Jaké řešení po parlamentních volbách by bylo podle Vašeho názoru nejlepší pro budoucnost České republiky?
- Koalice ČSSD s KDU-ČSL a US-DEU 48,6
- Menšinová vláda ČSSD s podporou poslanců různých stran 13,3
- Velká koalice ČSSD – ODS 29,2
- Obnovení opoziční smlouvy 3,5
- Jiné 2,7
- Nevím 2,7
Pramen: Týdeník EURO - odpovídalo 114 manažerů
Koalice sociálních demokratů s lidovci a unionisty je podle názoru respondentů Manažerského barometru nejlepším z možných řešení situace, která po parlamentních volbách nastala. Zároveň ale dodávají, že taková spolupráce by nebyla zcela ideálním a díky jedinému hlasu nad nadpoloviční většinu ve sněmovně i křehkým spojenectvím. S ohledem na šíři názorů se týdeník EURO rozhodl zeptat se tento týden respondentů pouze na jedinou otázku. „Žádné z navrhovaných řešení není ideální, ale s takto rozdanými kartami je to patrně to nejmenší zlo, co může naší zemi ublížit,“ zní charakteristický názor několika ředitelů. „Nejlepším řešením by byla pravicová koalice, ale volič si ji nepřál, proto bude muset akceptovat prodloužení určitých sociálních jistot, které jdou na účet zvyšování státního dluhu,“ uvažuje jeden z dotazovaných.
Spojení ČSSD a Koalice podle manažerů v sobě skýtá obrovské riziko vnitřní nestability. „Jde o rozumnou variantu, jejíž stabilita je však ve hvězdách. Je zřejmé, že bude kombinována s hledáním podpory u dalších jednotlivých poslanců, což bude pevnost koalice soustavně nahlodávat,“ předpokládá další manažer. Několik odpovídajících se vyslovilo pro menšinovou vládu ČSSD: „Sociální demokracie potřebuje podporu poslanců především k vyslovení důvěry nové vládě, pro jakékoliv další hlasování je vzhledem k propastným rozdílům mezi programy jiných stran schopna získávat podporu ad hoc, a prosadit tak prakticky cokoliv,“ soudí jedna z manažerek. Její kolegyně říká: „Absolutně nejsem schopná se vyjádřit, nevidím zde žádnou pozitivní variantu. Politika, která asi přijde, je pro ty, kteří potřebují berličky, sociální jistoty, občas sice trochu pracují, ale nejsou tvořiví, jen se vezou. To je podle mne hřebíkem do rakve našeho růstu.“
Zastánci takzvané velké koalice sociální demokracie s ODS si myslí, že takové řešení je v současnosti nejstabilnější variantou budoucnosti Česka a zároveň v sobě skrývá možnost zavedení většinového systému. „Jedině tato koalice zajišťuje politickou stabilitu před vstupem do Evropské unie a nerozpolcuje národ. Navíc by to odpovídalo i volebním výsledkům,“ je přesvědčen jeden ředitel. Jeho kolega uvažuje: „Je to jedinečná šance zbavit se všech od komunistů až po lidovce a nastolit čistě většinový systém – vláda versus opozice. Následně by se mohly udělat mimořádné volby a do roka a do dne by mohla začít tato struktura fungovat.“ Další ředitel kárá šéfa „strany růže“: „Výroky pana Špidly na adresu tohoto řešení považuji za nezodpovědné hazardování a nadřazování osobních antipatií nad společný zájem o politickou stabilitu v zemi.“ Jiný dodává: „Ve stavu těžké povolební deprese se upínám k tomuto sice nedokonalému, ale jedině smysluplnému řešení.“
Jeden z manažerů vytvořil tři nevázané varianty možného budoucího vývoje země. První, která je podle jeho názoru optimistická: „Rozpad ODS a odchod Václava Klause z vrcholné politiky, rozpad Koalice a odchod Cyrila Svobody z vrcholné politiky a odchod bývalých členů ODS z Unie svobody, a tudíž její zánik po poklesu členské základny pod pět členů. Tak by mohla z několika málo nezprofanovaných členů ODS a US vzniknout skutečná pravicová strana a stejně tak by mohla vzniknout skutečná křesťanská demokracie opírající se o opravdové hodnoty. Mezitím by se ČSSD neúspěšně pokusila sestavit menšinovou vládu, ať s účastí demokratických stran či komunistů ,až by se dohodla jen s KSČM. Byly by to hrozné čtyři roky, stálo by nás to všechny spoustu peněz, ale z hlediska dlouhodobé budoucnosti by to byla nesmírně prospěšná lekce.“
Druhá varianta je pesimističtějšího ražení: „Václav Klaus zůstane ve vrcholné politice, protože zcela ztratí schopnost sebereflexe a ze silné, byť kontroverzní osobnosti se změní ve stárnoucího komika obávajícího se odchodu ze „světla ramp“. US odhodí poslední zbytky ideálů a do krve se serve o ohlodané kosti z hostiny ČSSD, Cyrilu Svobodovi se podaří lidovce integrovat do sociální demokracie, takže každá mše začne modlitbou za zvýšení sociálních dávek a církev bude na oplátku financována z odborových fondů. Prezidentem se stane Petr Pithart, jehož schopnost vyhnout se konfliktům a vyjít vstříc i ďáblovi mu umožňuje dohodnout se i s Fidelem Castrem. Mezitím ČSSD bude pokračovat ve zvyšování státního dluhu, nová pravicová strana nevznikne, protože poté, co prozíravější voliči opustí i se svým kapitálem republiku, by to již bylo bezpředmětné a část voličů ČSSD bude spoluprací s komunisty tak znechucena, že se v roce 2006 nedostaví k volbám, které vyhraje KSČM.“ Realistická varianta je prý následující: „Bude to cokoliv mezi předchozími dvěma, což znamená, že řadový občan bude i nadále tiše zvracet při sledování zpravodajství v televizi Nova, kterou bude řídit Vladimír Železný i po svém 37. odvolání z funkce.“ Jiný manažer tvrdí: „Vyhlásil bych konstituční monarchii, rozpustil Parlament i Senát a kontrakt na vedení republiky bych dal nějaké poradenské firmě. Z uspořených nákladů bych vybudoval opravdový ráj ve střední Evropě.“
