Už několikrát se Markétě Mališové otočil život téměř naruby. Vystudovala sice přírodovědeckou fakultu, ale začala se živit jako dokumentaristka a filmařka. Koncem devadesátých let nastoupila do Centra Franze Kafky a po krátké době se stala jeho ředitelkou. Nyní tak má za úkol především shánění peněz na provoz této kulturně vzdělávací instituce. Před několika lety navíc začala psát pod vlivem Arnošta Lustiga knihy. Letos vydala publikaci Životy Evy L.
Kafka je velice silná a respektovaná značka, myslím dokonce, že jedna z nejsilnějších, jaké v Česku máme. Já jsem hodně cestovala, i do dalekých destinací, a tam zněla ve vzdělaných kruzích tři jména, která charakterizovala naši republiku. Kafka, Havel a Dvořák.
* E15: Jak si dnes stojí Kafka? Je to silná značka?
* E15: Vy jste už vydali kompletní sebrané spisy, takže Kafka je konečně celý přeložen. A prodává se?
Prodává se o trochu víc než dříve, což je dané tím, že lidé si mohou vybrat, co je z jeho díla zajímá. Vydali jsme dvanáct knih, kde je úplně vše, Kafkovy deníky, dopisy, povídky i romány. Ale nejvíc se stejně prodává Proces, Zámek a povídky, které publikoval ještě během svého života. Osobně si ovšem myslím, že ho více lidé znají jako symbol a osobnost, ale zdaleka ne všichni od něj něco četli. I když je to povinná četba na gymnáziích. Pro hloubavé typy je a bude Kafka stejně jako Dostojevský jedním z pilířů literatury, ale kolik takových studentů dnes je?
* E15: Patří konečně mezi maturitní otázky?
Patří. Ale záleží na profesorech, zda studenty ke Kafkovi přivedou. Já to sleduji při zvláštní příležitosti, neboť organizujeme pro studenty Cenu Maxe Broda, kdy mají napsat esej buď na téma kafkovské, nebo společenské a aktuální. A většina studentů si za téma vybírá Kafku, což je překvapivé. Raději píší o něm, než by se věnovali tématům, co by napsali v osobním dopise našemu prezidentovi, či kde je hranice projevu ve veřejném prostoru – což byla reakce na příběh Pussy Riot. Taková byla například aktuální témata.
* E15: Díla Franze Kafky se u nás léta neprodávala, vlastně na pár výjimek se začala prodávat až po revoluci. To už ale o něj nebyl takový zájem, jaký by byl dřív?
Kafka měl u nás hroznou smůlu, protože vždycky narazil na režimy, které vydávání jeho knih moc nepřály. Ve svém díle obsáhl tak obecně platné principy pro totalitní režimy, že se nehodil Hitlerovi, komunistům, antisemitům. A po revoluci se po něm začali ptát hlavně cizinci, proto ten boom věcí s kafkovskou tematikou, který v devadesátých letech zaplavil pražské ulice. Ale zase je to jen o té značce, o Kafkově Praze, nikoli o jeho díle.
* E15: Je to podobné jako s Haškem? Každý se ohání Švejkem či švejkováním, ale kolik lidí četlo Osudy dobrého vojáka.
Určitě je to podobná paralela. Já vám řeknu jeden příklad, jenž to názorně ilustruje. Koncem devadesátých let jsem přišla do jedné pražské galerie, kde pracovala nějaká vysokoškolačka na brigádě, a když mě představili jako ředitelku Centra Franze Kafky, tak se ke mně otočila a jestli prý se mě na něco může zeptat. A s vážnou tváří povídá, řekněte mi prosím, kdo je to ten Kafka, to byl nějaký slavný Američan? Oni se tu na něj Američané stále ptají. Opakuji, že to byla vysokoškolačka.
* E15: Tak obráceně, kolik je v Česku kafkologů?
Velice málo. Za kafkologa považuji někoho, kdo se Kafkou zabývá celý život, kdo o něm publikuje a snaží se přicházet na nové souvislosti jako třeba Josef Čermák. A takových lidí je opravdu pár. My například spolupracujeme s katedrou germanistiky a ani tam se nikdo Kafkovi přímo nevěnuje. Ale je to i dobou, dnes už se Kafkou jako aktuálním vědeckým tématem nikdo moc nezabývá.
* E15: Dá se o Kafkovi objevit ještě něco nového. Myslím něco zásadního. Nebo už je vše objeveno a zdokumentováno?
Ne, myslím, že už je vše objevené. Snad se mohou vyskytnout jen nějaké jednotlivosti jako pohlednice psaná bytné Růžence Wetenglové, jež potvrzuje, že uměl mluvit i psát dobře česky, ale něco důležitého se už těžko objeví. Jen kuriozity, jako třeba v nějaké aukci prodávali vidličku, kterou prý Kafka jedl.
