Několik centrálních bank v Evropě se v minulých měsících odhodlalo ke snížení diskontních úrokových sazeb do záporných hodnot. Také některé komerční banky v západní Evropě již začaly klientům účtovat zápornou sazbu na vkladech. Neustále diskutovaný deflační strašák podněcuje spekulace, zda se i v tuzemských podmínkách nedočkáme záporných sazeb ČNB a potažmo na vkladech u bank.
Pravděpodobnost takového vývoje je velmi nízká. Centrální banky chtějí skrze negativní sazby z vkladů pomoci evropské ekonomice od deflační hrozby třemi kanály. Prvním je zesílení tlaku na komerční banky, aby více úvěrovaly ekonomiku.
V Česku však není problém v tom, že by banky úvěrovat odmítaly. Nízké tempo růstu úvěrů je otázkou malé poptávky ze strany domácností i korporací.
Druhým kanálem je tlak na střadatele, aby místo vkladů na běžných účtech více utráceli či investovali do rizikovějších aktiv (a tím rozhýbávali ekonomický růst). To ovšem při známé konzervativnosti tuzemských domácností zřejmě nebude mít kýžený efekt. A do třetice je zde kanál, který v eurozóně funguje zřejmě nejlépe: oslabení kurzu měny kvůli nižší atraktivitě pro zahraniční investory.
V této oblasti nicméně ČNB již používá cílování kurzu měny koruny vůči euru a nemá žádný důvod toto poměrně přímočaré a efektivní opatření suplovat/dublovat prostřednictvím (technicky složitějšího) zavedení záporné diskontní sazby. Záporné úrokové sazby nejsou dle mého cestou pro českou ekonomiku, v níž navíc deflační hrozby nejsou tak akutní.
Z Parketu čtěte také:
Jan Korb: Americký trh práce napoví
