Pavel Tykač má většinu mladických nerozvážností, díky kterým se stal miliardářem, už dávno promlčenu, stejně jako řada dalších miliardářů. Jedinou výjimkou je kauza CS fondů – asi jediná, v níž byly v bankovních tunelech okradeni střadatelé a nikoli stát, který vše nakonec lepil z kapes daňových poplatníků.
Odpovědnost dnešního uhlobarona za to, co se v CS fondech dělo poté, co je prodal, nebyla nikdy prokázána, ačkoli jistý zprostředkovaný prospěch naznačoval, že by s tím něco mít mohl. A pak ho nečekaně odhalil František Chobot, dnes občanským jménem Bušek, za nímž v 90. letech zůstalo také pár vyrabovaných malých bank.
A vrchní soud stíhání obnovil pár dnů před definitivním promlčením všeho, k čemu v dané kauze došlo. A bylo to přesně v době, kdy Tykač vedl nejdivočejší válku se státní společností ČEZ a zejména s jejím tehdejším šéfem Martinem Romanem o ceny uhlí, na nichž hodlal vydělat desítky miliard korun, které by samozřejmě zaplatili spotřebitelé v cenách proudu.
A na Martina Romana se sypala udání a obviňování z různých tunelářských praktik a objevovaly se různé hodně staré dokumenty, jejichž zdroj byl sice neznámý, nicméně nejen Romanovi bylo jasné, kdo tady loupe perníček.
Nakonec Martin Roman není šéfem ČEZ, dohoda s Tykačem sice byla uzavřena, ale žádné desítky miliard z ní nepřitečou. A zřejmě nastal čas na nějaký happyend této pozoruhodné kapitoly historie českého kapitalismu.
A závěr nakonec
A o ten se postará Marie Benešová, jíž samozřejmě leží na srdci spravedlnost a nikoli osud páně Tykače, kterého vůbec nezná.
Že její krok přichází na konci vládnutí party, s níž jako nejvyšší státní zástupkyně udělala na přelomu století díru do světa při nejvyšším a zcela bezvýsledném dohlížení na vyšetřování všech těch desítek tunelářských kauz, včetně těch spojených s CS fondy, privatizací hnědouhelných i černouhelných dolů i malých i větších bank, je čistě náhodné.
Stejně jako to, že její krok přichází ve chvíli očekávání konfliktů kolem jmenování nové vlády a dalších událostí, kvůli nimž si ho nikdo pořádně nevšimne.
A už vůbec nikdo si nevzpomene, že Benešová možná Tykače opravdu vůbec nezná, ale každopádně spolu sloužili stejné vládě, protože Tykač byl v době jejího panování na brněnském nejvyšším státním zastupitelství velmi významným poradcem ministra financí Iva Svobody, který nakonec skončil po trapné kauze s fabrikou na kočárky v kriminále.
A to, že se neznali, pak tedy vůbec neznamená, že by nemohli mít společné kamarády.
Čtěte další komentáře a názory Pavla Párala:
Pavel Páral: V rozpočtu jsou horší věci než deficit
Pavel Páral: Čas policejního pořádku