Bylo nesmírně důležité přeložit celé dílo Franze Kafky do češtiny, aby bylo k dispozici, protože pokud si ho člověk nemůže přečíst, nemůže objevit jeho význam.
* E15: Co je hlavním cílem Společnosti Franze Kafky?
Naším cílem bylo navrátit Kafku a jeho literární dědictví do kulturního povědomí a do kontextu české kultury, abychom si ho vážili stejně, jako si ho váží v zahraničí. A proto bylo nesmírně důležité přeložit celé jeho dílo do češtiny, aby bylo k dispozici, protože pokud si ho člověk nemůže přečíst, tak nemůže objevit jeho význam a velikost. Samozřejmě romány byly tu a tam dostupné, ale já vidím Kafkovu velikost hlavně v povídkách a také v dopisech a denících, které jsou mimořádně důležité.
* E15: Vy jste ředitelkou Centra Franze Kafky, jež je součástí Společnosti Franze Kavky a realizuje už dvanáct let veškeré projekty. Co považujete za největší úspěch?
Že jsem vybudovala a otevřela v roce 2007 nové sídlo společnosti v centru Prahy s obnoveným knihkupectvím a také že jsem dokončila vydání sebraných spisů, což stálo spoustu peněz a energie. Navíc když jsem převzala centrum v roce 2002 po Martě Železné, šla jsem do toho s velkým entuziasmem, neboť jsem si myslela, že budeme mít vlivnou podporu televizního magnáta dál, jenže ona skončila. Neměla jsem sponzory, neměla jsem kontakty. Přesto se mi podařilo společnost a centrum udržet a program ještě rozšířit. I když to bylo hodně těžké, protože předtím jsem na volné noze sháněla peníze jen na své dokumenty, zatímco jako ředitelka jsem musela a musím neustále zabezpečovat provozní kapitál. Chod centra spolykal tehdy měsíčně nějakých 400 tisíc korun a já nejsem rozený obchodník. Občas jsem měla z té zodpovědnosti pěkně nahnáno, ale už jsem se s tím naučila žít.
* E15: Jakými změnami prošla Společnost Franze Kafky v poslední dekádě?
Mnohem více jsme se otevřeli veřejnosti a zahraničí. Například už několik let pořádáme bienále „Kafka – Borges“, festival, který se koná vždy po dvou letech v Praze a v Buenos Aires. Navíc díky spolupráci s Českými centry se nám daří propagovat Kafku a skrze něj také Prahu v zahraničí a úspěchem rovněž byla účast na Expu v Šanghaji v roce 2010 s výstavou Kafka a Praha. Pro českou a zahraniční veřejnost pak fungujeme jako vzdělávací, informační a kulturní centrum s knihovnou a dalšími službami.
* E15: Informační? Poskytujete informace o Kafkovi?
Samozřejmě je to velká část náplně naší práce, neboť neustále se nás někdo dotazuje na nejrůznější informace o Kafkovi. Ať už jsou to badatelé, spisovatelé, herci, režiséři, studenti.
* E15: Na co se ptají?
Většinou na podrobnosti o životě, díle, lokace, autorská práva, žádají nás o záštitu, rešerše, stáže a podobně.
* E15: Před deseti lety při příležitosti 120. výročí narození se vám podařilo odhalit Kafkovu sochu, která významně obohatila pražské pomníky o velmi originální dílo, neboť Kafka zde sedí na zádech jakéhosi prázdného těla. Bylo to tenkrát jednoznačné rozhodnutí?
Leckdo sochu chápe jako vztah otce a syna. Syna, jenž sedí na prázdném obleku, majestátu, znázorňujícím jejich konflikt, ale současně je zde odkaz i na povídku Popis jednoho zápasu. A máte pravdu, jde opravdu o unikátní dílo, které vzniklo poté, co jsme oslovili deset významných výtvarníků včetně Karla Nepraše, Jana Koblasy a dalších. A že vyhrál Jaroslav Róna, nebylo překvapivé, protože jeho socha je opravdu mimořádná a při hlasování zvítězil jednohlasně.
* E15: Co ozdobilo letošní výročí?
Koncert ve Španělské synagoze, vydaná poštovní známka s Kafkou, knihy a pořady. Vydali jsme také v českoanglické verzi Kafkovu Proměnu s vynikajícími ilustracemi Jiřího Slívy, i když tak, jak to Kafka doslova zakázal. Když totiž Proměna poprvé vycházela v roce 1915 v Lipsku u Kurta Wolfa, tak mu Kafka napsal: „Hmyz sám nemůže být na žádné kresbě. Jen to ne, prosím jen to ne,“ a přidal k tomu tři vykřičníky. A samozřejmě v těch padesáti obrázcích je brouků spousta, navíc tu často vystupuje i Kafka, třeba ve fotbalovém dresu FC Metamorfóza. Prostě si z toho Slíva udělal legraci, a tak by Kafka radost asi neměl, ale nakonec ani Brod svůj slib nedodržel a Kafkovo dílo nespálil, jak měl. Takže Kafku vlastně všichni neustále podvádíme a zrazujeme.
