí se analogie se šrotovným. Politici, znalí těchto důstojných evropských politických idejí, se proto v obecném zájmu vyzývají, aby neprodleně začali konat. Kdo pak svým konáním pošle nějakou současnou politickou ojetinu do šrotu, měl by dostat velký státní příspěvek.
Kalousek a Freud
Kalouskovo rychlomluvení přináší mnoho chutných námětů. Onehdá se totiž opět parádně freudovsky podřekl: „Usilujeme o lidi, kteří nevymění respekt za igelitku s několika zlaťáky.“ Možná se podřekl dokonce na dva způsoby. Z mluvené řeči nelze poznat, zda řekl „respekt“ nebo „Respekt“. Ve druhém případě by mohl naznačovat, že týdeník Respekt byl prodán za trapně malou sumičku, což by bylo pikantní. Myslel-li však respekt obecný, je na místě se zeptat, za kolik by jej dle něho lidi, o něž usiluje, měli vyměnit. Za tolik, kolik se nevejde do igelitky? Rozhodně jsme se však dozvěděli, že nemá zájem o lidi, kteří se prodávají pod cenou.
Jednou nohou
Největším nebezpečím pro zastánce širokospektrální demokracie jsou lidé, jako je Roman Joch z Občanského institutu. Ten v televizním pořadu historie.eu prohlásil, že by levicové strany měly přestat existovat, protože jsou vlastně nadbytečné až škodlivé – a vůbec. Stačilo by „politické spektrum“ složené pouze z pravicových stran. Jemné a inteligentní napětí mezi nimi by pro tohoto krasoducha bylo zcela dostačující. Hrůza domyslet, kolik toho Jochovi schází ke koncepci jedné jediné, té pravé strany. Zdá se, že již má nakročeno!
Chamtivost zachraňuje?
Americká společnost AIG je připravená vyplatit několika desítkám svých manažerů opožděné bonusy v mnohamilionové výši. Již na podzim jim byly vyplaceny vysoké odměny, což vzbudilo skutečně vřelé emoce americké veřejnosti, charakterem odpovídající skutečnosti, že šlo o vládní, do společnosti napumpované peníze. Co se příjmu státní pomoci týče (bez ní by prý pojišťovna měla nulovou hodnotu), zachovali se manažeři zřejmě natolik zručně, že si bonusy zaslouží.
Připomíná to starou „socialistickou“ definici: „Recepce je, když lid ústy volených zástupců pojídá plody své práce.“ Takoví manažeři jsou prý jako švábi, údajně přežijí i jaderný výbuch. Ztroskotání lodi však určitě – potopit se prý nemohou, ani když neumějí plavat. Neustále totiž chamtivě natahují ruce na všechny strany, což dostatečně nahrazuje všechny ostatní nedostatky. Bohužel.
