Manažeři na odstřel

26. 1. 2015

Pojišťovny hlásí nárůst pojištění odpovědnosti manažerů za škodu. Žalob na náhrady bude patrně přibývat

Vyšetřovatelé z útvaru vyšetřování hospodářské kriminality vstoupili bez ohlášení do sídla firmy a začali pátrat po účetních výkazech, dokumentech a dalších důkazech v souvislosti s údajnými hospodářskými trestnými činy. Členové představenstva a jednatel byli několik hodin vyslýcháni na policejní stanici o nesrovnalostech v sérii dohod o nakládání s úrokovými výnosy. Náklady na právní a poradenské služby se v průběhu vyšetřování vyhoupnou na desítky tisíc eur. Stejně jako případnou škodu je uhradí pojišťovna. To nemusí být jen příběh ze zámoří.

I u nás začínají být členové statutárních orgánů firem voláni k odpovědnosti za škody, které mohli svým rozhodováním způsobit samotné firmě nebo třetí straně. Jak dokládají už zdokumentované případy, může se tak stát při složitých obchodních transakcích, ale i třeba při banální výpovědi, která se ukáže jako neplatná, nebo při ne zcela bezchybném výběru dodavatele zakázky. Zda se i v Česku stane členství ve statutárním orgánu firmy vysoce rizikovým postem, jehož odvrácenou stranou je neustálá hrozba ztráty veškerého majetku, se teprve uvidí. Každopádně firmy si začínají uvědomovat rizika – a jistit se.

Blažená nevědomost Nárůst zájmu o pojištění odpovědnosti manažerů za způsobenou škodu hlásí prakticky všechny pojišťovny, které ho nabízejí. „Počet poptávek, stejně jako počet pojistných smluv, se vloni v porovnání s předešlými roky několikanásobně zvýšil,“ říká Václav Bálek za Allianz, která tento produkt nabízí už od roku 1999. Výrazný skok eviduje také pojišťovna Slavia. „Strach lidí byl před třemi lety malý.

Pojišťovaly se hlavně pobočky nadnárodních koncernů, pro které je takové pojištění standardem.

České subjekty neměly zájem. To se teď mění. Nám se předpis pojistného zdvojnásobil,“ uvádí Lucie Ponertová, produktová ředitelka Slavia pojišťovny. Pojišťovny, které tento produkt nabízejí už roky, jej inovují, na trh zároveň vstupují noví poskytovatelé. Krátce před koncem loňského roku začala nabízet produkt známý v pojišťovací hantýrce jako D&O (Directors and Officers) například Uniqa, předloni jej vytvořila Kooperativa.

Pojišťovny se shodují, že příčinou aktuálního procitnutí firem je především nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, které začaly platit minulý rok. Nová legislativa vlastně nepřinesla žádné převratné změny, ale některá ustanovení zpřesnila, rozšířila spektrum možných postihů manažerů, a především rozdmýchala diskusi o tom, nakolik jsou členové statutárních orgánů firem odpovědní za svá rozhodnutí, a to vůči vlastní firmě i třetím stranám. Domáhat se náhrady škody může samotná společnost, ale i dodavatelé či věřitelé. „Rizika vyplývají ze samotné podstaty trhu, konkurence, změny právních a daňových předpisů, ale také ze vzdělání, zkušeností a vlastností statutárních orgánů,“ tvrdí Ondřej Mánek z advokátní kanceláře Wolf Theiss.

Přesto si podle průzkumu společnosti AIG, publikovaného v lednu, manažeři rizika spojená s výkonem své funkce příliš nepřipouštějí. Pouze 39 procent z 210 respondentů ví, že jsou odpovědní za celou výši způsobené škody firmě nebo třetím stranám. Přes 40 oslovených uvedlo, že jsou odpovědní pouze do škody ve výši 500 tisíc korun, 19 procent odpovědělo, že do dvoumilionové škody. Pojištění odpovědnosti manažera, které kromě samotné škody kryje i náklady na právní zastoupení či prostředky na očištění pověsti, mělo jen 17 procent dotázaných.

Bez střechy nad hlavou Možné důsledky jsou přitom pro manažery dost nepříjemné. Argumenty, jimiž pojišťovny potenciální klienty lákají, znějí přesvědčivě: manažer společnosti odpovídá za újmu, kterou v souvislosti s výkonem své funkce způsobí – na rozdíl od zaměstnance –, ne do 4,5násobku svého průměrného měsíčního výdělku, ale celým svým majetkem. Jak už bylo řečeno, řada z nich to vůbec netuší. Odpovědnost přitom nejde omezit vzájemnou dohodou. A zákonná úprava je v tomto případě velmi přísná – upravuje odpovědnost člena orgánu jako objektivní a solidární (tedy bez ohledu na zavinění) a zároveň na něj přenáší důkazní břemeno. Pokud je tedy proti němu uplatněn nárok na náhradu újmy, je to on, kdo musí prokazovat, že neporušil takzvanou péči řádného hospodáře, a pokud se mu to prokázat nepodaří, odpovědnosti se nezbaví.

