Česko mělo dlouho našlápnuto stát se průkopníkem v perspektivním byznysu s legálním konopím, před pár lety se však vývoj zastavil. Piráti ve sněmovně dávají šanci na obrat.
Lukáš Běhal by mohl být spokojený. V podstatě z nuly vybudoval v Praze největší světový veletrh zaměřený na konopí Cannafest. V půlce listopadu se na výstavišti v pražských Letňanech sešli vystavovatelé i 30 tisíc návštěvníků z celého světa. Letošnímu ročníku navíc předcházel na pražském Žofíně nultý ročník B2B konference, které se zúčastnili zástupci komerčních pěstitelů, výrobců pěstební techniky a poskytovatelů široké nabídky služeb napojených na konopný byznys.
Přesto Běhal svou budoucnost nevidí ani tak v Praze, ale spíše pokukuje za oceán do USA a Kanady. Právě Severní Amerika se navzdory tvrdému přístupu v minulosti stala v posledních letech tahounem legalizace marihuany, a to včetně jejího rekreačního využití, tedy „zhulení“ pro zábavu. S tím se otevřelo i zcela nové odvětví ekonomiky. „Chtěl bych expandovat do Ameriky,“ říká proto Běhal, který odmítl nabídky na poskytnutí licence a nyní se připravuje na to, že Cannafest na druhé straně Atlantiku zorganizuje sám. Také pražská obchodní konference je spíše testem na příští první ročník, který se však bude konat právě v USA a Kanadě.
Neznamená to, že by Prahu opouštěl, vývoj však už dneska vidí jinde. „U nás jde situace za posledních několik let od deseti k pěti. Ve srovnání se světem jdeme proti proudu. Přitom na začátku jsme byli hodně daleko a mohli jsme udávat směr,“ míní Běhal o miliardovém byznysu s legální marihuanou, kterému analytici předpovídají strmý růst.
Česko před lety proslulo jako průkopník když už ne legalizace, tak alespoň dekriminalizace a tolerantního přístupu vůči konopí. Policie léta drobnou konzumaci i domácí samozásobitelství spíše přehlížela. Na rozdíl od mnoha jiných odvětví se Česko také mohlo opřít o fundovaný letitý výzkum. To vše vedlo k tomu, že se k „občasné skleněnce“ klidně přiznají třeba i členové vlády. Marihuana ztratila veškeré společenské stigma.
Paradoxně ve stejné době, kdy se začal trend obracet i ve světě, Česko nabralo úplně jiný směr a celý sektor je nyní v útlumu. K tomu přispěly především dvě události. Jednak to byl zátah na growshopy v roce 2013. Prodejny s konopným příslušenstvím zde léta fungovaly, aniž by je kdokoli zpochybnil. Pak však policie a státní zastupitelství v podstatě ze dne na den odvětví téměř zničily, aniž by se jakkoli změnily zákonné podmínky.
I vláda v každoroční výroční zprávě o stavu ve věcech drog dnes přiznává, že akce byla zcela kontraproduktivní. Omezila domácí samozásobitelství představující minimální společenské riziko, a naopak podpořila organizovaný zločin velkopěstíren. Atmosféra nejistoty vyvolaná zásahem je v oboru cítit dodnes.
A ke zlepšení jistě nepřispěla ani zpackaná legalizace konopí pro lékařské využití. Rozčarování pacientů, ale i firem, doufajících v nové podnikatelské příležitosti, z vývoje kolem těžce vybojovaného, zcela legálního, ale téměř nedostupného lékařského konopí je značné.
Pirátská naděje na obzoru
Skepsi nyní aspoň částečně mírní proběhnuvší volby, a to nejen proto, že jejich vítěz Andrej Babiš se před hlasováním pohoršoval nad nefunkčním systémem konopí na předpis a sliboval nápravu. Příznivci legalizace z řad veřejnosti i byznysu vidí naději hlavně v úspěchu Pirátské strany, třetí nejsilnější síly ve sněmovně. Její poslanci se oblibou v rekreačním užívání konopí už vůbec netají a legalizace je jednou z jejich priorit.
