Zákony se obvykle nečtou jako humoristická literatura, ale naštěstí jsou tu drogy. Míra jejich škodlivosti je přímo úměrná intenzitě poptávky po nich a země na to podle nátury svých zákonodárců reagují po svém. Mnohdy s komickými vedlejšími příznaky.
Stran marihuany to není o nic lepší. Někteří lidé ji považují za ďáblovo dílo (převažuje v silně teokraticky tíhnoucích společnostech, jako je Afghánistán nebo americký stát Kansas), kdežto jiní za neškodný ekvivalent školní svačiny (převažuje v populaci narozené po roce 2000 téměř kdekoli). Takový názorový rozptyl se legislativně obtížně sjednocuje.
„Naprostý zákaz pěstování konopných plodin za účelem výroby narkotik - a následné výroby, prodeje a konzumace takto získaných drog - není ani nutný, ani výhodný, zvážíme-li četnost a účinky jejich užívání, jeho společenské a náboženské konotace, včetně možnosti, že by takový zákaz mohl přimět spotřebitele k užívání jiných, případně škodlivějších, narkotik či stimulantů,“ shodli se západní vědci. Je to pěkný, racionální, vědecky podložený a dostatečně liberální postoj, řeknete si; není divu, že je produktem právě osvíceného moderního myšlení.
Liberalismus prohrál
Naneštěstí to není tak docela pravda. Citát pochází ze zprávy britské Komise pro drogy z indického konopí, jež v roce 1894 vypracovala liberální doporučení vládě Williama Gladstonea pro další postup ve vztahu ke konopným drogám. Pro dokreslení poměrů: ministerský předseda Gladstone, jenž si doporučení vyžádal, chodil ve volném čase po Londýně a přemlouval prostitutky, ať jdou do školy a najdou si lepší práci; mnoho z nich v tom podporoval i finančně, a sice z vlastní kapsy.
Liberální doporučení komise však v širší debatě neuspělo. Když v letech 1924 až 1925 zasedala ženevská opiová konvence, kdosi s velkou vůlí napravit zlořády světa přihodil konopné drogy do první, nejnebezpečnější kategorie, hned vedle heroinu. Komu to připadá přemrštěné, nechť uváží, že v té době byla v plném běhu americká prohibice; v Ženevě to tehdy také mohlo dopadnout ještě mnohem hůř.
Tak či onak, marihuana se coby daleko nejfrekventovanější konopná droga v povědomí veřejnosti nezabydlela vedle společensky přijatelné kávy, ginu a camelek, nýbrž zhoubných opiátů a amfetaminů. Od té doby oscilují legislativy celého světa mezi represivními a permisivními extrémy. Slouží to ke zmapování všech možných způsobů, jak vytvořit co nejlegračnější vztah zákona a skutečnosti. Vybrané příklady uvádí následující výčet.
Spojené státy
Užívání marihuany federální zákon sice zakazuje, ale ponechává jednotlivým státům jistou interpretační volnost. Pro léčebné účely povoluje či toleruje marihuanu třicet států (viz mapa); na Aljašce, v Kalifornii, Nevadě, Oregonu, státu Washington i Washingtonu D. C., v Coloradu, Maine a v Massachusetts je povoleno i použití rekreační. Nejdále jsou ve městě Parachute v Coloradu, kde nedávno otevřel první marihuanový drive-in obchod pod názvem Tumbleweed Express.
Legální marihuanový průmysl, jenž má v roce 2025 dosáhnout objemu 50 miliard dolarů ročně, však má před sebou vážnou střednědobou hrozbu v podobě Donalda Trumpa a jeho administrativy. Trump se nechal slyšet, že nevěří léčebným účinkům marihuany (jež jsou jinak lékařům známy zhruba od 40. let 19. století); ministr spravedlnosti Jefi Sessions zase prohlásil, že marihuana je „jen o něco málo méně ohavná než heroin“. Je však možné, že se odpůrci dostupné marihuany legislativní aktivity nedočkají, protože Trump a spol. budou mít jiné starosti, jako je impeachment, hrozba jaderné války nebo ekonomika.
Nizozemsko
Ačkoli Amesterdam je považován za Mekku marihuanových fandů, technicky vzato je to složitější. Zhruba 250 tamních cofeeshopů umožňuje hostům dát si jointa, ale jen díky benevolenci tamních městských úřadů, protože pěstování marihuany stojí mimo zákon. Výhodou je, že k nákupu nemusíte být místní - na rozdíl například od amerického Colorada, nebo dokonce jiných nizozemských měst.
