Marek Dalík: Můžu si za to sám

Přečtěte si exkluzivní rozhovor, který někdejší nejmocnější lobbista v Česku dal těsně před svým nástupem do vězení týdeníku Euro.

„Vymstilo se mi, že jsem se pustil na neznámou půdu,“ říká Dalík, který právě dnes nastoupil do vězení za úplatkářství při sjednávání nákupu obrněných transportérů Pandur od rakouské firmy Steyr. Bývalý blízký spolupracovník expremiéra Mirka Topolánka se přiznává, že u soudu neřekl úplnou pravdu, přestože věděl, že mu reálně hrozí vězení. Očekává, že vyjde najevo později, až bude ve vězení.

Z jakého titulu jste se k vyjednávání o pandurech vlastně dostal? Pověřil vás Mirek Topolánek? A proč jste tu podle vás pravdivou verzi, jak se to celé odehrálo, nesdělil u soudu?

Já tu verzi říkám od začátku a stále platí. Skutek, za který jsem byl odsouzen, se údajně stal v roce 2007, ale vyšetřovat se začal až o několik let později. Ten příběh jsem určitě nevymyslel teď, znají ho celou dobu zhruba dvě desítky lidí. A proč jsem ho neřekl policii a soudu? Protože mě od toho odrazovali ostatní aktéři schůzek a sami ji neříkali také, ačkoli ji znají po celou dobu.

To nechápu, vám jedinému hrozilo vězení…

Opakuji, ti ostatní aktéři mi řekli, že se to nesmí říct, že to je nebezpečné, že je třeba tu konstrukci příběhu odmítnout jako celek. A doporučoval mi to i advokát, takže jsem poslechl. V Rakousku ještě stíhali slovenského zbrojního lobbistu Miroslava Výboha a Izraelce Lowa Droriho, takže jsem nebyl stíhaný jenom já. Všichni si mysleli, že výsledek českého soudu ovlivní soud rakouský, k tomu pak nakonec ani nedošlo. Zřejmě tam pochopili, že se žádný trestný čin nestal, i když ta obava z odsuzujícího rozsudku tam panovala. Ale nezapomínejte, že lidé, kteří o vyjednáváních věděli, jsou stále vlivní, i když třeba v soukromé sféře, a mohlo by je to ohrozit. Nehledě na to, že Robert Fico je stále premiér a Mirek Topolánek už sedm let není. Celá věc má a měla silné politické konotace.

Topolánek s Ficem se kvůli pandurům prý tajně scházeli…

No, řešili to do té míry, že na jedné z těch schůzek – ve čtyřech, za přítomnosti Fica – otevřel Miro Výboh otázku pandurů. Mirek dostal svůj klasický záchvat, že je to všechno špatně, že je těch transportérů moc a že Rakušané neplní termíny ani požadavky na kvalitu, že je to celé podezřelé a nejspíš jim jde o arbitráž. V té době takové informace asi měl, ale ta situace byla nepřehledná. No a Miro Výboh na to opáčil, že s nimi má určitý kontrakt, že to není, jak říká Mirek, že se snaží, že mají sice nějaké dílčí problémy, ale že opravdu chtějí tu zakázku splnit termínově i kvalitativně. Nabídl, že se pokusí vztahy zlepšit. A na základě toho došlo k těm schůzkám.

Vypovídali proti vám dva svědci, kteří se ve výpovědích rozcházeli. Jak jste tedy podle nich měl požádat o úplatek?

Já ale žádnou nabídku nepodával, ať to vezmeme doslova, nebo obrazně. Protože tu jim už dávno dal Miro Výboh na nějakých svých separátních schůzkách.

Já jsem vlastně měl jen potvrdit, že on – Výboh – je ta správná osoba pro vyjednávání, což jsem udělal. Já tu částku (18 milionů eur – pozn. red.) ani vyslovit nemohl, protože jsem ji v té době neznal. Z dnešních informací vím, že odpovídá výši kontraktu, který měl se Steyrem původně dojednán na větší počet pandurů zbrojař Pavel Musela. Já se to paradoxně dozvěděl až v letošním roce. A to díky tomu, že jsme získali důkazy z rakouského spisu.

