Marek Hilšer: Touha po moci je silná droga

„Když člověk volí strachem, volí raději průměr. A to nemůže dobře dopadnout,“ říká neúspěšný prezidentský kandidát Marek Hilšer.

Lékař Marek Hilšer si na rozhovor s týdeníkem Euro odskočil z natáčení show Jana Krause, kde zrovna dozpíval píseň Jen pro ten dnešní den. Zpívat měl prý už ve finiši prezidentské kampaně, ale nestihl to. Kdo ví, třeba by mu to přineslo pár procent hlasů navíc. I tak bez sponzorů a robustního profesionálního týmu dostal víc (8,8 procenta) než ti, kteří peníze a marketéry měli. Na zcela neznámého nepolitika to byl úctyhodný výkon, který 41letého Hilšera zjevně navnadil. Prezident Hilšer vzor 2018 nevyšel, příště to může být mnohem lepší. A možná nebudeme muset čekat ani celých pět let.

Moje máma vás volila, protože jste prý hezký a mladý. A v druhém kole dala hlas… Zemanovi. Byla výjimkou?

To nevím, neanalyzoval jsem to.

Píšou vám fanynky?

Nepíšou mi, že jsem mladý a hezký.

A co tedy?

Třeba jedna paní napsala: Rozhodovala jsem se koho volit, jestli vás, nebo pana Drahoše, byla to pro mě těžká volba, dokonce jsem si nesla za plentu dva lístky, nakonec jsem volila pana Drahoše, ale na váš lístek mi ukápla slza a dala jsem mu pusu.

Vážně?

Tak pro řadu lidí jsem byl první volba, ale hlas mi nedali a dali ho panu Drahošovi, protože měli strach, že nemám šanci, tedy že ten jejich hlas propadne…

To celkem chápu…

Jak se ale ukázalo, ta kalkulace nebyla úplně správná. A druhá věc je, že když člověk volí strachem, volí raději průměr než něco výrazného. To nemůže dobře dopadnout. Strach nás dělá nesvobodnými. Fenomén Zeman nás znesvobodnil. Někteří marketéři tvrdí, že pan profesor Drahoš nebyl proti Zemanovi jasný protipól nebo protiklad. On nemohl říkat: Já jsem budoucnost. Nebyl tam rozdíl ve věku… Jak vaše maminka říkala – je mladý – tak lidi cítí nějakou naději, nějakou změnu.

Jeden marketingový specialista mi říkal, že kdyby Drahoš zazpíval – a on zpívá moc hezky – nějakou lidovku, občas hymnu, že to mohl vyhrát…

Můj soused je profesionální muzikant a do poslední chvíle se mnou a s Monikou (žena Marka Hilšera pozn. aut.), která pracuje u záchranné služby, chtěl natočit Sanitku. Čtyři dny před volbami zjistil autorská práva, kolik by to stálo, tak jsme si to s Monikou pustili na nějakém karaoke, ale pak už jsme to nestihli.

Horší je, když lidé nevěří ničemu a rozhoduje o nich člověk, který stát řídí jako firmu. To je to poddanství v nás, říká Marek Hilšer.

Mířím k tomu, jestli vás neděsí, jak moc je ta volba iracionální. Jestli jste připravený na to, že budete tančit a zpívat, až se za pět let (nebo dřív) zase pokusíte o Hrad.

Je pravda, že na začátku kampaně jsem chtěl psát prohlášení a texty, považoval jsem za důležité mít program, ale od spolupracovníků jsem slyšel: Hele, lidi v podstatě moc neposlouchají, co říkáš. Spíš vnímají, jak to říkáš, jak u toho vypadáš, jak působíš. Tohle je to zvířecí, instinktivní v nás, a má to opodstatnění. Máme u nás v práci paní uklízečku a ona vždycky přijde, a než vytře, popovídáme si. Jednou jsem si právě pouštěl rozhovor s panem Horáčkem, a tak jsem se jí zeptal: Co si o něm myslíte? A ona řekla něco ne moc pěkného a pak dodala, že lidi jsou jako pes – ten taky pozná, když ho volá špatný pán. Tím rozhodně nechci říct, a to tam prosím nechte, že by pan Horáček byl špatný pán, ale jak to ona neodborně, ovšem lidsky, popsala.

