Topolánková chce dělat jen charitu, Tlustá bude dál podnikat
Běda politikům, kterým žena vládne, a navíc dělá byznys. Ať už aféra kolem nemovitostí koupených premiérským párem dopadne jakkoliv, výsledek bude precedentem i mementem pro všechny příští vlády a její členy. Kauza Gross asi výrazně ovlivní psané zákony i nepsaná pravidla politické kultury, vytyčí mantinely pro jednání veřejných činitelů a jejich rodinných příslušníků.
Paní Šárka může klidně spát.
Situace je teď taková, že předmětem diskusí jsou dvě novely zákona o střetu zájmů. Obě mají své přednosti i vady na kráse. Ta první, poslanecká, je spíše kosmetickou úpravou zákona z roku 1992. Rozšiřuje okruh veřejných funkcionářů, na něž se zákon vztahuje, z poslanců, senátorů, ministrů a vedoucích pracovníků ústředních správních úřadů též na členy zastupitelstev krajů, hlavního města Prahy a obcí s rozšířenou působností. I oni by teď měli činit oznámení o osobním prospěchu svém a rodinných příslušníků (z věcí, o nichž ve funkci rozhodují), oznámení o podnikatelské činnosti a působení v orgánech firem, o vedlejších příjmech a darech a také o nabytí nemovitého majetku. Na rozdíl od současné „jalové“ podoby zákona se v novele již hovoří také o sankci za neplnění oznamovací povinnosti (pokuta až 30 tisíc korun).
Projednávání minulý týden dospělo do finální fáze (poslanci přehlasovali veto prezidenta, který zákon vrátil kvůli procedurální kolizi) a již od března má novela začít platit. Ovšem velmi pravděpodobně skončí před Ústavním soudem, protože pravicoví senátoři, odvolávající se na ústavu, jsou toho názoru, že v tomto případě, kdy se zákon dotýká i volebního zákona (či spíše volebních zákonů), je bezpodmínečně nutné dosáhnout konsenzuálního souhlasu obou komor Parlamentu (v režimu, kdy Senát není tlačen žádnou lhůtou). Přijetí novely se tak může ukázat jako Pyrrhovo vítězství předkladatelů.
Ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU) upozorňuje, že má připraven úplně nový zákon. Nyní se nachází v legislativní radě vlády a během příštích týdnů se má dostat na pořad jednání kabinetu. Jeho návrh je v mnohém skutečně propracovanější. Nemluví se již pouze o nemovitostech veřejných funkcionářů, ale předmětem majetkových přiznání mají být též věci movité, jiná práva nebo jiné majetkové hodnoty s cenou nad 250 tisíc korun či přesahující půl milionu v souhrnu za kalendářní rok. Taktéž se hovoří o povinnosti oznámit nabytí cenných papírů a obchodních podílů ve firmách. Veřejný činitel by neoznamoval příslušným orgánům Poslanecké sněmovny, Senátu, krajů či obcí jen vedlejší příjmy a dary, ale i finanční závazky, půjčky, úvěry, nájmy, leasingové smlouvy nebo směnečné závazky pokud jejich souhrnná výše v kalendářním roce překročí 300 tisíc korun. Má být též vytvořen speciální registr přístupný i přes internet. Sankce za prohřešky by se zvýšily až na půl milionu korun.
To vše z pohledu občana a daňového poplatníky vypadá asi sympaticky, ale zákon má malou „chybičku“ - už se v něm nikde nehovoří o manželkách (manželích) a dalších členech společné domácnosti, přičemž současná právní norma, ač méně přísná a prakticky nevymahatelná, na partnery politiků pamatuje. Takže o majetku Šárky Grossové a jeho původu bychom se skrze Němcovu novelu nikdy nic nedozvěděli.
Starého psa do guláše.