Marek Dalík při nástupu do vězení 1. září 2016. (Zdroj: čtk)

Zkrátka, výši nějaké provize jsem v té době neznal. Není náhoda, že ta suma odpovídá až na nějaké procento, které je dáno kurzovou odchylkou, původnímu kontraktu. Takže moje role byla pouze v tom, že jsem potvrdil, co bylo potřeba. Ale to také policie překroutila tak, že uvádím něco v tom smyslu, že peníze měly být vypláceny prostřednictvím Mira Výboha. To je sice pravda, ale jen do té míry, že měly být vyplaceny přímo jemu nebo jeho firmě, a nikoli jeho prostřednictvím mně. Mně rozhodně nemělo být vyplaceno 480 milionů korun, to je nesmysl. A ti dva svědci se ještě rozcházejí v tom, že jeden říká, že jsem měl nabídku napsat na ubrousek, a druhý, že jsem ji vyslovil. Já k tomu podotýkám, že v restauraci U Malířů žádné papírové ubrousky nemají.

Máte nějaké vysvětlení pro to, proč vás obvinili z žádosti o úplatek?

Já to opravdu nevyslovil a říkám to konzistentně od začátku. A proč? Vysvětluji si to tak, že kdyby uvedli nějakého slovenského státního příslušníka, který neměl absolutně žádný vztah s českou vládou nebo jejími představiteli, nemělo by to pro arbitráž žádnou relevanci. Oni tam potřebovali dostat někoho, kdo ten vztah měl, a z toho, co četli v novinách, kde se psalo, že jsem poradce, se nejspíš domnívali, že já formální vztah s českou vládou mám.

To byl podle mě ten důvod. A jak jsem už řekl, navíc se rozcházejí v tom, že jeden říká, že to bylo řečeno, a druhý napsáno. Oni ( zástupci Steyru – vlastněného americkou General Dynamics – pozn. red.) mají manuál na to, jak vytvářet podklady pro arbitráže, a pracovali přesně podle toho. Potřebovali do toho dostat Čecha, který je ve spojení s vládou.

Těch lidí, kteří se kolem pandurů točili, řekněme lobbistů či poradců, ale bylo výrazně víc. Stále nechápu, proč jste tedy u soudu neřekl příběh, který tady předestíráte teď…

Zaprvé jsem tušil, že ti ostatní ho nepotvrdí, a zadruhé mi to nedoporučoval můj právní zástupce. Já to teď neříkám proto, abych se obhájil u Nejvyššího soudu, meritorně rozhodující soudy už skončily. Říkám to proto, že chci, aby zazněla pravda. To především a také proto, že existuje několik desítek lidí, kteří ten příběh znají tak, jak ho říkám já. A doufám, že někdo v sobě najde odvahu a zbytky cti a potvrdí ho.

Stále mi nejde do hlavy, proč jste tedy sám neukázal na někoho a neřekl: Podívejte se, ten příběh znají ještě jiní lidé a ti mohou dosvědčit, jak se to celé odehrálo.

Protože by to v tu chvíli nedosvědčili. Já jsem soukromá osoba a v podstatě jsem jí byl i tehdy. Ale když se podíváte na ty ostatní, tak to žádné bezejmenné soukromé osoby nejsou, jeden je spolupracovník nebo kamarád slovenského premiéra, druhý českého prezidenta, třetí pracuje pro vlivného miliardáře, který má významné aktivity na Slovensku a v Čechách. A asi ani Mirek Topolánek si nechce kazit vztahy se slovenským premiérem, k čemuž by korektní výpověď nepochybně vedla.

