Bolívar je hora. Bolívar je město. Bolívar je bankovka. Bolívar je... všechno. Někdejšího hrdinu boje za nezávislost oslavují ve Venezuele jako poloboha. Pojmenovali po něm skoro vše od nejvyšší hory až po národní měnu.
Foto: Profimedia.cz
Všichni potřebujeme nějakého hrdinu. V jihoamerické Venezuele mají jasno. Bezkonkurenčním národním idolem je Simón Bolívar. Na počátku 19. století byl tento politik a voják vůdčí osobností boje jihoamerických národů za nezávislost na Španělsku. Dnes je Bolívar milovanou ikonou, kterou uvidíte ve Venezuele všude, ať uděláte krok kterýmkoliv směrem. Rozměry bolívarovského kultu osobnosti tu mají neuvěřitelné rozměry. Člověk žasne, kde všude a na jak odlehlých místech se tam s připomínkou Bolívara setká. Že má každé větší město Bolívarovo náměstí, Bolívarovu sochu a Bolívarovu ulici, to je naprostá samozřejmost. Tím to ale všechno teprve začíná. Po El Libertadorovi neboli Osvoboditeli je pojmenován také největší z 23 států federace a jedno z největších měst Ciudad Bolívar. Také místní měnou jsou bolívary. Že se i nejvyšší hora Venezuely jmenuje Pico Bolívar, to už by pak nebylo žádné překvapení. Ale že přímo na její ostré skalnaté špičce čeká ve výšce pět tisíc metrů nad mořem i busta slavného vojevůdce, to už může některé horolezce poněkud překvapit.
Ostatně karty jsou vyloženy hned, když dostanete vízum nebo míjíte na hranicích ceduli s celým oficiálním názvem země. Ten totiž zní Bolívarovská republika Venezuela. No, aspoň je od začátku jasno.
Je Chávez novou reinkarnací Bolívara?
Tak oblíbeným hrdinou se samozřejmě zaklínají i současní politici Venezuely. Je zajímavé, že se k jeho odkazu hlásí skoro všechny politické frakce, přestože stojí názorově proti sobě. Ať už levice, pravice, vláda nebo opozice, podnikatelé nebo odbory, Bolívara ctí prostě všichni.
Sám autokratický prezident Hugo Chávez, jenž drží ve Venezuele tvrdou rukou moc už od roku 1999, se snaží vystupovat jako jakási novodobá reinkarnace Bolívara. Chávez chce převzít nepsaný post mezinárodního levicového vůdce latinské Ameriky, který donedávna držel Fidel Castro. A zatímco Bolívar byl kdysi nepřítelem španělských kolonizátorů, Chávez si za terč své kritické rétoriky bere Spojené státy americké. A jak že se jmenovalo hnutí, které vyneslo současného prezidenta Venezuely k moci? Ano, uhádli jste – Revoluční bolívarovské hnutí.
Oslavování Simóna Bolívara ostatně není jen specifikem Venezuely. Tam je sice jeho kult nejsilnější, protože byl Bolívar tamějším rodákem, k jeho odkazu se ovšem hlásí i další země jako Kolumbie či Peru. Další těžká hádankou zní: Podle čeho si zvolil své jméno stát Bolívie?
Na revolucionáře se učil ve Francii
Kdo vlastně ve skutečnosti byl ten tolik oslavovaný muž, kterého dodnes miluje polovina Jižní Ameriky? Narodil se v roce 1783 jako syn šlechtice a začínal na území dnešní Venezuely coby nováček v milici v době, kdy celou severní a západní část kontinentu kontrolovala španělská kolonizační správa. Jako mladík studoval na počátku 19. století v Evropě. Ve Španělsku poznal domovinu svých budoucích protivníků a v napoleonské Francii načichl revolučním étosem. Pak se ve své rodné zemi zařadil mezi bojovníky proti španělské koloniální nadvládě.
Jako vojevůdce vybojoval mnoho bitev a nakonec se stal v roce 1821 prezidentem nově vzniklé země nazvané Velká Kolumbie. Tenhle rozlehlý stát zahrnoval zhruba území dnešní Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru a Panamy. Tím ale Bolívarův sen o osvobození jihoamerických národů a založení velké federace neskončil. Postupně se zasloužil i o osvobození dnešního Peru a Bolívie. Zemřel v roce 1830 s podlomeným zdravím po onemocnění tuberkulózou.
Etický vzor je ve Venezuele potřeba
Bolívarovi je dnes připisována mimořádně ušlechtilá povaha. Jakým člověkem ve skutečnosti byl, to už je těžké za mlhovinou všudypřítomné adorace rozpoznat. Na toto uctívání se ale netřeba dívat nějak kriticky, naopak má svůj výchovný účinek. Odvaha, čest a touha po svobodě, kteréžto jsou Bolívarovi tradičně připisovány, jsou etické ideály, jež je nutné propagovat dvojnásob právě v tomhle koutě světa. Venezuelu dnes trápí mnoho problémů, jako je vysoká kriminalita, sociální nespravedlnost a zkorumpovanost režimu. I kdyby byl Bolívar-hrdina jen přikrášleným historickým mýtem, jeho mravokárný prst může ukázat na zlořády současnosti.
A pokud byste snad mysleli, že byl Bolívar jen normálním člověkem, který se jako každý politik třeba dopustil i nějakých přehmatů, nechte si to ve Venezuele raději pro sebe. Řadoví Venezuelci, kteří jsou jinak velmi vlídní lidé, by pro taková slova asi neměli příliš pochopení.
