Manažer věděl, že může naší společnosti vzniknout škoda z nevýhodně uzavřené smlouvy, ale nadřízenému nic neoznámil. Můžeme se nějak domáhat náhrady škody?
Nedílnou součástí úspěšné obchodní společnosti je její management. Manažeři, například obchodní či marketingoví ředitelé, činí velkou řadu zásadních kroků, kterými pomáhají svému zaměstnavateli upevnit jeho místo na trhu. Vůči zaměstnancům existují limity náhrady škody, které nemohou být překročeny. Tyto limity se vztahují jak k běžně způsobené škodě, tak k odpovědnosti manažera za to, že včas bezprostředně hrozící škodu neoznámil či jí nezabránil, ačkoliv tak učinit mohl.
V případě vzniku škody způsobené z nedbalosti, například poškozením nebo ztrátou počítače, by manažer zaměstnavateli nahradil škodu až do výše čtyř a půl násobku svého průměrného měsíčního výdělku. V úvahu připadá také náhrada v podobě uvedení do původního stavu, pokud je to reálně možné. Díky svým manažerským pozicím často vedoucí uzavírají důležité smlouvy a činí zásadní rozhodnutí, která ovlivňují celou firmu. Za své jednání jsou svému zaměstnavateli vždy odpovědní.
Vezměme si za příklad uzavírání důležité obchodní smlouvy mezi výrobcem a dodavatelem. Manažer výrobce v průběhu vyjednávání zjistí, že za určitých okolností by uzavření smlouvy mohlo jeho firmu přivést do velkých ztrát či jinak jí způsobit škodu, riziko však osobně považuje za malé a nepovažuje za důležité svému nadřízenému cokoli oznámit. Za pár měsíců se situace změní a společnosti přímým následkem uzavřené smlouvy vznikne škoda.
Za takovou škodu, která nebyla úmyslná, manažer odpovídá, a to do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Stejná pravidla platí pro všechna jednání manažerů a vztahují se i na příklady, kdy škodu nezapříčinil přímo manažer. Zásadní je totiž fakt, že o hrozící škodě věděl a jeho oznámení zaměstnavateli mohlo pomoci škodě předejít či přímo nezakročil proti vzniku škody.
Povinnost přispět k úhradě škody vzniká pouze tehdy, když přímý škůdce nebyl zjištěn nebo se podílí na náhradě jen částečně. Pokud by možnost vzniku škody manažer neoznámil úmyslně či pokud by škodu přímo úmyslně způsobil, odpovídal by v plné výši, a navíc by zaměstnavateli musel uhradit ušlý zisk. Je třeba zmínit, že problematika odpovědnosti za škodu a určení její výše je odlišná u zaměstnanců a u členů statutárních orgánů.
Autor je advokát v PwC Legal
