Manažeři u pásu

11. 11. 2007

Podnik zavádí výrobní praxi pro bílé límečky

Představte si to. Je začátek října a Ladislav Červinka, specialista na management procesů, míří do práce namísto v klasických 8.30 ráno až na druhou hodinu. Nejde si totiž sednout k počítači, ale převléknout do pracovního mundúru; během směny bude montovat palubní desky do vozů Fabia… Ne, opravdu nejde o profesní sestup. Červinka jen - stejně jako dalších devět nově příchozích konstruktérů, vývojářů a dalších specialistů - právě absolvoval povinnou výrobní praxi ve Škodě Auto. Na montážní lince pracoval na ranní či odpolední směně po celé dva týdny.

Každý rok tři stovky.

Projekt „Škoda to nezkusit“ se naostro rozjede od Nového roku. Desetidenní výrobní praxi hned po přijetí absolvují všichni noví technicko-hospodářští zaměstnanci včetně manažerů až pod úroveň představenstva. „Z interních workshopů na téma, jak zlepšit firemní kulturu, nám vyšlo, že takový trénink by byl pro zaměstnance prospěšný. Zajímalo nás, jak posílit vzájemný respekt mezi zaměstnanci a prolomit bariéry mezi výrobní a nevýrobní oblastí. Je to také trochu poučení z minulosti, dříve bývala výrobní praxe pravidlem,“ vysvětluje motivaci k tomuto kroku člen představenstva největší české automobilky Martin Jahn.
Zkušenosti z montážních linek, ale i z výroby agregátů či z logistiky by mělo v budoucnu získávat asi tři sta nově příchozích zaměstnanců ročně. A pokud budou chtít, mohou se praxe zúčastnit i stávající vedoucí a další administrativní pracovníci. „Teprve začínáme projekt řešit. Určitý zájem od již přijatých zaměstnanců očekáváme, ale masová záležitost to asi nebude,“ míní Jahn.
Kromě představenstva nebude praxe povinná pro manažery přicházející z ostatních závodů koncernu Volkswagen a rovněž se bude přihlížet k praxi, zdravotnímu stavu či věku čerstvých pracovníků. Takže výrobního manažera přicházejícího dejme tomu od Bosche nikdo nebude nutit, aby šel na linku. Pokud nebude sám chtít.

Pozitivní předjezdci.

Pilotní fáze projektu probíhala v mladoboleslavské Škodovce první dva říjnové týdny. A jak říká Jahn, ohlasy jsou pozitivní, i když v první skupině „předjezdců“ byli převážně absolventi, takže celá akce byla o to jednodušší. „Byla to šance poznat, kolik každý úkon zabere práce. Jako konstruktér budu určitě myslet i na to, jak zjednodušit montáž. Z pohledu budoucího konstruktéra bych klidně udělal tuto praxi delší, ale také pestřejší,“ uvedl v anketě pro interní škodovácký magazín například příchozí konstruktér Martin Holubec.
Projekt „Škoda to nezkusit“ považuje za užitečný i koordinátor výroby motorů Jaroslav Zelingr, jenž bude mít část praktikantů na starost. Ve firmě už dělá pětatřicet let, a proto ani pro něj nejsou bílé límečky na lince novinkou. „Je to dobrý nápad. Před startem jsme projekt probírali i s vedoucími jednotlivých týmů. A všichni se k němu stavěli kladně. Nově příchozí dostanou práci v té části výroby, jež co nejvíce odpovídá jejich cílové pozici. Budou zařazeni do týmu a budou dělat stejnou práci, jen tři až čtyři dny pod zvýšeným dohledem. Bude to přínos nejen pro ně, ale i pro kmenové zaměstnance ve výrobě. Navážou osobní kontakty, vzroste vzájemný respekt,“ doufá Zelingr.
Škoda Auto není ale jedinou firmou, která výrobní praxi pro manažery zavedla, přestože v rámci koncernu VW žádný podobný projekt neběží. „V minulosti se běžně požadovalo, aby se vedoucí pracovníci s výrobou více sžili. Je totiž dobré, když se v praxi seznámí s tím, s čím se potýkají. Například v BMW mají někteří manažeři své kanceláře nedaleko výrobních linek. Obdobné tréninky běžně dělají obchodní řetězce a měli jsme i klienta z těžební firmy, který chtěl, aby manažeři sfárali do dolů. Podobné projekty bývají součástí korporátní kultury, ale nejsou v každém podniku,“ uvádí Alice Punch, šéfka české pobočky „headhunterské“ společnosti Korn/Ferry International. Rovněž Jahn, jako nejvyšší autorita Škody pro řízení lidských zdrojů, je přesvědčen, že každý manažer by se měl s výrobou blíže seznámit. Sám dle vlastních slov mezi dělníky a jejich mistry chodí nejméně jednou za dva týdny.

Po stresu respekt.