Tak proč tomu nevyjít vstříc?

Pan Sobotka často říká fajn věci, ale nesrozumitelně. Jednou jsem ho viděl, jak přečetl nějaké usnesení vlády, kterému nikdo nerozuměl. Bez emoce nemůžete nikoho oslovit, lidi potřebují myslím cítit, že něčemu věříte. Někdo tomu říká autenticita. A pak jsou manipulátoři, kteří tohle umí. Viděli jste dokument Ryba smrdí od hlavy? Psychopatické osobnosti, které umí manipulovat, tzv. predátoři, jsou často velice úspěšní ve firmách. Typické pro ně je, že jsou bezcitní a velice inteligentní.

Mluvíte o Andreji Babišovi?

Nejsem psychiatr, ale když se podíváte na jeho minulost, vidíte, že ten člověk šel hodně přes mrtvoly. Když si uvědomíte, že je schopen někomu pokropit pole a zničit mu úrodu, když s ním má spor… To ukazuje na to, že on je opravdu predátor. Když má ekonomickou moc, chce i politickou, mediální moc je prostředkem k tomu, aby uspokojil potřebu všechno ovládat. To není člověk, který by ctil demokratické principy v tom, že by byl ochoten s někým diskutovat. V byznysu to samozřejmě má výsledky, ale…

A je Babiš to hlavní, proti čemu kandidujete?

Ale ne, byla to velká výzva, motivace. Neberu to tak, že já bych byl někdo, kdo by ho mohl porazit. Ale zase, když se do něčeho zakousnu, tak nepustím. A k té kandidatuře: Když jsem před dvěma lety přemýšlel o tom, kdo bude za dva roky prezidentem, vycházel mi z toho buď Miloš Zeman, nebo někdo od pana Babiše. Už tehdy jsem si říkal, že politické strany budou mít obavu někoho nasadit, aby nebyly poraženy, což se potvrdilo.

Jeden můj kamarád volil Babiše proto, aby tradiční strany spadly úplně na dno a měly čtyři roky na to, vzpamatovat se a začít jinak.

Tomuhle naprosto rozumím, ale volit tu změnu za každou cenu… Mohl volit třeba Piráty.

Ještě s nimi koketujete?

Já s nimi moc nekoketuju. Pracovali od roku 2008, vyrostli odspodu, nestál za nimi žádný miliardář. Tohle je mi na nich velice sympatické, to je možná to, co nás spojuje. Piráti jsou pro mě ta změna, na opačném pólu je Babiš a další autoritáři.

Piráty podpořili taky nějací miliardáři, například Václav Dejčmar.

Já nechci všechny miliardáře házet do jednoho pytle. Řada z nich si vydělala velké peníze poctivou prací.

Babiš je podle vás predátor, který chce peníze a moc. Prezident Zeman také chce moc, ale sužují ho natolik choroby, že z toho snad ani nemůže mít radost.

To je otázka mužské ješitnosti, tomu možná nerozumíte. A touha po moci, to je silná droga. Nepodlehnout je podle mě velké umění.

To už jste taky trochu zakusil, že?

No, když jsem byl předsedou studentského senátu na 1. lékařské fakultě, najednou vám začnou říkat pane předsedo, chodíte z titulu té funkce na různé akce. Ale to není nějaká významná funkce, i když člověk to trochu ochutná a musí tomu škádlení nějak odolat.

Na prezidenta se tady pořád koukáme jako na poloboha. Přitom politici, kteří na tom zdravotně nebyli nejlíp, dělají špatná rozhodnutí, tvrdí Marek Hilšer.

Z politiky vždy vycouváte, pak se zase v nějaké formě vrátíte...