A takhle můžeme pokračovat dál. Martin Barták pracuje pro Tomáše Chrenka, který opět má významné vztahy s českou a slovenskou vládou bez ohledu na to, kdo v ní sedí, a jde mu byznys.

Počkejte, teď jste zmínil věc, o níž se v zákulisí mluví už delší dobu: že se kolem kontraktu na pandury ochomýtali i lidé blízcí dnešnímu prezidentovi Miloši Zemanovi…

Určitě. Já doufám, že minimálně Mirek Topolánek, Miroslav Šlouf (dlouholetý poradce a lobbista Miloše Zemana – pozn. red.) dosvědčí tu verzi, kterou podávám já. A o těch ostatních, to je otázka, jak se k tomu oni postaví. Já bych jen připomněl, že v té době byl Mirek Šlouf nadřízeným Martina Nejedlého, dnešního poradce prezidenta. Šlouf ty informace měl a zpočátku se vyjednávání osobně účastnil, těch dalších věcí už osobně ne, ale jestli tam byl jeho společník nebo zaměstnanec, nevím přesně. Každopádně tehdy vystupovali tak, že Mirek je šéf a Martin jeho zaměstnanec nebo minoritní společník. Doufám, že třeba oni se k tomu nějak postaví. Pokud ne, na mé situaci to prakticky nic nemění, jsem dnes pravomocně odsouzen.

Na základě vašeho dovolání může Nejvyšší soud zkoumat rozhodnutí nalézacího a druhoinstančního soudu, ale nové důkazy lze předložit až v případě obnovy procesu. Budete o ni usilovat?

Ano, dovolání je samostatný právní žánr. Ale budeme skutečně usilovat o obnovu procesu, protože jeden z těch aktérů se rozhodl vypovídat a je ochoten se pod výpověď i podepsat.

Kdo?

To bych si zatím s dovolením nechal pro sebe.

Blížící se nástup trestu není úplně idylickou životní situací, jak se sžíváte s vědomím, že půjdete do vězení?

Snažím se na to dívat racionálně, nacházet lidi, kteří takovou zkušeností prošli, což – upřímně řečeno – v mém okolí není tak lehké. Neznám lidi, kteří by byli ve vězení, podařilo se mi sejít se dvěma, kteří tam byli z politických důvodů; nedopustili se něčeho kriminálního. Snažím se sbírat zkušenosti, chystat se na to po všech stránkách, organizačních, právních, osobních a jiných. Ničemu se nebudu vyhýbat, hodlám si trest odpykat, ačkoli ho považuji… nejen za nespravedlivý, ale i za irelevantní. Protože se nestal ten skutek a jen k dokonanému skutku může být přiřazen trest.

Co Ústavní soud?

To záleží na právnících. A já si myslím, že vzhledem k politickému obsazování Ústavního soudu by to bylo skoro zbytečné.

Vaše kariéra byla roky pevně spjatá s Mirkem Topolánkem. Nezazlíváte mu to, že vás do této věci uvrtal?

Samozřejmě že mu to zazlívám. Ale na druhé straně jsem svébytná dospělá osoba, takže jsem měl být opatrnější a neměl jsem se do toho pouštět. Což byla mimochodem moje zásada – že jsem se nerad pouštěl do jakýchkoli jednání, kontaktů ve věcech, kterým jsem nerozuměl, a na teritoriích, ve kterých jsem se nevyznal. Tady jsem to porušil; porušil jsem to jen párkrát v jiných věcech a vždycky se mi to vymstilo. Takže se na něj zlobím v rámci toho, co si o něm myslím, a toho, jak se zachoval i v jiných věcech. Ale v podstatě jsem to měl čekat, je to moje chyba, moje naivita.