Manažer navíc ručí za závazky společnosti přímo vůči věřitelům dle nového občanského zákoníku. Přísnější je legislativa také v případě, že se společnost dostane do úpadku: manažer může být nucen vrátit všechny prostředky, které od firmy za poslední dva roky získal, a ručit za závazky společnosti, pokud rozumnými prostředky úpadku nezabránil, jestliže o něm věděl nebo vědět měl a mohl. „Po legislativních změnách v minulém roce evidujeme výrazný nárůst vznesených nároků z tohoto pojištění. Největší rizika pro členy orgánů z titulu odpovědnosti za výkon jejich funkce lze očekávat v případech, kdy se bude jednat o nároky insolvenčních správců či věřitelů v rámci řízení o úpadku či nároky společníků a akcionářů v případě aplikace institutu trestní odpovědnosti právnických osob,“ říká Zdeněk Prchlík, obchodní ředitel AIG.

Žaloba, nebo reputace?

Změny norem podle oslovených právníků mohou přinést nárůst počtu žalob, jelikož nové kodexy vymáhání škod usnadní – samozřejmě pokud firmy nebo jejich akcionáři budou mít chuť prát špinavé prádlo mimo domov.

„Domnívám se, že se praxe soudů změní a konkrétní osoby více poženou k odpovědnosti. Smyslem nové úpravy bylo, aby se odpovědnost zpřísnila. A jsem přesvědčena, že se tento záměr brzy projeví i v praxi. Předpokládám, že i firmy budou odvážnější a začnou uplatňovat své nároky prostřednictvím žalob,“ soudí Kateřina Tomčíková ze společnosti Vilímková Dudák & Partners. Ondřej Mánek z kanceláře Wolf Theiss je ale rezervovanější: „Odpovědnost manažerů je v byznyse nyní módním tématem. Nedomníváme se však, že to povede k rozpoutání vlny žalob proti statutárním orgánům. S klienty vždy v takových případech konzultujeme, nakolik je žaloba na náhradu škody vhodná s ohledem na budoucí obchodní zájmy klienta a jaké může mít zvolený postup pro klienta reputační dopady.“ Podle Mánka je vhodné uvážit, nakolik je vymáhání nároku na náhradu škody proti členům statutárnímu orgánu efektivní v situaci, kdy výše vzniklé škody je nepoměrně vyšší než hodnota osobního majetku. „Spíše bychom očekávali, že společnosti budou hledat jiná řešení, jako jsou dohoda o náhradě škody, plnění z pojištění odpovědnosti statutárních orgánů. Nebo že manažerovi nevyplatí odměnu za výkon funkce,“ dodává právník.

poJIstI se sám Judikatura není zatím nijak zvlášť košatá.

„Podle dosavadní praxe byli členové statutárních orgánů odsouzeni k náhradě škody v případech, kdy řádně nevymáhali pohledávky společnosti, vznikla škoda v důsledku nesprávného vedení účetnictví, případně jednatel jednal na základě pokynu valné hromady, jejíž usnesení se nakonec ukázalo neplatným,“ vypočítává Thomas Rechberger z kanceláře Taylor Wessing. Velkou část rozsudků dosud vydaly soudy v trestních věcech, přestože odpovědnost statutárních orgánů je záležitostí práva obchodního. V praxi dosud převažoval trend řešit pochybení statutárních orgánů spíše cestou trestního oznámení než žalobou na náhradu škody.

Pojišťovny v minulých letech škodní události likvidovaly (viz box), jejich počet se ale pohybuje spíše v desítkách než ve stovkách či tisících. Výplata pojistného se údajně u tohoto typu pojištění pohybuje kolem 30 procent oproti výběru, což je pro pojišťovny atraktivní výsledek. Například pojišťovna Slavia, která nabízí produkt od roku 2008, zatím žádný případ neřešila. Tato pojišťovna nyní přichází s novinkou: s individuálním pojištěním samotných „statutárů“. Dosud totiž uzavíraly tyto pojistky pro členy svých managementů pouze firmy. „Řada společností nemá tato rizika nijak ošetřena. Manažeři už ale nejsou na nikom závislí a mají kontrolu nad svou pojistkou,“ vysvětluje výhody pojistky Ponertová. Předpokládá, že klienty najde i mezi zastupiteli měst a obcí. Ti jsou v poslední době často voláni k odpovědnosti především za pokuty, které v důsledku jejich rozhodnutí dostávají města či městské firmy od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a samosprávy by je měly jako škodu vymáhat po konkrétních osobách.

