Intervenční kurz koruny vůči euru již platí přes dva roky a trh až na pár výjimek akceptuje, že závazek ČNB držet korunu uměle podhodnocenou za jakoukoli cenu je neprůstřelný. Nyní jsou tématem číslo jedna pro centrální bankéře v celé Evropě negativní úrokové sazby. Proč se o nich vůbec v tuzemských kruzích začíná intenzivně hovořit?
Kvůli podpoře ekonomiky těžko. Negativní sazby na straně jedné nezvýší objem poskytnutých úvěrů firmám ani domácnostem, na straně druhé buď ublíží střadatelům (pokud by banky přenesly negativní sazby na vklady), nebo sníží stabilitu bankovního sektoru (prostřednictvím nižší ziskovosti bank).
Jediným důvodem, proč by v budoucnu mohla či spíše musela ČNB negativní sazby zvažovat, je utlumení poptávky po české měně nebo chcete-li, snížení objemu prostředků nutných k udržování intervenčního kurzu. Jak velké jsou a budou tržní tlaky na posílení koruny, je do značné míry ovlivněno tím, jak trh vnímá sílu protivníka, pevnost a dlouhodobost jeho závazku. A protivník (ČNB) si nemůže dovolit vynést do éteru jakékoli důvody k pochybnostem o svých nekonečných možnostech intervencí.
Prohlásit, že negativní sazby nechceme, ale naše možnosti intervenovat nejsou neomezené, je stejné, jako když budeme tváří v tvář hladovému medvědovi tvrdit, že se jej nebojíme, ale pokud se k nám přiblíží ještě o krok, tak nás může bez jakéhokoli odporu sežrat i se svačinou v chlebníku. Doufejme, že trhy neudělají to, co by bezpochyby udělal medvěd, a pokles sazeb do záporu zůstane nadále málo pravděpodobným scénářem.
Autor je hlavním investičním stratégem Cyrrusu
Z parketu čtěte také:
Jan Šumbera: Upovídaný Supermario
