Zpráva Evropské komise staré členy moc nepřesvědčila
Zpráva Evropské komise o pohybu pracovníků v Evropské unii, kterou předložil komisař Vladimíra Špidla, vyzněla, jak se dalo očekávat. Nikoho asi nepřekvapil ani její nevalný dopad na chování starých členských zemí vůči nováčkům. K Velké Británii, Irsku a Švédsku, v nichž jsou pracovní trhy nováčkům otevřené ode dne rozšíření unie, přibudou Portugalsko, Španělsko a možná Finsko. Naopak Německo s Rakouskem hodlají využít přechodného období až do konce, tedy do roku 2011, a ostatní státy patnáctky patrně také nebudou o moc vstřícnější. Premiér Jiří Paroubek, který při posledních zahraničních cestách investoval do otevření pracovních trhů značný díl své energie, zůstal fakticky nevyslyšen.
Zatím řeči.
Do voleb, v nichž chce Paroubek svou zahraničněpolitickou aktivitu prodat, však ještě není vše ztraceno. Například v Nizozemsku je vláda otevření pracovního trhu nakloněna, ale je otázkou, zda neustoupí veřejnému mínění, které je k tomuto kroku skeptické. V tisku se objevují odhady, že by počet zahraničních pracovníků v zemi stoupl z 25 tisíc na dvojnásobek, a to by prý znamenalo, že o práci přijde pětadvacet tisíc Holanďanů. Dánsko chce čekat na zpracování odborné studie o pohybu pracovních sil od roku 2004, tedy od rozšíření unie. Podobně hodlá postupovat například Belgie. Představitelé Francie a Itálie shodně reagovali za Zprávu Evropské komise prohlášením, že vedou diskusi s odbory a zaměstnavateli, nicméně lze od nich sotva očekávat větší vstřícnost než u Německa a Rakouska.
Rumun před branami.
Pro české občany, kterým dělá dle zkušenosti zaměstnavatelů v existujícím sociálním systému problémy dojíždět za prací dvacet minut firemním autobusem, natož aby pomysleli na stěhování do cizího státu, není strach Francouzů z polských instalatérů příliš pochopitelný. V Česku tudíž nejde o vážnější politický problém, byť značně formuje vnímání Evropské unie ve veřejnosti.
Volný pohyb pracovní síly je spolu s volným pohybem zboží a kapitálu základním principem fungování unie od okamžiku jejího založení. Je zakotven v Římské smlouvě, a tak omezení vůči nováčkům fakticky dělí Evropu na dvě integrační části. Srozumitelněji na rovné a rovnější. V situaci, kdy existují takovéto bariéry, lze těžko očekávat větší ochotu k politické integraci vytrvale prosazované starými zeměmi. Je zjevné, že Evropská unie se stále potýká s frustrací ze svého rozšíření, která loni přerostla do otevřené krize při přijímání Evropské ústavy. Nedůvěra vůči blahodárnosti otevřeného společného trhu je v evropských politických kruzích stále velmi rozšířena a spíše sílí. Svědčí o tom i složitá jednání o liberalizaci obchodu se službami, která vrcholila až po uzávěrce tohoto vydání týdeníku EURO. A to je Evropa před rozšířením o Bulharsko a Rumunsko, jejichž životní úroveň je ještě hluboko pod průměrem nových členů ze střední Evropy. Bude zajímavé sledovat, zda se budou čeští socialisté i po tomto rozšíření stále držet Špidlova prozření a víry ve volný trh pracovní síly, nebo si osvojí postoje německých a rakouských politiků.
box
Doporučení ze zprávy Evropské komise
- Pohyb pracovníků z nových zemí do tradičních států Evropské unie je velmi omezený a neovlivňuje obecně pracovní trh v unii. Pohyb opačným směrem je zanedbatelný.
- Počty občanů z nových států v zemích bývalé patnáctky po rozšíření výrazněji nevzrostly s výjimkou Británie a zvláště Rakouska a Irska.
- Není žádná přímá souvislost mezi pohybem lidí z nových zemí a přechodným obdobím. Pohyb ovlivňují více poptávka a nabídka, než administrativní opatření. Přechodné období jen oddálí vznik přirozené rovnováhy.
- Míra zaměstnanosti občanů z nových zemí v západní Evropě je podobná jako u domácích občanů. V Irsku, ve Španělsku a v Británii je vyšší.
- Pohyb pracovníků z nových zemí měl pozitivní dopad na ekonomiku zemí „patnáctky“, prospěl celkové výkonnosti jejich pracovních trhů, hospodářskému růstu a veřejným financím.
- V mnoha starých členských zemích se od rozšíření zlepšila zaměstnanost.
- Mnoho lidí z nových členských zemí, kteří v „patnáctce“ pracovali na černo, pobyt a práci legalizovala, což mělo řadu pozitivních dopadů, včetně vyššího příjmu států z daní a sociálních příspěvků. Otevření trhů omezuje stínovou ekonomiku.
- Odvětvové rozložení pracovní síly v starých členských zemích nedoznalo změn, takže se nepotvrdilo, že by pracovníci z nových zemí vytlačovali domácí. Naopak obsadili ta místa, pro která byl nedostatek pracovních sil.
- Navzdory obavám vyjadřovaným při rozšíření unie nevedla zásada volného pohybu pracovníků k narušení národních pracovních trhů.
- Vývoj pracovních trhů v osmi nových zemích byl od rozšíření pozitivní a ekonomické vyhlídky jsou dobré, takže není důvod očekávat zvýšenou migraci za prací.
- Migrace za prací nevedla k „odlivu mozků“ z nových členských států. Z jejich občanů, kteří pracují ve „starých“ zemích Evropské unie, má 22 procent vyšší vzdělání, 57 procent střední a 21 procent nižší kvalifikaci.
- Evropská komise věří, že zpráva poskytuje členským státům dostatek informací, aby přehodnotily své pozice, pokud jde o pokračování přechodného období.