Krajní rozčarování vyjádřila Adriana Krnáčová, výkonná ředitelka Transparency International. „Vypuštění osob blízkých považujeme za naprosto zásadní pochybení, protože právě mezi manželi, případně druhy, dochází nejčastěji k majetkovým přesunům. Z celého postupu pana ministra Němce jsme velice zklamáni. Už teď tu slyšíme, jak mnozí politici odmítají hovořit o podnikání svých manželek a říkají zeptejte se jí… To je přece pubertální politika. Svého dvacetiletého syna bych za to ještě asi zfackovala, ale u nich je už pozdě. Starého psa novým kouskům nenaučíš, buď ho vyhodíš, nebo dáš do guláše, “ neubrání se emocím. Vlivná protikorupční organizace, která se v první fázi na psaní novely výraznou měrou podílela, považuje nyní za absurdní, že návrh po všech úpravách již neobsahuje doposud uplatňovaný princip křížové kontroly (Senát by už nedohlížel na poslance a Poslanecká sněmovna na senátory, ale každá komora jen na „své“lidi). Taktéž jí vadí, že na úrovni krajů a obcí mají o porušení povinností rozhodovat rady, takže radní by de facto rozhodovali sami o sobě. „Po politických konzultacích máme za to, že je to maximální míra průchodnosti zákona v Poslanecké sněmovně,“ zdůvodnil okleštění ministr Němec v České televizi. Jako příklad negativních důsledků zařazení blízkých osob pak citoval jistého nejmenovaného kolegu, který prý má manželku ve vysoké manažerské pozici (přičemž se do ní vypracovala ještě předtím, než se on stal ministrem) a má v manažerské smlouvě výslovně zakázáno hovořit o složkách své odměny…. Němcem uvedený anonymní příklad nápadně připomíná jeho vlastní rodinnou situaci (novomanželka Iva je ředitelkou luxusních pražských hotelů Paříž a Cassa Marcello). Vůle po větší transparentnosti je přirozeně úměrná pocitům vlastního ohrožení. Snad by ale bylo možno hledat přijatelný mustr v jiných demokratických zemích, kde jsou i partneři politiků do zákonů o střetu zájmů zařazeni.
Topolánková v New Deal.
Veřejní funkcionáři by měli vykonávat svoji funkci tak, aby nenastával střet mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit. Fatální problémy současného premiérského páru vyvolávají i otázky, jak dobře jsou na novou roli připraveni jejich pravděpodobní následovníci. „Zatím o tom ještě moc nepřemýšlím, všechno je to hrozně daleko,“ říká Pavla Topolánková, manželka předsedy ODS. Svůj názor na otázku podnikání partnerů vysokých ústavních činitelů ale má. „Pokud vím, tak v řadě zemí je podnikání manželky premiéra zakázáno a také já si myslím, že by podnikat neměla,“ soudí. Vztah ženy ministerského předsedy ke světu byznysu vidí pouze v oblasti charity. „Pouze v tomto směru má právo využívat svého společenského postavení a snazšího přístupu do kanceláří lidí, kteří mají peníze.To znamená, že si založí nějakou agenturu a veškerý příjem dává na charitu. Já se o tuto oblast intenzivně zajímám a mohu říct, že je to činnost velmi uspokojující.“ Již nyní Pavla Topolánková - jak sama říká - spolupracuje s neziskovými organizacemi (bez nároku na honorář), s Fórem dárců, je zakládajícím členem sdružení Mirka Topolánka pro rozvoj vzdělanosti Becario (podporující nadané studenty se špatným finančním zázemím), píše pro časopis Lobby články o filantropii. K tomu všemu prý nadále manželovi vypomáhá v některých osobních záležitostech. „Pro svého muže jsem dříve pracovala v Senátu jako asistentka na živnostenské oprávnění, jak to parlamentní praxe vyžadovala. Před rokem jsem ale provozování živnosti přerušila a už nepočítám, že bych je někdy obnovila. Využila jsem nabídky agentury New Deal, která pro manžela pracuje, u níž jsem teď zaměstnána. V rámci toho týmu lidí dostávám minimální mzdu, přičemž agentura za mě platí zdravotní a sociální pojištění. New Deal loni organizačně zajišťovala čtyři golfové turnaje, jejichž celý výtěžek šel pro sdružení Becario. Já se na tom podílím organizačně, “ hovoří Topolánková o svém současném postavení.