I Ladislav Červinka si nakonec praxi pochvaloval. I když prvotní radost, že získal uplatnění v prestižní firmě, vystřídal mírný šok. Totiž v momentě, kdy se od personalistů dozvěděl o výrobní praxi. „Byl jsem trochu ve stresu, že půjdu do prostředí, na něž nejsem zvyklý, mezi lidi, s nimiž nepřicházím do styku. Ptal jsem se sám sebe: Zvládnu to?“ svěřuje se osmadvacetiletý specialista, který do Škodovky přišel z pražské konzultantské firmy.
Ovšem poté, co skočil do vody (pardon, k lince), se obavy rozplynuly. „Jednotlivé operace nebyly až tak náročné na zapamatování. A po hodince už mi celkem šly. Důležité bylo hovořit s ostatními pracovníky. Vysvětlil jsem jim, proč tam jsem, že nechci překážet, a nakonec jsme spolu vycházeli. Dělal jsem tam, kde není robotizovaná činnost, a musím říci, že si nyní těch lidí opravdu vážím. S dalšími dvěma kolegy, kteří absolvovali praxi na montáži aut, jsme se shodli, že je důležité si práci zkusit. Člověk si pak lépe uvědomí, o čem výroba aut je,“ vysvětluje Červinka. Během dvou týdnů si kromě montáže palubních desek vyzkoušel například ještě instalaci odhlučnění pod kapotu motoru či seřizování světel. Dnes už zase sedí za kancelářským stolem a věnuje se práci, na kterou byl přijat.

V dílně a na lince.

Škoda Auto není jedinou českou firmou, která zavedla pro bílé límečky školení ve výrobě. Na podobný projekt se chystá i konkurenční kolínská automobilka TPCA. Koncem října odstartovala tréninky, jichž se v pilotní fázi zúčastní především specialisté ze sekce informačních technologií.
„TPCA stejně jako její mateřské společnosti Toyota a PSA klade důraz na kvalitu. K tomu, abychom dokázali vyrábět kvalitně, potřebujeme nejen špičkovou technologii, profesionální inženýry, techniky a operátory na lince, ale také podporu a z hlediska výroby ,poučenou´ administrativu. Chceme, aby nevýrobní složky nevnímaly práci ve výrobě jen od stolu. I lidsky je trénink přínosem pro obě strany. Na základě vyhodnocení pilotní verze se pak dotvoří celá koncepce tréninku. V budoucnu bychom chtěli trénink standardizovat až do té míry, že jej absolvují všichni nově nastupující specialisté do administrativy. Uvažujeme i o stávajících zaměstnancích,“ upřesňuje šéf pro lidské zdroje TPCA Vadim Petrov.
Každý z účastníků tréninku stráví ve výrobě okolo pěti týdnů a vyzkoušet by si měl všechny role – operátora na lince, předáka i mistra. Inspiraci čerpali Kolínští u mateřské firmy, která tréninky zavedla již dávno. Jak dodává Petrov, všichni zaměstnanci osloveni pro pilotní fázi projektu „reagovali velice pozitivně a se zájmem“.
Technicko-hospodářské zaměstnance (THZ) posílají do dílen i strojírny Wikov Industry. „Pro nově příchozí zaměstnance kategorie THZ máme připraven takzvaný adaptační program. Jde o sérii tréninků a školení, která pomáhá srovnat rozdílná prostředí a různé odlišnosti pracovních pozic z jejich předchozího zaměstnání. Prakticky všichni THZ (ať už jsou to kupříkladu technologové, konstruktéři, ale i obchodníci, zaměstnanci nákupu, kvality či finančního controllingu) předtím, než začnou plně zastávat svoji pozici, praktikují v různých odděleních. Ve výrobě jsou především k ruce mistrům nebo plánovačům výroby. Chceme, aby poznali základní algoritmy výroby, pochopili život dílny,“ vysvětluje Antonín Růžička, generální ředitel Wikov Industry.

A taky za kasou.

Ovšem nejčastěji zavádějí manažerskou praxi v provozu obchodní řetězce. Například Plus-Discount posílá každého nově příchozího pracovníka centrály na několik dní pracovat na prodejnu, aby nebyl odtržen od reality. Kromě toho Plus zavedl dva systémy zapracování. Pro nově příchozí absolventy vysokých škol je určen Management Trainee Program, kdy vítěz výběrového řízení projde všemi odděleními na centrále včetně praxe na prodejnách.
„Program trvá rok, každému uchazeči jej ušijeme na míru. V průběhu programu se na základě vyhodnocování výsledků práce absolventa a s ohledem na jeho profesní preference a potřeby firmy specifikuje, v jakém oboru bude jeho kariéra u nás pokračovat. Absolventi tudíž rychle získají praxi a přehled o fungování podniku. Ročně do programu nabíráme okolo deseti absolventů,“ říká vedoucí personálního oddělení Plus-Discount Ilona Dubnová.
Druhý program se týká oddělení prodeje. Každý budoucí oblastní vedoucí prodeje nejprve projde důkladným několikaměsíčním zácvikem. Začíná přitom od nejzákladnějších prací, jako je vybalování zboží, přes práci na pokladnách až po vedení filiálky. Nakonec se stará o pět až šest filiálek. Vedoucí marketingu obchodního řetězce David Kolář říká: „Stejné tréninky probíhají ve všech pobočkách Plusu i v jiných zemích.“