Jsem přesvědčený, že by člověk měl z politiky za nějaký čas vypadnout, dělat něco jiného a pak se třeba zase vrátit. I v tom akademickém senátu jsem po devíti letech cítil, že už upadám do stereotypů, začínám být vyčpělý a přišel čas uvolnit cestu jiným. Někteří jsou v politice dvacet pětadvacet let a pořád nepochopili, že by už měli dělat něco jiného. U Miloše Zemana to ještě graduje v tom, že už nemá ani tu fyzickou schopnost. Vlastně jako by šel proti přirozenosti. A navíc. Nevím, jestli tohle může jít do éteru, ale ví se, že lidé závislí na některých látkách ztrácejí časem schopnost sebekontroly, sebeovládání, abyste třeba hned neřekli sprosté slovo, když vás napadne.

Nikdo se nevyjádřil k jeho diagnóze, co je to za nemoc, jaký má průběh, co ovlivňuje. V Americe by se to rozebíralo horem dolem. Není to naše selhání?

Na prezidenta se tady pořád koukáme jako na poloboha. Přitom politici, kteří na tom zdravotně nebyli nejlíp, dělali špatná rozhodnutí. Třeba Edvard Beneš v těch posledních fázích. Člověk chce ze sebe setřást odpovědnost, zátěž, nedokáže odolávat tlakům. Vždyť to je normální objektivní posouzení skutečnosti, že není zdravý. Není schopen dobře chodit, to přece vidí každý.

Roosevelt byl také na vozíku a vyhrál válku...

Kdyby byl Miloš Zeman jako Jan Zlatoústý, tak by se mu to dalo prominout, ale ona se u něho spojuje řada fenoménů. Říká se, že moudrost přichází se stářím, ale to stáří někdy přichází samo.

Ukázal jste, že i bez větších peněz se dá dělat kampaň. Jaký k nim máte vztah?

K penězům?

Ano.

Já jsem nikdy moc peněz neměl. Studoval jsem poměrně dlouho, nevadilo mi to, pro mě peníze nejsou životní cíl a asi nikdy ani nebudou. Peníze jsou hodně relativní. Znám rodinu, která dokázala vyžít šťastná a spokojená s padesátikorunou na den. Opravdu. Spoustu si toho vypěstovali na zahradě. Ale někomu nestačí jachty, ještě je schopen okrádat společnost, tunelovat nemocnici.

Přečtěte si komentář Pavla Párala: Vláda megakorupce

Občanská společnost. Znamená, že každý může mluvit do všeho? K čemu pak jsou volby?

Dám vám příklad. Když chtěla Topolánkova vláda převést nemocnice na akciové společnosti, považovali jsme to za skrytou privatizaci a uspořádali jsme protesty. Šest študáků nás pak na ministerstvu pan Julínek přesvědčoval, ale nepřesvědčil. Nebo když jsem nedal dohromady 50 tisíc podpisů, nakonec jsem, ač nerad, šel za senátory. Řada lidí mi pak vyčítala, že nejsem občanský kandidát. Ale představil jsem se jim, řekl, co chci, a oni mi k mému údivu ty podpisy dali. Asi jim to přišlo smysluplné. Občanská společnost je, když občanovi není lhostejné, co se děje, a věří v to, že je možné něco změnit a něco udělat. A pokud lidé mají tuhle víru, mají tu zkušenost, tak společnost může prosperovat. Horší je, když nevěří ničemu a rozhoduje o nich člověk, který stát řídí jako firmu. To je to poddanství v nás.

Nejdřív jste studoval mezinárodní vztahy a politologii, až po bakaláři jste přešel na medicínu. Co vás k tomu motivovalo?

Já jsem byl vždy rozkročený mezi humanitními vědami a přírodovědou. Studoval jsem přírodovědnou větev na gymplu, první dva roky jsem chtěl být leteckým inženýrem. Měli jsme skvělého fyzikáře, ten potom musel bohužel odejít. A ve druháku jsem se zase seznámil s lidmi, kteří se zabývali společenskými vědami, filozofií, navíc byla taková optimistická doba, budování nové demokracie. Nakonec jsem v pětadevadesátém maturoval z humanitních oborů a šel jsem na politologii, protože tehdy panovala představa, že by mladí lidé měli jít pracovat pro stát.