Tlustý: Ať manželkám platí rentu
Vlastimil Tlustý, předseda poslaneckého klubu ODS a stínový ministr financí, nevidí důvod, proč by jeho manželka měla své podnikání přerušovat, pokud on nastoupí do vlády. „Podnikání samo o sobě přece není zločin. Když by někdo zákonem zakázal rodinným příslušníkům se živit, tak by jim za to muset řádně zaplatit, vyplácet nějakou rentu. Jiné řešení nevidím. Dosud se má žena živila sama a mysleli jsme si, že je to naše plus. Jak se ale ukazuje, asi by byla lepší ta renta,“ soudí Tlustý. Naráží tím i na nedávnou reportáž v České televizi, která manželčin byznys spojila s Tlustého činností v České konsolidační agentuře. Ladislava Tlustá je vedena jako jednatel a společník ve firmách Farmconsult a Penzion Sport Club Kněževes. Zároveň je členkou představenstva firmy JMT CZ (v ní ale nemá podíl, říká Tlustý). Všechna nařčení ze střetu zájmů stínový ministr financí důrazně odmítá a pro konec podnikání nevidí důvod. „Když manželka podnikala patnáct let a až na pár výjimek to nikomu nevadilo, proč by to teď mělo vadit?“ Tlustý soudí, že důležitější než teoretické riziko střetu zájmů, je jak vypadá praxe. „To je i věcí svědomí. Když jsem před deseti lety opouštěl byt, tak jsem ho jako jeden z mála lidí v této zemi bez jakéhokoliv odstupného vrátil Městskému úřadu ve Slaném, abych byl naprosto košer, ale kdo mi to kdy přičetl k dobru? Nikdo,“ stěžuje si.
Bednář: Mám se snad rozvést?
Střet zájmů, jak již bylo řečeno, se zdaleka nemusí týkat jen ministrů. Nařčení teď čelí i předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Josef Bednář, jehož manželka Danuše je spolumajitelkou firmy Ekobbena podnikající v lesním hospodářství (další spolumajitelkou je žena předchozího šéfa ÚOHS Stanislava Bělehrádka). Bednářův úřad v rámci správního řízení s Lesy České republiky nedávno vydal předběžné opatření, které vyhovuje manželčině firmě (Lesy ČR, podezřelé ze zneužívání dominantního postavení, nemohou Ekobbeně a dalším dřevařským firmám až do konečného verdiktu vypovědět smlouvu o těžbě dřeva). Mluvčí úřadu Kristián Chalupa ale obvinění svého šéfa z konfliktu zájmů odmítá a klade akademické otázky: „Má třeba pan předseda společně s rodinnými příslušníky zrušit smlouvu s mobilním operátorem, když právě s ním probíhá teď jiné správní řízení? Má nařídit svým podřízeným, že se úřad možným porušením zákona podnikem Lesy ČR nebude vůbec zabývat, protože rozvod s manželkou nemá v plánu?“ Variantu, že by Danuše Bednářová své podnikání ukončila či přerušila, označil mluvčí za bezdůvodnou, protože prý „v případě správního řízení s Lesy ČR ve smyslu příslušného zákona ke střetu zájmů nedochází“.
Z konfliktu zájmů byl v minulosti opakovaně obviňován i Jan Höck, dlouholetý ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu, který se svými příbuznými skrze rodinnou firmu Rosepo majoritně ovládal podnik Zemědělské zásobování a nákup (ZZN) v Chrudimi. Činnost intervenčního fondu se přitom bytostně dotýkala předmětu podnikání ZZN. Přestože Höck dlouho tvrdil, že o střet zájmů „v žádném případě nejde“, nakonec rodina Rosepo prodala (současným majitelem je firma Eko Diesel podnikatele Jana Pitra, bratra známějšího Tomáše Pitra ze skupiny kolem Setuzy).
Höckovi je i nadále připomínána nebývale hojná účast jeho rodiny na řízení českého zemědělství (jeho bratr Zdenek Höck je u „něj“ v SZIF zaměstnán na postu vedoucího oddělení kontrol Operačního programu a programu Sapard, manželka Jitka Höcková je na ministerstvu zemědělství ředitelkou odboru ekonomiky a financování). Reakci Jana Höcka na otázky týkající se možnosti střetu zájmů se týdeníku EURO nepodařilo získat, protože šéf SZIF byl celý minulý týden ve stavu nemocných (na e-mail ani vzkaz na záznamníku služebního mobilu nijak nereagoval).
