Možnosti mapování čehokoli jsou zřejmě nekonečné
Nevím jak vás, ale jednou z věcí, jež mne na základní škole nejvíce zajímala (kromě nezbytného tenisáku), byl atlas světa. Někdy v sedmé třídě se k němu přidal i soubor dějepisných map, který připomínal proměnlivost různých státních útvarů. A měl také zvláštní výtvarný náboj. Skutečnost, že se do jedněch desek vtěsná odraz Země, je fascinující. Dnes už máme atlas světového umění - tuto lahůdku v ceně 4000 korun vydal Oxford University Press -, dialektů, pamětihodností, ale třeba i mapy planetární starobní péče… Kartograficky lze zachytit všelicos.
Ujistí o tom i nedávno vydaný Atlas mezinárodních vztahů, o nějž se postarali geografové a politologové vedení Šárkou Waisovou. Abyste se v peripetiích světové historie a politiky neztratili, je vhodné doplnit listování v atlasu ještě četbou souběžně vydaných a obsažných Dějin mezinárodních vztahů, jež pocházejí rovněž z nakladatelství Aleš Čeněk.
„Čtenář si musí být vědom, že každá vizualizace vztahu mezi prostorem a politikou ve formě mapy má svá omezení,“ píše se v úvodu. To je pravda, nicméně zobrazení mnohé napoví. Kromě vytyčení obligátních civilizačních okruhů a geostrategických regionů jsou v knize zachyceny námořní trasy, místa moderního pirátství, kosmodromy, ale i míra korupce v jednotlivých zemích, hustota letecké dopravy, energetické rezervy či rozšíření internetu, elektřiny, mobilů a nášlapných min. Chybět nemohou ani stinné stránky dneška: podíl dětských vojáků v lokálních válkách, stupeň zasažení HIV/AIDS nebo zmapované teritoriální spory.
Přestože již známe mapy, kde jsou vyšrafovány země vydávající časopis Playboy nebo podíl regionů na stahování dat skrze Bit-Torrent, některé listy nového atlasu vás překvapí. Třeba ten propagandistický z třicátých let minulého věku, na němž je nacistické Německo neposkvrněnou bílou plochou, kterou ohrožují zbraně celé Evropy včetně „akurátně spočítaných“ děl a tanků ČSR či Polska.
Ať už je ovšem Waisové knižní novinka sebezáslužnější, zdaleka nedosahuje detailnosti jiného zvláštního díla, konkrétně Etnografického atlasu Slovenska z roku 1990. V něm se mnohačetný kolektiv věnoval zmapování nářečí, druhů oděvu, výskytu motyk a rýčů, lokálních jmen ovcí, způsobů hnojení, ale též tanců a zbojnických pověstí! Tak. A nyní nám už jen zbývá domýšlet, co na mapách nebylo. Což takhle zachytit pěkným kartogramem globální podíl a rozmístění výrobců tenisáků?