S Topolánkem vás vyjma politiky pojily i byznysové aktivity. Naznačil jste, že nedošlo k naplnění jistých očekávání. Na druhé straně se ale dá také říct, že byste měl být Topolánkovi vděčný, že jste se díky němu dostal k byznysovým příležitostem…

Tak k tomu bych chtěl říct dvě věci. Tento názor vychází, řekněme, ze statického vnímání reality. Ale realita není statická, je dynamická. To znamená, kdybych nepotkal ve svém životě Topolánka – navíc jsem ho nepotkal jako úplný chudák, ale jako majitel relativně prosperující PR agentury –, tak si myslím, že jsem mohl dělat úplně jiné věci. Otázkou je, jestli bych vydělal víc nebo míň peněz, kam bych se dostal nebo nedostal. Připomínám, že k našemu spojení došlo kolem roku 1999, kdy byly možnosti obrovské a spousta dnešních miliardářů měla v té době míň než já a byli i podobného věku.

Druhá věc – platilo by to v případě, kdyby byl Topolánek nějakým úžasným, mocným a úspěšným politikem a v době, kdy jsem k němu přišel, bych se na něj přisál jako pijavice a vydělával peníze. Ale tak to nebylo. Bylo to spíš opačně. Topolánek byl v té době absolutně neznámá regionální politická figura a to, čeho dosáhl – samozřejmě toho dosáhl především kvůli sobě, ale i já jsem mu celkem pomohl a spoustu věcí jsme dosahovali společně.

Já bych to mohl postavit i opačně a říct: Proč Topolánek není vděčný mně, když objektivně v době, kdy mě potkal, a v době, kdy jsme se rozešli, byl úplně jinde? Já netvrdím, že za všechno to dobré jsem mohl jen já, ale nějaký vliv jsem na to měl a myslím, že jsem na tom pracoval hodně.

Topolánek je dnes známá osoba, má něco za sebou. Já ho potkal v době, kdy nejenže toho za sebou neměl tolik, ale i jinak vypadal, jinak mluvil. Ale člověk se vyvíjí a znovu říkám, že jsem se na něj nepřisál, poctivě jsem s ním tisíckrát obešel a objel tuto republiku a odpracovali jsme si to. Na politické scéně nevidím moc lidí, kteří by to takto udělali.

Topolánek se dnes řadí mezi úspěšné byznysmeny. Ale i on si startovní kapitál musel nějak vydělat. Nakousl jste, že vás spojoval nějaký byznys. O co šlo? Spekulovalo se o tom, že vám má patřit velká solární elektrárna u Uherského Hradiště. Je to tak?

Ne, mně určitě žádná solární elektrárna nepatří, nikdy nepatřila, můj byznys je relativně transparentní. Sice ne pro novináře, ale určitě pro finanční a jiné úřady ano. Všechny svoje podnikatelské aktivity mám v České republice veřejně přiznané, definované a daněné. Některé záležitosti teď ještě dokončuji, jiné jsem prodal, abych se i tímto způsobem připravil na pobyt ve vězení. S Mirkem Topolánkem to nebyla solární elektrárna. Teď to mohu prozradit, měli jsme společně koupit podíl ve vesteckém tenisovém klubu. Já to zainvestoval a byli jsme dohodnuti, že on mi zaplatí podíl a já na něj převedu polovinu.

Nikdy tak ale neučinil, ačkoli ten nákup vzešel do jisté míry z jeho popudu, na jeho doporučení a naléhání. Toto mu vyčítám, protože mi v určité době scházely logické argumenty pro tu hle investici. Je ale víc podobných věcí. Já se v energetice vůbec neangažuji a ani jsem se nikdy neangažoval. Jestli Topolánek, to nevím. Solární elektrárnu, pokud vím, také nemá, ať už přímo nebo nepřímo. To je mimochodem jedna z fám, kterou úspěšně roznáší po Praze generál Karel Randák, který mě má jako doživotního nepřítele. Možná i Topolánka, protože dodnes neunesl své odvolání, nedokázal se k tomu postavit jako voják.

On byl ale šéfem civilní rozvědky…

Myslím to obrazně, měl se zachovat jako voják, kterým kdysi býval, ale on se ke svému odvolání postavil jako hysterická manželka. To je jeho problém. Ale my solár ní elektrárny rozhodně nemáme.

