MARATONEC, KTERÝ ODHALIL CHURCHILLA

Za Prahu bude lobbovat kosmopolita s dvojím občanstvím

Koupit sídlo za několik desítek milionů korun, tak zní první úkol Zdeňka M. Wernera (51), lobbisty, který bude zastupovat hlavní město Praha u evropských institucí v Bruselu. Jeho mise začíná oficiálně v září, kdy se vrátí do práce poslanci Evropského parlamentu, mezi nimiž má – jak říká – mnoho známých. Kontakty s nimi navázal v minulosti, kdy působil v několika evropských zemích.

Otec byl ze Sudet, matka Češka, Werner se narodil a vyrůstal v Čechách. Ještě před rokem 1968, po dokončení střední školy, emigroval a zakotvil v Londýně, kde po čase získal i britské občanství. S českými emigranty se nestýkal. „Brečet do knedlíků k Čechům jsem v cizině nechodil, říká. V Anglii vystudoval politologii na Sussex University, v rámci studia se věnoval převážně východní Evropě. Absolvoval několik stáží v zahraničí, rok v Mnichově a v Perugii (Universita per stranieri) a tři roky na postgraduálním studiu v Evropském institutu ve Florencii. Šest let od roku 1981 žil v Bruselu a do belgického hlavního města se každý rok na několik měsíců vracel. Po pádu nadvlády komunistů mohl navštěvovat Českou republiku a znovu získal i české občanství. Říká, že k návratu ho vedly hlavně charitativní pohnutky a snaha podporovat místní kulturu.

Od dob studií se Zdeněk M. Werner pracovně stýká nejvíce s poslanci a velvyslanci, podílel se na několika volebních kampaních po Evropě. Angažuje se jako soukromý konzultant v politice a kultuře, stálého zaměstnavatele neměl, od července je však zaměstnancem pražského magistrátu. Netají se tím, že poskytuje poradenství osmi ambasádám, stýká se s jejich velvyslanci v Praze, s kulturními a tiskovými atašé. Svou pověst a kariéru staví zejména na cenných kontaktech. „Jsem v parlamentu prakticky obden, protože pracuji jako politický konzultant pro zastupitelské úřady. Znám proto dost poslanců a některé skutečně dobře, říká.

Werner se snaží působit apoliticky. „Nejsem v žádné straně. Do počátku devadesátých let jsem byl členem britské Liberální strany, ale spolupracuji s liberálními, konzervativními i se socialistickými stranami v Evropě. Musí však být demokratické. V parlamentu mě berou jako Evropana, dodává Werner. Na dotaz, v čem konkrétně spočívá jeho poradenství, odpovídá: „Pro ambasády vypracovávám různé analýzy české politické situace a parlamentních rozhodnutí.

Belgický velvyslanec v České republice Bernard Pierre zná Wernera od počátku svého působení v této funkci, tedy tři roky. „Vzhledem k tomu, že se pan Werner vyzná v české politické sféře, často se scházíme a vyměňujeme si názory. Mám přehled o jeho aktivitách v kultuře, letos například zorganizoval několik koncertů v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000, vloni odhalil za přítomnosti baronky Thatcherové bustu Winstona Churchilla na pražském Žižkově, podal reference belgický velvyslanec.

„Aniž bych se chtěl plést do politických rozhodnutí, soudím, že výběr Wernera na post lobbisty za Prahu byl dobrý, protože má v Bruselu kontakty, stejně tak i v Británii a vůbec se angažuje ve státních záležitostech, dodal Pierre zřejmě i proto, že kolem volby zástupce Prahy v Bruselu se před časem vyskytly nejasnosti „V létě loňského roku jsem předložil panu primátoru Kaslovi koncepci zastoupení Prahy v Bruselu. Byl jsem vyzván k intenzivnější spolupráci na tomto projektu. Pak se delší dobu nic nedělo a asi před měsícem se na tento post objevilo úplně jiné jméno – diplomata Jiřího Doležela. Já jsem o něm do té doby vůbec neslyšel, vysvětluje Werner. Pražské zastupitelstvo však nakonec jednomyslně hlasovalo pro Wernera.

Kromě toho, že se snaží – jak říká – vrátit Prahu na mapu Evropy a zviditelnit ji v belgické metropoli, a tudíž v celé unii, má i mimopracovní záliby. Rád běhal maratony, na kontě jich má přes dvacet, rád cestuje a chodí na dlouhé túry. Často navštěvuje divadelní představení a koncerty, má rád moderní umění, ostatně nějaký čas byl evropským manažerem britské galerie International Contemporary Arts. Je také členem pražského Rotary Clubu (Praga Caput Regni), jehož odznáček nosí na klopě saka.

Zhruba dva roky Werner plánoval založit český press–club jako odbočku Evropské novinářské federace, která sídlí v Paříži. Nyní už plán opustil. „Vždy jsem obhajoval české novináře a poslanci se mi divili, říká Werner. V posledním měsíci však o něm vyšly dva nelichotivé články v denním tisku, přičemž jejich autor s ním mluvil jen jednou po telefonu. „Poslanci mi pak říkali: Vidíš, vidíš, tady to máš. Obhajuj si novináře v Británii, Francii, Irsku, ale tady to ještě nemá smysl. Když jsem o věci mluvil s tiskovými atašé deseti ambasád v České republice a s několika odborníky z univerzit, našli jsme v Česku devět nebo deset skutečně dobrých politických novinářů, kteří se tak dají klasifikovat, podotýká Werner.

Z českých lobbistů v Bruselu (EURO 25/2000) zná Werner z minulosti pouze Karla Lukáše, který od konce osmdesátých let působil v Belgii jako velvyslanec ČR a nyní je reprezentantem ČEZ. „Sešel jsem se s ním jednou, možná dvakrát, ale jeho poradenských služeb jsme nevyužili, takže se nemohu k jeho pracovním aktivitám vyjádřit, říká Lukáš. Werner při nynějších návštěvách Bruselu navazuje nové kontakty a má domluvené schůzky s některými dalšími českými reprezentanty.

Proslýchá se však, že zastupitelstvo najalo Wernera jen na rozběh bruselského zastoupení a ve funkci zůstane jen v případě, pokud se do konce roku osvědčí. Všichni lobbisté se ale shodují v tom, že jejich práce často přináší plody až po letech.