Strana už nastínila i poměrně detailní plán, jak z užívání marihuany udělat kratochvíli stejně legální, jako je třeba návštěva vinného sklípku. Na rozdíl od spotřebními daněmi nezatíženého produktu českých a moravských vinařů by však z konopí mohl profitovat i stát, a ukousnout tak svůj díl z globálního marihuanového koláče. Podle garanta Pirátů pro oblast zdravotnictví Zdeňka Hřiba by legální marihuana mohla České republice vynést minimálně 3,76 miliardy korun ročně. V tom ještě nejsou zahrnuty příjmy z prodeje potravin či mastí obsahujících konopí, stejně jako poplatky za udělení koncesí prodejcům. A samozřejmě ani navazující byznys, který by kolem celého odvětví mohl vzniknout.
Přečtěte si více o vizi Pirátů:
Piráti: Legalizace konopí přinese státu 3,2 miliardy ročně
„V Americe vznikají obrovské holdingy pokrývající nejrůznější odvětví a všechny možné služby. Na letišti vás třeba vyzvedne smoking friendly limuzína a zaveze vás do smoking friendly hotelu. Pak se zastavíte v legální prodejně konopí a zajdete na exkurzi do pěstírny. Existují také restaurace, které třeba dokážou extrahovat terpeny, což jsou nositelé vůní a chutí konopí. Nabízejí jídla, která chutnají jako jednotlivé odrůdy,“ nastiňuje možnosti Běhal.
Piráti při vyčíslení přínosu pro stát vycházejí z dat o spotřebě státu Colorado, kde je marihuana legální už několik let. Coloréďanů je sice o polovinu méně než Čechů, ale zároveň dvakrát více „hulí“. Ročně by se tak mohlo v Česku prodat až 66 tun legálního konopí.
Strana také navrhuje spotřební daň ve výši 30 korun plus deset procent z maloobchodní ceny. Z konopí by se také samozřejmě odváděla DPH. „Při odhadované výrobní ceně okolo 30 korun za gram by cena pro spotřebitele byla do 110 korun, z čehož by spotřební daň tvořila zhruba 38 korun a DPH 19 korun z gramu,“ počítá Hřib. Cena - a tedy i příjmy státu - by se samozřejmě lišila podle kvality produktu.
Příliš drahý lék
Konopí pro pacienty by podle této rovnice mělo být ještě o poznání levnější, jelikož není zatíženo spotřební daní a sazba DPH je stejně jako u jiných léků jen deset procent. Jenže za gram si lékárny v současnosti neúčtují 60, ale někdy až 300 korun. To je o třetinu více, než je podle vládních statistik obvyklá cena na černém trhu, a výrazně nad finančními možnostmi řady nemocných.
Podle doposud nezveřejněné Výroční zprávy o stavu ve věcech drog za rok 2016, jejíž pasáže má týdeník Euro k dispozici, konzumuje konopí kvůli zdravotním potížím až 880 tisíc převážně starších Čechů. Podle statistiky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) si ho však legální cestou v lékárně pořídilo za poslední tři roky maximálně 49 lidí v měsíci. Zbytek spoléhá na samozásobitelství a černý trh zcela mimo dohled státu.
Právě nepovedená legalizace lékařské marihuany může sloužit jako odstrašující příklad toho, jak se může zvrtnout povolení rekreačního konopí. I zde totiž platí nejzákladnější zákony ekonomiky. Samo o sobě nebude státem posvěcené konopí s daňovým kolkem pro většinu uživatelů důvodem nakupovat legálně, pokud to pro ně nebude představovat jinou výhodu oproti zavedenému a dobře fungujícímu černému trhu. Erár i v tomto případě může vyjít úplně naprázdno.
Co se přesně u lékařské marihuany pokazilo, není na první pohled úplně zřejmé. Mnoho příznivců konopí hází vinu na SÚKL, který údajně až příliš důsledně dbá na dodržení nejdetailnější administrativy, čímž rozjezd celého odvětví zadupal do země. Úřad se však oprávněně brání, že pouze dodržuje podmínky stanovené legislativou, a poukazuje například na neochotu řady lékařů konopí předepisovat. Výsledkem je, že lékařské konopí není na trhu dostupné buď vůbec, nebo pouze z dovozu za přemrštěné ceny.
Hodně trávy za málo peněz
Ale ani rostliny domácího původu nemusejí být zárukou cenově dostupné marihuany. Letos v srpnu zvítězila v tendru na dodávku 40 kilogramů certifikovaného lékařského konopí společnost Elkoplast. Ta vyhrála už v prvním tendru před třemi lety. Následovaly však problémy s certifikací produktu a dvě soutěže bez vítěze. Výsledkem bylo, že letos na jaře nebylo konopí v lékárnách vůbec.
V nejnovějším tendru nabídl Elkoplast cenu 139 korun za gram, při připočtení nákladů za distribuci a DPH za něj tak pacienti zaplatí zhruba 160 korun (marže lékáren jsou podle informací týdeníku Euro u konopí zcela minimální). To je sice méně než za dovozové konopí, avšak vysoko nad propočty Pirátů.
Pokud bychom vycházeli z výrobní ceny 139 korun za gram i pro rekreační marihuanu, dostali bychom se po připočtení DPH a spotřební daně podle pirátského návrhu, marže distributora a prodejce k ceně kolem 230 korun za gram. Ve srovnání s průměrem na černém trhu jde o dost předražené povyražení, a to ani nemluvíme o „akční nabídce“ 40 korun za gram, vůbec nejnižší ceně, jakou policie u nelegální marihuany v předloňském roce zaznamenala. Při těchto cenách by legální trh nemohl černému prodeji konkurovat.
Podle jednatele Elkoplastu Tomáše Krajča by přitom šlo konopí vypěstovat výrazně levněji. „Všechno je to ale otázka množství. Pokud budete mít objednávku na kilo, budou náklady na gram klidně tisíc korun. Velkou část tvoří fixní náklady,“ míní Krajča.
SÚKL ale větší množství s odkazem na dosavadní nezájem ze strany pacientů i lékařů objednat nechce. A to i kvůli zkušenosti s předchozí objednávkou, kterou byl po exspiraci nucen vykoupit a zničit. „A to na náklady daňových poplatníků,“ zdůrazňuje mluvčí SÚKL Lucie Přinesdomová. Důvodem pro nezájem ze strany pacientů je přitom z velké části právě vysoká cena, a celý systém lékařské marihuany se tak v Česku dostal do začarovaného kruhu.
Bez registrace
Tato rizika si Piráti uvědomují. Rekreační konopí tak chtějí maximálně liberalizovat a vedle koncesí pro prodejce a pěstitele počítají jen s omezeními věku a reklamy, jak je tomu standardně u tabáku a alkoholu. „Spatřujeme v konopí příležitost pro všechny. Proto chceme, aby koncese na pěstování a výrobu dalších výrobků z konopí ministerstvo udělilo co možná nejvíce podnikům,“ volá Hřib po maximálním konkurenčním prostředí.
Nepočítají ani s registrací uživatelů, pro nákup by měl stačit průkaz dokazující plnoletost. K debatě je také možnost prodeje cizincům. A nechtějí, aby výrobci museli testovat konopí na přesný obsah kanabinoidu. Právě to se ukázalo jako jedna z největších komplikací u lékařského konopí, byť při léčbě stanovení obsahu látky smysl má.
Zelená je tráva. Čtěte komentář Pavla Párala
I široká otevřenost však nese svá rizika. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil varuje například před ultraliberálním coloradským modelem. Ten třeba zakazuje reklamu na alkohol, ale už ne na konopí. „Klesla tam sice spotřeba alkoholu, ale roste spotřeba konopí,“ varuje Vobořil. Výsledkem je, že spotřeba je v Coloradu oproti Česku dvojnásobná, což určitě nelze označit za požadovaný trend. Jako dobrý vzor vidí Vobořil také poměrně liberální Nizozemsko, kde konopí funguje v určitém legislativním vakuu, země ale prakticky rezignovala na represi a o to více investuje do prevence. A za inspiraci může sloužit třeba i Uruguay, která počítá s registrací uživatelů. „Nespěchal bych a raději se díval, co kde ve světě funguje,“ hodnotí Vobořil.
Největším rizikem pro legální konopí jako nové, perspektivní odvětví ekonomiky tak bude pravděpodobně tuzemský parlament a dvoustovka poslanců, historicky disponujících velkou zálibou v různých „pozměňovácích“ a přílepcích, které už mnohokrát dokázaly i z rozumného návrhu zákona udělat nefunkční paskvil. Než se tedy Česko vrátí k ztracené roli konopného průkopníka, čeká příznivce veselého pokouření ještě dlouhý boj.
Čtěte také:
