Evropská unie omezí od příštího roku vyplácení bonusů manažerům bank. Po Kubě, kde existuje určitá forma přísně kontrolovaného soukromého podnikání, se EU stane druhým hospodářským prostorem na světě, kde je regulován příjem osob v privátním sektoru. Opatření má omezit nutkání bankéřů provádět rizikové operace kvůli maximalizaci zisku.
Část teď, část potom
Nová unijní úprava už doputovala i do Česka. „V současné době se dokončuje projednání příslušného návrhu zákona v legislativní radě vlády. Příslušný návrh novely vyhlášky České národní banky byl předložen do meziresortního připomínkového řízení,“ potvrzuje Jakub Haas z tiskového odboru ministerstva financí. Zdejších bank se však změny příliš nedotknou. „Opatření EU ovlivní zejména segment investičního bankovnictví. To v Česku nehraje tak významnou roli, jako je tomu v jiných zemích,“ vysvětluje analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Přesto z ČNB zaznívá odmítavý postoj. „Tím, že do odměňování bude systematicky mluvit regulátor, vzniká další konflikt zájmů se špatně predikovatelnými důsledky,“ upozornil již dříve nynější guvernér Miroslav Singer. Charakter přijatých pravidel je následující – peněžní bonusy budou omezeny na třicet procent z celkové sumy a v případě zvláště velkých odměn dokonce na dvacet procent. Vyplacení čtyřiceti až šedesáti procent bonusu musí být odloženo nejméně o tři roky. Tyto prostředky zůstanou ve fondu, který má být prvním zdrojem peněz, pokud se banka dostane do potíží. Polovina bonusu bude muset být vyplacena v akciích. Každá banka bude povinna zavést limity na odměny s ohledem na výši platů, aby se snížila role, kterou bonusy hrají. Směrnice také zavádí zvláštní opatření pro banky, jež obdržely finanční výpomoc, a omezuje celkové částky vyplacené na bonusech. Cílem je motivovat bankéře, aby dávali přednost silnější kapitálové základně a úvěrům do reálné ekonomiky nad svými platy a požitky. Pravidla dále stanoví, že ředitelům finančních institucí by neměly být vypláceny prémie, pokud pro to není řádný důvod.
Chybějí zuby
Navenek dává opatření EU smysl. Akcionáři tlačí bankéře k maximálním ziskům, motivují je bonusy, a oni pak nehledí na budoucí riziko. Soustředí se na co nejvyšší profit v rozhodném období, což je považováno za hlavní příčinu vzniku krize. Klíčovou otázkou je, zda tímto opatřením zmizí tlak akcionářů na co nejlepší výsledky. S největší pravděpodobností nikoli, jen změní podobu. Stačí se podívat na loňskou akci britské vlády, která zdanila sazbou padesáti procent všechny odměny nad pětadvacet tisíc liber. Trh reagoval okamžitě. Snížil maximální bonusy na spodní úroveň nového daňového pásma a adekvátně vzrostly pevné složky platů. „Historické zkušenosti ukazují, že bankovní systém byl vždy velice kreativní. Myslím si, že i tentokrát si najde určitou cestičku, jak tato opatření aspoň částečně obejít,“ říká Hatlapatka. Není problém měnit dohodu o výši platu každý rok nebo v libovolném jiném časovém intervalu. Pak mohou být bonusy zrušeny úplně, protože de facto celý plat bude vyjádřením efektivity práce manažera v předchozím období. Hlavním cílem unijní akce však nejsou změny ekonomického charakteru. Jde o gesto veřejnosti, že s finančním systémem se něco dělá.
Vhodná kamufláž
Honem na manažerské bonusy se přikrývá fakt, že skutečné regulace jsou zatím v nedohlednu. Pravidla Basel III leží u ledu, protože politici nejsou schopni se na nich shodnout. Přitom míra kapitálové přiměřenosti, tedy podíl kapitálu a rezerv k aktivům, popřípadě závazkům banky, má na stabilitu sektoru nesrovnatelně větší vliv než sebeobjemnější bonusy. Totéž se týká celoevropského finančního dohledu či zákazu některých typů obchodů. Ani zde se politici nedokážou shodnout na jejich výsledné podobě.
Politické tahanice o podobu regulací nejsou ničím jiným než hrou o peníze. Basel III by s některými peněžními ústavy zamávala vskutku drastickým způsobem. Obecně platí, že čím více je banka zaměřena na investice a méně na retail, tím více by jí poklesla kapitálová přiměřenost. „Minimální hodnota tohoto ukazatele je podle vyhlášky osm procent,“ uvádí ČNB. Konkrétně se za příklad uvádí britská Lloyds Banking Group, u níž by tento poměr po zavedení nových pravidel kapitálové přiměřenosti padl pod čtyři procenta. „Změny v rámci návrhů Basel III by evropské banky stály až 139 miliard eur,“ uvádí ve své analýze švýcarská banka Credit Suisse. O peníze tedy jde každopádně, nikoli však o manažerské drobné.