Karel Randák má poměrně blízko k ministrovi financí Andreji Babišovi. Myslíte, že je to jedno z vodítek, které by mohlo vysvětlovat vaši současnou situaci?

To propojení je víc než zřejmé. V době, kdy byl generál Randák odvoláván (v září 2006 – pozn. red.), si se mnou vymohl poměrně bizarní schůzku v Průhonickém parku. Přijel jsem tam a on tam nebyl, najednou se pak vynořil za stromem, chodili jsme parkem – určitě aspoň hodinu – a on mi vykládal, jak je jeho odvolání nespravedlivé. Já mu vysvětloval, že by česká zpravodajská služba měla pracovat pro zájmy republiky, a ne jiných mocností, ačkoli jsou to spojenci.

Byla to debata spíš teoretická, nicméně úplně na konci schůzky mi řekl, že jestli je v něčem fakt dobrý, tak v lovení lebek. Já zíral, že mi generál tajné služby říká takovou věc, a ještě takovými slovy. Řekl jsem mu, že mu moc nerozumím, a on zopakoval, že je lovec lebek, že má seznam těch lebek a že na prvním místě jsem já. To mi řekl dnes veřejností a médii adorovaný „čestný muž a šlechtic“, Babišův spolupracovník.

Samozřejmě jsem si to nenechal pro sebe, řekl jsem to tehdy šéfovi Úřadu vlády Honzovi Novákovi i Topolánkovi, takže to není něco, co by někdo mohl označit za smyšlenky. Nějaký čas jsem na to zapomněl, nevěnoval tomu pozornost, a když začala moje kauza, tak mi došlo, že asi opravdu lovcem lebek je. Navíc jsou veřejným tajemstvím jeho vazby na Američany, kterým firma vyrábějící pandury patří. Ta kauza je čistě americká, ta spojitost tam je. Je to stejné jako s toskánskou aférou, kdy on koordinoval špiony, kteří pořizovali fotografie z náhodného setkání byznysmenů a politiků v Itálii. Nevím, proč si zrovna mě vybral za nepřítele, já s jeho odvoláním nemám nic společného.

Zjevně se domníval, že jste jeho odvolání zařídili Jan Novák a vy...

Nevím, proč já, já se o problematiku zpravodajských služeb opravdu nezajímal a nezajímám. Je pravda, že Honza Novák ano, ale to se někdo musí zeptat jeho. Já určitě generála neodvolával a byl mi úplně šumafuk.

Jako první odezva tedy přišlo setkání v Toskánsku. Tušíte, kdo celou operaci platil? Zařizovali to lobbisté a právníci blízcí Babišovi?

To jsou spekulace, ke kterým se po letech člověk těžko vyjadřuje. Myslím ale, že to je pravděpodobné. Že se na tom podílel Karel Randák, to je fakt, to se nedá popřít, ale ostatní informace jsou spíš v rovině spekulací. Když se člověk za takzvanou toskánskou aférou poohlédne, tak vlastně nedokáže popsat, co tam bylo špatně. Myslím si, že nic, jen se opravdu náhodou na jednom místě potkali lidé, kteří v České republice byli nějak veřejně známí.

Opravdu náhodou?

Určitě. Já jsem žádnou dovolenou s pány Řebíčkem, Romanem, Urbanem ani Johanesem neplánoval. Pronajal jsem tam dům a trávil tam čas s Topolánkem a svými dalšími kamarády, známými, a dokonce i rodinnými příslušníky. To, že se tam v určitou chvíli vyskytli i ti ostatní, je prostě, věřte nebo nevěřte, náhoda. Nikdy jsme se nedomlouvali, že pojedeme v tom a tom termínu a na to a to místo na dovolenou.

