Společným jmenovatelem zachránců před změnou klimatu je naivita a zpupnost
Před dvěmi lety začala mediální kampaň poutající pozornost veřejnosti na změny klimatu. Odbornou oporu jí poskytovat Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). Ten během roku 2007 postupně zveřejňoval zprávy o klimatu s prognózami a doporučeními a s popisem současného stavu. Takovou zprávu vydal IPCC od roku 1990 počtvrté. Vyvrcholením mediálních aktivit bylo udělení Nobelovy ceny za mír za rok 2007 Albertu Goreovi a IPCC.
Kampaň
Kampaň zahájilo zveřejnění nejúdernějších nových poznatků IPCC v Souhrnu pro veřejné činitele. Z dvacetistránkového souhrnu v roce 2007 média citovala alarmující větu: „Radiační působení oxidu uhličitého se v letech 1995 až 2005 zvýšilo o dvacet procent. To je nejvyšší desetiletá změna za posledních minimálně dvě stě let.“
Uvedené údaje lze ověřit. S použitím metodiky a postupu výpočtu z hodnot, které používá IPCC (stanice Mauna Loa) jsme rozšířili sledované období na 40 let (viz Kolísání). Potvrdilo se, že nárůst radiačního působení za posledních deset let činí dvacet procent. Tato hodnota však není ani zdaleka nejvyšší za posledních dvě stě let.
Veřejnost se s odbornými tématy neseznamuje. Domnívá se, že je vyřeší odborníci a závěry jí pravdivě předloží ve formě srozumitelné i laikům. Uvedeme však příklad manipulace s veřejným míněním, který vychází z odborných kruhů.
Relativní údaj
Termín radiační působení se ve zprávách IPCC objevuje často. Jeho intuitivní chápání je však vzdálené správnému významu. Celkové radiační působení CO2 vyjadřuje účinek tohoto plynu na energetickou bilanci Země asi patnáct kilometrů nad jejím povrchem – tedy jeho kvantitativní příspěvek ke skleníkovému efektu. Je třeba také vědět, že radiační působení CO2 nevzrůstá přímo úměrně s jeho koncentrací v atmosféře, ale dle logaritmické křivky Z modelu, který používají vědci podílející se na činnosti IPCC. Vyplývá z ní, že zvýší-li se současná koncentrace CO2 v atmosféře na dvojnásobek, jeho příspěvek ke skleníkovému efektu vzroste o 11,7 procenta. To většinu veřejnosti překvapí.
Nárůst celkového radiačního působení neboli zesílení skleníkového efektu CO2 za posledních deset let činí 0,8 procenta. Aby měla drobná změna skleníkového efektu zapříčiněná CO2 patřičný účinek na veřejnost, je celkové radiační působení ve zprávách IPCC přepočítané na relativní údaj, aniž by však bylo použito slovo „relativní“. Referenční hodnota, k níž se celkové radiační působení vztahuje, je koncentrace CO2 v roce 1750. Tento rok byl vybrán za reprezentanta předindustriálního období. Díky tomuto zpracování stejných dat se změna radiačního působení za posledních deset let zvýší z absolutní hodnoty 0,8 na relativních dvacet procent. Velikost relativního údaje značně závisí na volbě referenční hodnoty, tedy na definici. Tu však IPCC ve zprávách vydaných v roce 2007 neuvádí. Její znalost by umožnila správnou interpretaci radiačního působení a pravděpodobně bagatelizaci hlavního pilíře boje s klimatickou změnou. Pro správné pochopení svých výstupů neudělali autoři z IPCC vůbec nic. Naopak je v jejich zájmu udržovat veřejnost v omylu.
Megalomanské projekty
V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že se v bohaté části světa již spustily megalomanské projekty na ochranu klimatu. Jejich uskutečněním se spotřebovávají (přesněji kanalizují) obrovské hodnoty. Plány na příštích deset let již v EU vznikly. Obrazně řečeno, kanalizační stoky se budou rozšiřovat.
Vše je zdůvodněno potřebou snižovat emise fosilního CO2, což odvrátí katastrofu a zachrání život na Zemi. Společným jmenovatelem „zachránců“ je naivita a zpupnost – budeme řídit klima na Zemi. A také nešvar, který výstižně pojmenoval předseda Evropské komise José Manuel Barroso: „Žijeme v době, kdy se každý snaží působit inteligentněji tím, že je co nejvíc pesimistický.“ Tuto větu pronesl v souvislosti se současnou ekonomickou krizí. Platí však obecně.
Tabulka:
Kolísání
Změna radiačního působení CO2 v letech 1964 až 2004 (v %)
Desetiletí Změna (v %)
1964–1974 25,1
1974–1984 25,4
1984–1994 19,8
1994–2004 20,3
Pramen: autoři