Stádník: Regulace manželčina živobytí.
Co tedy lze ještě považovat za normální a co už nikoliv? Odpověď asi může dát jen dlouhodobé cizelování politického klimatu. Například Dana Stádníková, manželka předsedy Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka, je zaměstnána v Českém Telecomu - ve firmě, jejíž podnikání je výrazně ovlivněno regulatorními kroky ČTÚ. Ačkoliv Stádníková je jen řadovým zaměstnancem (má pozici specialista dokumentace sítě), nabízí se otázka, nakolik mohou být rozhodnutí manžela determinována živobytím manželky. „Nejsem si vědom, že by střet zájmů někdy nastal,“ tvrdí David Stádník. I on ale souhlasí, aby do zákona o střetu zájmů byli rodinní příslušníci zahrnuti.
Kalousková: Byt na Veleslavíně je můj
Nejen Stanislav Gross, ale i šéf lidovců Miroslav Kalousek dlouho nechtěl osvětlit, jakým způsobem jeho rodina přišla ke svým nemovitostem - domu v Bechyni za 2,7 milionu korun, panelovému bytu v Praze-Strašnicích a k luxusnímu dvousetmetrovému bytu na Veleslavíně. Teprve minulý čtvrtek zveřejnil, že část peněz na bechyňský dům jim půjčil dnes již nežijící švagr Lubomír Kašák. Znovu ale Kalousek zdůraznil, že už nikomu nic nedluží. Týdeník EURO o rodinném majetku hovořil i s jeho ženou Radkou, která působí jako asistentka v Ústavu polymerů na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. „Radši si s vámi budu povídat o polyvinylchloridu,“ uvedla nejdříve, ale bez komentáře věci nakonec neponechala: „Když jste si vy, novináři, dokázali spočítat, zda si na byt mohli ušetřit manželé Grossovi, měli byste se zabývat i otázkou, zda tomu tak mohlo být u nás. Většina mých kolegů a spolužáků má podobné domy v Praze a dostali se k nim poctivou cestou. Uvědomte si, že už nejsme nejmladší a manžel měl dlouhá léta poměrně slušný plat. Já jsem byla na dovolené v zahraničí jen třikrát v životě, jinam mě muž nevzal, pouze do Bechyně. Kdybyste se mě také zeptali, jak trávím svůj volný čas, jak nákladně se oblékám, poznali byste, nakolik rozhazovačně žijeme. Mně to celé přijde hrozně nespravedlivé a cítím se ukřivděná.“ Radka Kalousková byla až do roku 2003 vedena jako menšinový spoluvlastník firmy IDOS ovládané právě jejím bratrem Lubomírem Kašákem, který v září 2002 zemřel násilnou smrtí (zastřelil jej v Solenicích u Orlické přehrady další společník Zdeněk Němec). „Měla jsem ve firmě podíl, ale aktivně jsem v ní nikdy nepodnikala, neměla jsem žádná podpisová práva. Až do roku 2003 tam ale pracoval můj tatínek. Svůj podíl jsem před dvěma lety převedla na švagrovou.“ Byt, v němž teď Kalouskovi bydlí na Veleslavíně (původně jej za 6,5 milionu koupil před šesti lety právě Kašák), byl dle Kalouskové zase švagrovou převeden na ni. „Uskutečnilo se to v rámci rodinné domluvy, jako součást dědictví po bratrovi. Ale to je čistě moje záležitost, manžel s tím nemá nic společného,“ dodává žena šéfa lidovců . Dostupné dokumenty vypovídají, že byt ve Strašnicích, v němž Kalouskovi žili předtím, odkoupili v roce 2001 do osobního vlastnictví za 752 tisíc korun od soukromé firmy Pražská správa nemovitostí (shodou okolností od té samé firmy, od níž kupovala loni dům na Proseku firma Šárky Grossové), která byla po nějaký čas vlastníkem všech původně podnikových bytů v domě. Tento byt teď údajně pronajímají. „No, řekněme, že se snažíme zase pomoci my někomu jinému,“ poznamenává neurčitě Radka Kalousková. Přes všechny problémy není proti, aby do zákona o střetu zájmů byli zahrnuti i partneři politiků. „Možná by to mou situaci spíše usnadnilo,“ míní.