Uruguay a Kanada
První země, která plně legalizovala (v roce 2013) pěstování, prodej a konzumaci marihuany ať už pro léčebné, či rekreační účely. To neznamená, že věci nemají háček: Komerční producenti marihuany se musejí registrovat u úřadů. Uruguayci však vládě nedůvěřují a obávají se, že až se změní politická garnitura, mohou se producenti stát terčem šikany - takže většina produkce je tak či tak nadále pod pultem. Od té doby, co lékárny dostaly povolení prodávat i marihuanu rekreační, jich to do poloviny letošního roku udělalo jen šestnáct. Navíc i tady musíte při nákupu doložit, že v Uruguayi bydlíte. Stejnou cestou jako Uruguay se letos vydala i Kanada; vláda Justina Trudeaua se chlubí, že je „první průmyslově vyspělou zemí, kde je marihuana zcela legální“.
Zelená je tráva. Čtěte komentář Pavla Párala
Španělsko
Španělské zákony působí dojmem, že je vytvářeli sami konzumenti a neměli zrovna dobrý den. Konzumace je legální (v soukromí, ačkoli policisté obvykle zavírají oči i před jointem na veřejnosti) a pěstování dekriminalizováno, což znamená, že sice zůstává mimo zákon, ovšem jeho porušení je bez sankce. Naopak tvrdě trestány jsou prodej a distribuce.
Pokud si myslíte, že je to na hlavu padlé opatření, jste na tom stejně jako majitelé a hosté tamních marihuanových klubů (jen v Barceloně jich podle serveru Thekindland.com je na 800). Takový klub smí mít nejméně 15 a nejvíce 45 členů, z nichž každý smí pěstovat maximálně 99 rostlin najednou. Hosté (musejí být Barceloňané) si technicky vzato koupí podíl v klubu a kouří tak svoje vlastní plodiny, čímž se skutečný majitel vyhne postihu za prodej.
Severní Korea a Ekvádor
Čtete správně: O zemi, která zakazuje plavání a sarkasmus, se říká, že má funkční, úřady tolerovaný trh s marihuanou. Podle listu High Times, jenž se takovým věcem věnuje, se v KLDR pěstuje marihuany tolik, že jí lze sehnat i za šest dolarů za kilogram. Pravdivost těchto informací však týdeník Euro nebyl schopen ověřit; pokud už chcete jet na marihuanový výlet, je možná pořád lepší Německo.
Podobné zprávy o bezpříkladném uvolnění drogových zákonů se periodicky objevují na různých místech internetu i o Ekvádoru; podle serveru Quartz, který globální marihuaně letos věnoval zvláštní text, však ani to není pravda.
Německo
Bundestag loni upravil spolkový zákon, jenž konzumaci marihuany kriminalizoval. Dnes je k dispozici lékařská marihuana na předpis (a pokud si seženete německé zdravotní pojištění, proplatí vám ji pojišťovna; podobně je tomu trochu nečekaně také v Argentině) a kouření té rekreační je bez trestu.
Miliardy v konopí. Česko se může vrátit na cestu k legalizaci
Jamajka
Ačkoli v povědomí mnoha konzumentů je Jamajka se svými rastafariány symbolem nezřízených marihuanových hodů, tamní zákony byly poměrně restriktivní až do roku 2015. Tehdy se vláda rozhodla lékařskou marihuanu zlegalizovat a rekreační dekriminalizovat.
Portugalsko
Ačkoli Lisabon nemá vyloženě pověst drogového ráje jako kodaňská Christiánie nebo curyšský Platzspitz, tamní vláda je progresivnější než většina ostatních: Konzumaci veškerých drog dekriminalizovala již v roce 2001. Úřady zato hodně dají n a jinou věc. Pokud budete mít u sebe více než 20 gramů marihuany, což je množství povolené pro osobní spotřebu, jste pro ně dealer a jako takový můžete očekávat trest ve vězení.
Itálie, Norsko, Island, Francie - tyto namátkou vybrané země, jinak po evropsku liberální, mají relativně přísné protimarihuanové zákony, a ačkoli je jejich dodržování vymáháno s různou mírou zápalu, nelze je ke konzumaci marihuany doporučit. To samozřejmě platí i jinde, například o muslimských zemích; tam je lepší si nechat zajít chuť.
Čtěte také: