Prostě náš nejrovnostářštější penzijní systém na světě je nastaven tak, že mohutně motivuje poplatníky, aby se placení pojistného vyhýbali i při riziku, že při kontrole zaplatí vysoké sankce. Je to dáno tím, že rozdíl mezi tím, co člověk přispěje a co dostane ve stáří je velmi markantní a tato vláda situaci slušně vydělávajících ještě podstatně zhoršila zrušením možnosti pomoci si v druhém penzijním pilíři.
Nízké příjmy se do penze započítávají celé, takže při odchodu do důchodu se životní úroveň příliš nemění. Ale z příjmu nad jedenáct tisíc se započítává pouhopouhých 26 procent. A to je opravdu mimo jakékoli hranice sociální solidarity.
Dobrovolně participovat na takovém nespravedlivém systému více, než je z hlediska zákona nutné, může jen extrémně sociálně cítící osoba, nebo analfabet.
Sociální katastrofa se blíží
A že to vše vede k situaci, že za pár let bude pro velkou část populace odchod do penze sociální katastrofou, je samozřejmě pravda. Na té však nemohou vůbec nic změnit nějaké řeči v televizi, ale pouze skutečná penzijní reforma, po níž bude zřetelný vztah mezi tím, co si poplatník momentálně utrhne od úst a tím, jakou bude mít životní úroveň ve stáří.
Pak do systému poteče i zřetelně více peněz, protože každý ví, že bude jednou starý a nějaký příjem bude potřebovat. Přesun výrazné části zdrojů pro výplatu penzí ze státního průběžného systému do individuálních úspor je pak nezbytnou součástí takových reforem, protože potom klesnou nároky na výplaty ze státního a zbyde více pro chudší.
Tato vláda však jde naprosto programově opačným směrem a stručně a jasně řečeno ničí stáří jak lidem s vysokými příjmy, tak těm chudým a ministryně Marksová-Tominová na tom má momentálně svůj lví podíl.
Čtěte další komntáře Pavla Párala:
ČLÁNKY DO MAILU