Pak jste byl na stáži ve sněmovně. Po ní už jste nechtěl pracovat pro stát?

Výsledkem roční stáže bylo, že většina z těch asi 30 studentů, co jsme ve sněmovně asistovali, řekla, že do státní správy a do politiky nepůjde. Tam jsem přišel o první iluze. Přišla opoziční smlouva a my z toho byli zdrcení. Řekl jsem si, že nechci být závislý na politice hned od mládí, nechci, aby mě živila. Uvažoval jsem o právech, nakonec, jelikož táta byl zubař, řekl jsem si, že zkusím medicínu, a jsem rád, že jsem to udělal, protože je to krásný obor.

Pro vaši politickou budoucnost je důležitá podpora vaší kandidatury do Senátu. Strany, které vás kontaktovaly, vám ji už přislíbily?

Možnost, že by mě KDU-ČSL, TOP 09, STAN podpořily, je reálná. Už jsem mluvil s některými lidmi z KDU-ČSL na Praze 2, snažím se komunikovat s lidmi na komunální úrovni. Mluvím i s Piráty. Určitě však budu kandidovat jako nezávislý, a zda mě demokratické strany podpoří, se ještě rozhodne.

Komentář: Dvě prohry AB

Co si myslíte o Emmanuelu Macronovi? Býváte k němu přirovnáván.

Přál jsem mu, aby vyhrál, protože by to byl důkaz, že může uspět mladý politik. Nechci se vyjadřovat k jeho politice, i když ta nás bude ovlivňovat. On je obecně člověk, který chce vést Evropu k hlubší integraci.

S jeho vizí Evropy souhlasíte?

Když se Němci a Francouzi budou chtít víc propojit, tak proč ne. V dnešním globalizovaném světě může evropský způsob života přežít, jedině když budou země spolupracovat. Nemůže to ale vést k tomu, že malé národy budou mít pocit, že jsou mimo. Neměli bychom se na druhé straně stavět do pozice okopávačů kotníků, kteří pořád proti něčemu protestují. Měli bychom říct i naši představu, jak bychom chtěli, aby Evropa vypadala. Ale mám pocit, že my Češi to moc nevíme. Ani vlastně nevíme, jak moc chceme být s Evropou spojení. Spíš jsou tady tendence jít proti. A to je samozřejmě špatně. Evropa nám mnohem víc dává, než bere.

Po druhém kole prezidentských voleb jste řekl, že by se měl pan Drahoš raději věnovat odpočinku a rodině. Myslíte, že by nebyl dobrým senátorem?

Myslím, že pan Drahoš by byl dobrým senátorem. Možná to bylo řečeno trošku nešikovně a neuctivě v souvislosti se zakládáním nové politické strany nebo s další kandidaturou na prezidenta. Měl jsem na mysli výraznou funkci, která obnáší dlouholetou práci a vyžaduje spoustu energie. To je jistě úkol, který bych osobně nechtěl naložit na svá bedra v sedmdesáti letech.

Po prezidentských volbách jste Jiřího Drahoše opakovaně kritizoval, že byl příliš slabým kandidátem. Přitom jste ho během těch 14 dnů v kampani podporoval.

On pro mě představoval na rozdíl od Miloše Zemana nějakou změnu. Kdyby tam byl například Macron nebo Trudeau, tak bych podpořil spíš je. Nechtěl bych pana Drahoše nějak kritizovat, ale když se vás novináři zeptají, proč si myslíte, že neuspěl, tak to řeknete. Nemůžete hrát nějakou hru a říkat, že všechno bylo skvělé. Ty debaty se úplně nevydařily, ale je třeba ocenit, že do toho šel.

Přečtěte si také:

Hilšer bude do Senátu kandidovat v centru Prahy. Do žádné strany vstoupit nechce

Nové jméno pro Senát. Ve volbách chce uspět Babišův kritik Wagenknecht

Bělobrádek, Herman, Čunek. Lidovci posílají do senátních voleb osvědčená jména

Drahoš bude kandidovat do Senátu. V Praze 4 vyzve bývalou kolegyni z akademie věd