Občas se už o to pod tlakem občanských sdružení pokoušejí. Například městská část Praha 2 se chce soudit s bývalým starostou o statisíce za to, že podepsal v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách dodatek ke smlouvě o dodávkách tepla, nebo Liberecký kraj vymáhá po některých radních půlmilion za to, že přidělili zakázku na revitalizaci hřišť firmě, která měla být z tendru vyloučena. ?

Změny zákonů mohou přinést nárůst počtu žalob. Pokud firmy budou mít chuť prát špinavé prádlo na veřejnosti. Právní novinky • člena statutárního orgánu je možné potrestat nevyplacením sjednané odměny • možnost domáhat se vrácení již vyplacené odměny a ručení věřitelům za dluhy společnosti, pokud se dostane do úpadku • důkazní břemeno statutárního orgánu • člen orgánu musí být způsobilý posoudit, kdy jeho znalosti na danou funkci nestačí, a vyvodit z toho pro sebe důsledky • členové orgánů společností ručí za běžné obchodní závazky společností (platby dodavatelům, zaměstnancům, odvody apod.) přímo vůči těmto věřitelům • naopak mírnější režim při posuzování konečných důsledků manažerských rozhodnutí – právní předpisy kladou důraz na řádný proces rozhodování a ne každé rozhodnutí, které se zpětně ukáže jako obchodně nevýhodné, musí nutně znamenat vznik odpovědnosti za škodu

Případy škod hrazených z pojištění D&O

1. případ Společnost zastoupená akcionářem podala žalobu o náhradu škody na členy představenstva. Škoda byla údajně způsobena v opakovaném procesu nabytí vlastních akcií a jejich zpětného prodeje. Věc vyšetřuje i policie. Trestný čin zatím není prokázán. Případ je stále otevřený a vyšetřování trvá již sedm let. AIG průběžně hradí náklady obhajoby pojištěných, které již dosáhly téměř dvou milionů korun.

2. případ Zadavatel uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku (výstavba sportovní haly) s vybraným dodavatelem. Zadávací řízení proběhlo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Následně zadal dodavateli dodatečně výzvou k jednacímu řízení bez uveřejnění i výstavbu baru a uzavřel s ním dodatek. Výsledkem šetření antimonopolního úřadu byla sankce. Pokutu za členy představenstva uhradila AIG.

3. případ Valná hromada akciové společnosti rozhodla, že změní podobu akcií ze zaknihované do podoby listinné a že sníží základní kapitál o částku 500 milionů korun. Minoritní akcionář však s touto přeměnou nesouhlasil a napadl cenu, za kterou měly být akcie vydány v listinné podobě, jako příliš nízkou. Spor ukončilo rozhodnutí Krajského soudu v Brně: společnost se vůči minoritnímu akcionáři nijak neprovinila a představenstvo jednalo v souladu se zákony. Z pojištění byly hrazeny náklady na právní zastoupení členů představenstva.

4. případ Akcionáři podali trestní oznámení na všechny členy představenstva za pochybení při výběrovém řízení na rozsáhlou stavbu. Nechali si vypracovat posudek, jehož výsledkem bylo, že budova mohla být postavena o desítky milionů levněji. Soud trestní stíhání všech členů představenstva

zastavil. Důvodem bylo, že akcionáři důvěryhodně neprokázali, že jim byla způsobena finanční škoda. Z pojištění byly hrazeny veškeré náklady na obhajobu členů představenstva (řádově několik set tisíc korun).

5. případ Správce konkurzní podstaty zahájil soudní řízení proti členům statutárního orgánu mateřské akciové společnosti. Vznesená obvinění se týkala nedostatečného prověřování finančního stavu mateřské akciové společnosti a strategických omylů při restrukturalizaci činnosti celého koncernu. Společnost se dostala vinou špatného řízení do předlužení a do úpadku. Z pojištění byly hrazeny náklady na právní zastoupení členů statutárního orgánu mateřské akciové společnosti a částečně úhrada dluhu vůči věřitelům.

6. případ Proti bývalým členům představenstva akciové společnosti podalo nové vedení žalobu a policie zahájila trestní stíhání pro podezření z porušování povinností při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku, kterých se měli dopustit rozhodnutím o obchodech s třetími stranami. Soud však vynesl osvobozující rozsudek a členové představenstva byli zproštěni obžaloby. Odsouzeni nakonec byli jiní zaměstnanci společnosti. Ta však velice pravděpodobně zahájí civilní řízení proti bývalým členům představenstva, ve kterém, pokud se prokáže jejich pochybení, mají velké šance, aby nárokovanou škodu uhradila pojišťovna. V tomto případě se jedná o částku v řádech stovek milionů korun. Do této chvíle bylo vyplaceno za náklady obhajoby 200 tisíc.