To, že tam ti lidé jezdili a někteří dodnes jezdí, to jsem věděl. Ale když se na to někdo podívá s odstupem, tak tam nenajdete ani jednu fotku, kde bychom s těmi ostatními lidmi dělali něco společného.

Potkali jsme se v přístavišti lodí, v podstatě s taškami v ruce, rozhodně to nebyla nějaká koordinovaná sešlost. Kdyby se nějaká koordinovaná sešlost odehrála, věřte, že by ji jako profesionální špioni vyfotili. Ale žádná taková fotka neexistuje a dodnes ji nikdo neviděl. Protože existovat nemůže a nikdy ani vzniknout nemohla.

Koho tedy podle vás sledovali? Vás? Topolánka?

To je spíš otázka pro ně. Myslím že měli informace o tom, jaký okruh lidí tam jezdí, možná o některých měli i informace, kdy tam budou, tak to prostě spojili. Pravda je, že samostatné fotky Aleše Řebíčka ani Martina Romana, pokud aspoň já vím, v novinách nebyly. Takže nejspíš tím primárním cílem byl asi Topolánek, ale to doopravdy netuším. Vzali to všechno z jedné vody načisto.

Narazil jste někdy na přímé spojení Babiše a Randáka?

Na tuto alianci Babiš–Randák narazil asi kdokoli, kdo se jen trošku ponořil pod hladinu české politiky a příbuzných oborů. Co se týká ÚOOZ, tak o tom já vím jen to, co se píše v novinách. Že Babiš používal metodu kriminalizace svých protivníků už v dávných dobách byznysu, je holý fakt. Je to popsáno už ve staré knize jednoho slovenského novináře. Já o tom vím léta. Že si stejné praktiky potom přenesl do politického života, je smutná zpráva pro českou politiku i českou společnost.

A že mu státní orgány a bezpečnostní složky tolerují takové metody a možná s ním i spolupracují, to je ještě smutnější zpráva. Ale bohužel to tak je.

Podle vývoje politické situace to vypadá, že má Babiš velkou šanci stát se příštím premiérem. Má i on svého Marka Dalíka?

Já myslím, že on má celou řadu agentur a jednotlivců na činnosti tohoto typu. Jako první politik má to, co ti před ním neměli: má armádu bývalých policistů, různých rozvědčíků a estébáků. A to je unikátní, v jiné zemi západního typu by to nebylo možné. Jiný stát by si to nenechal líbit a je jedno, kdo by ten stát reprezentoval, podle mě to je ohrožení ústavnosti. Kdyby měl takový aparát jako velkopodnikatel, ohrožoval by jen konkurenci, ale že ho má jako politik a že využívá těch podivně získaných informací, a dokonce rozehrává aktivně určité hry, to je doopravdy ohrožení ústavnosti a měla by se tím zabývat vnitřní zpravodajská služba. Tedy pokud je toho schopna.

Nemáte pocit, že jste se stal jakýmsi vedlejším produktem růstu Babišovy politické moci?

Takhle jsem se na to nikdy nedíval, může to být jedno z vysvětlení. Nechci si hrát na obětního beránka, i když zčásti by to tak mohlo být. Znovu říkám, můžu si za to sám, vůbec jsem se neměl takových jednání účastnit, protože to bylo pro mě úplně neznámé pole. Vůbec jsem nevěděl, co je to za lidi, že si všechno nahrávají, dokumentují a jeden ze svědků je agent CIA, dokonce rezident CIA v několika evropských zemích.

Míníte tím amerického diplomata Victora Jackoviche?

Ano. Takže jsem přišel do kontaktu s prostředím, se kterým jsem do kontaktu vůbec neměl přijít. Je to moje chyba a nesu za to odpovědnost. Bohužel fatální.

Přečtěte si také:

Poslední týden na svobodě. Dalík má jít do vězení nejpozději 1. září

Tvrdý boj bratrů Rathů. Navzájem na sebe podali žaloby

Stropnického za neprůstřelné vesty kritizují i spolustraníci