* E15: Rok co rok udělujete Cenu Franze Kafky světově výjimečným spisovatelům. Mají něco společného, třeba skvělý japonský autor Haruki Murakami či letošní laureát Amos Oz, který si přijede cenu v říjnu osobně vyzvednout do Prahy? A mají mít něco literárně společného s Kafkou?
To určitě ne, ale mělo by to být dílo dostatečně kvalitní a nadčasové, co přečká naši dobu. Proto se snažíme hledat autory, kteří se budou číst ještě za sto let. Ovšem když slyšíme jejich slavnostní řeč, tak se všichni obvykle přiznávají k tomu, jak je Kafka významně ovlivnil.
* E15: Pojďme od Franze Kafky a dalších autorů k vám osobně. Vy jste byla nejen velkou a poslední „múzou“ Arnošta Lustiga, ale také několik let píšete knihy. Jak jste se vlastně dostala k psaní?
Určitě pod vlivem Arnošta Lustiga. Já jsem vždycky ráda psala, ale díky jeho vlivu jsem začala více psát a vydávat své povídky. Foukl do mne jako do pampelišky a já se rozletěla do světa.
* E15: V loňském roce vám vyšla povídková kniha Nepřestávej, miláčku. Co je tématem vašich povídek?
Jedno ze základních témat literatury – láska. Fascinace tělem a spřízněnost duší. Různé životní situace a osobní dramata, vítězství, prohry a překvapení, které prožívají mé postavy bez ohledu na věk. Chtěla jsem, aby povídky byly opravdové. A snad se mi to podařilo, protože jedna známá česká socioložka se mi svěřila, že po přečtení povídek dostala chuť se milovat. Nějaké pasáže si Arnošt Lustig vypůjčil i do svých knih.
* E15: Našla jste si čas i na další unikátní projekt, když jste literárně zpracovala velmi silné vzpomínky Evy Erbenové a vydala knihu Životy Evy L.
To byl jakýsi rest, který mi zůstal poté, co Arnošt zemřel. A já jsem moc ráda, že tato kniha má úspěch, myslím lidský úspěch, neboť nám lidé píší, že jim to dává chuť a sílu do života, protože ve srovnání s tím, co musela překonat Eva, jsou jejich problémy svým způsobem jednoduché a malicherné. Eva prošla nejen pochodem smrti, ale musela řešit i spoustu problémů po přestěhování do Izraele.
* E15: Jak jste se k tomuto příběhu dostala?
Eva a její manžel byli přátelé Arnošta, a když tu jednou byli, Arnošt jim slíbil, že Evě znovu vydá útlou knížku s názvem Sen, která vypadala jako deníček. Jenže samozřejmě myslel, že tu knihu vydám já. Mě se do toho moc nechtělo, neměla jsem čas, ale Eva se na to upnula a začala připisovat další a další vzpomínky. Takhle to trvalo několik let. Když jsme byli naposledy s Arnoštem v Izraeli, předala mi štos papírů a řekla, ať si s tím udělám, co chci, ale hlavně ať to vydám, třeba jako román. To byl hrozný závazek. Vůbec jsem nevěděla, co s tím. Ale nakonec jsem se do textů pustila a knížka je na světě. Z výsledku máme obě radost i proto, že se prodal celý náklad a teď už je na trhu dotisk.
* E15: Plánujete další literární projekt?
Plánuji. Chtěla bych napsat knihu, ve které se ještě jednou vrátím k Arnoštovi. My jsme spolu procestovali spoustu míst a vždycky mě fascinovaly jeho postřehy, jak a na co reagoval. Jeho šestý smysl. Takže k tomu bych se chtěla vrátit. Myslím, že to bude stát za to, protože i v době, kdy už byl velmi nemocný, měl pořád touhu cestovat a poznávat místa, co ještě neznal, nebo mi naopak ukázat místa a lidi, na které nikdy nezapomněl. V jeho životě bylo tolik změn, a přesto zůstával do poslední chvíle otevřený novým zážitkům a plný touhy po životě. A to si myslím, že by mohlo být inspirativní. Něco jako Život podle Arnošta Lustiga.
Markéta Mališová (56)
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. Od roku 1985 pracovala v Krátkém filmu, v polovině devadesátých let začala s tvorbou vlastních dokumentárních filmů. Od roku 2002 vede Centrum Franze Kafky a publikuje články s kafkovskou tematikou. S Arnoštem Lustigem spolupracovala na vydání třinácti knih, v roce 2012 vydala vlastní povídkovou knihu Nepřestávej, miláčku a v letošním roce pak knihu Životy Evy L., kterou napsala podle pamětí Evy Erbenové. Je vdaná, má dvě děti.
Čtěte také:
