Britská labouristická vláda se na konci loňského roku ocitla v dosud největší krizi, když jeden z jejích nejvlivnějších členů a věrný spojenec premiéra Tonyho Blaira odstoupil kvůli osobní půjčce ze své funkce. Zpráva o překvapivém odchodu Petera Mandelsona otřásla britskou politickou scénou.
Ministr obchodu a průmyslu, považovaný za jednoho z nejambicióznějších britských politiků, musel rezignovat kvůli zvýhodněné půjčce, kterou si v roce 1996 vzal od kontroverzního milionáře a člena parlamentu za Labouristickou stranu Geoffreyho Robinsona.
Mandelson si s nízkým úrokem půjčil od Robinsona 373 tisíce liber na koupi luxusního domu v módní čtvrti Notting Hill v západním Londýně, za který celkově zaplatil 475 tisíc liber. Jako poslanec s ročním platem 43 tisíce liber by si přitom takovou půjčku od banky sotva mohl dovolit.
Robinson, který nyní v Blairově vládě zastává funkci státního ministra financí, je navíc vyšetřován právě Mandelsonovým úřadem pro podezření z finančních nesrovnalostí a možného konfliktu zájmů. Sám Mandelson se však na svou žádost vyšetřování neúčastní. Od počátku, i po své rezignaci, tvrdí, že vlastně neprovedl nic špatného, když si peníze půjčil. Kdyby tuto půjčku hned řádně oznámil, pravděpodobně by se ve funkci udržel.
Mandelson však „opomenul půjčku uvést do registru poslanců, kam mají členové parlamentu oznamovat veškeré výhody, které by teoreticky mohly vést ke konfliktu zájmů. Stejně tak je jeho mlčení neslučitelné se závaznými normami chování, jimiž se mají řídit ministři labouristické vlády. Mandelson zamlčel půjčku i před premiérem Tonym Blai-rem, který jej považuje za jednoho ze svých nejbližších spojenců.
Informaci o půjčce zveřejnil deník The Guardian a Mandelsonův tábor už obvinil úřad ministra financí Gordona Browna, že v tom má prsty. Brown je označován nejen za rivala Mandelsona, ale i samotného premiéra Blai-ra. Mandelson, který se velkou měrou zasadil o radikální transformaci Labouristické strany, si mezi jejími levicovými členy nadělal mnoho nepřátel. Stejně tak nebyl oblíben ani mezi ministry, jimž vtloukal do hlavy, že nemohou zastávat svou funkci, jestliže nejsou s to své činy před veřejností obhájit.
A právě to se stalo Mandelsonovi osudným. Navzdory tomu, že v uplynulých dnech poskytoval jedno interview za druhým, aby svůj postoj ospravedlnil a očistil své jméno, kampaň kolem jeho osoby nejenže neutuchala, ale naopak sílila. Rezignace proto byla jediným východiskem z prekérní situace, do níž dostal nejenom sebe, ale i celou labouristickou vládu. Té dali voliči své hlasy mimo jiné i proto, že už byli znechuceni korupčními aférami konzervativců.
(čtk)
