Sobotka se mýlí. Rozdíl v přitažlivosti mezi ANO a ČSSD je propastný a neodstranitelný
Bohuslav Sobotka musí dosti nelibě nést vývoj preferencí své strany ve srovnání s Babišovým ANO. Je totiž skutečností, že populární vládní politika pochází z Lidového domu, a nikoli z Chodova, kde sídlí Agrofert. Vždyť zrušení poplatků ve zdravotnictví, zavedení třetí sazby DPH na léky, zrušení druhého penzijního pilíře jsou všechno socialistické výdobytky, které ministr financí sice opakovaně označoval za chybu, ale zároveň poslušně realizoval.
Jak je zřejmé z rozhovoru, který přinášíme v tomto vydání týdeníku Euro, myslí si premiér a předseda ČSSD, že problémem je jakási chyba v politickém marketingu, kterou je třeba zodpovědně vyřešit. A hluboce se v tom mýlí. Ten rozdíl v přitažlivosti je mnohem hlubší a fakticky neodstranitelný. Voliče přitahují výrazné a charismatické osobnosti a tou Andrej Babiš, bohužel, je a Bohuslav Sobotka jí nikdy nebude. To není jeho osobním selháním, to je prostě vrozenými vlastnostmi.
Že Sobotka je politicky mnohem obratnější a zkušenější a agendu vlády ovlivňuje mnohem významněji než Babiš, je sice zřejmé insiderům, ale voliči vnímají silná vyjádření na televizní obrazovce, a nikoli výsledky zákulisních vyjednávání a podle toho se rozhodují při volbách. Že by mu v tom pomohli noví místopředsedové, kteří vzejdou z blížícího se sjezdu strany, nelze moc doufat.
ČSSD sice není až tak personálně vyprahlá jako ANO, ale že by tam někdo o hlavu vyčníval a říkal si o zářnou politickou budoucnost, se rozhodně nezdá.
A jestli chce Sobotka místo svých špidlovských brýlí prodávat socialistický program, tak to taky půjde těžko. I zde má ČSSD navrch, protože ANO žádný konzistentní program nemá a její šéf se velmi přesvědčivě tváří, že ho ani nepotřebuje. Jenže tenhle program je stejně nudný jako premiérovo sako. Tradiční socialistická veteš rozdávání všeho a všem netáhne. Zavírání očí před demografickou krizí s jejími dramatickými dopady na financování penzí i zdravotnictví pak lidé dávno prokoukli a dobře vědí, že co se neudělá dnes, tomu se zítra v horší verzi nevyhnou. Skutečný alternativní přístup k řešení společenských problémů levice nenabízí nikde v Evropě, a ČSSD tak není žádnou výjimkou. Takže na mělkých řečech o solidaritě a spravedlnosti se nějaký marketing dělat nedá a velkých témat se dnes všichni bojí. Pak nemůže udivit výsledek rozhodování o osudu syrských uprchlíků.
Přijetí patnácti rodin je trapné z jakéhokoli pohledu. Pro voliče čitelné je buď přijmout tisíce lidí, kteří to potřebují, nebo nepřijmout nikoho, protože existuje vysoké bezpečnostní riziko a postarat by se měly v první řadě muslimské státy. Veřejnost prostě kompromisy moc nebere a zrovna v tomto případě zde všechny politické strany uvolňují místo novým populistům, kteří čekají na příležitost.
A protože je k všeobecné známosti Sobotkova partaj zasažena na regionálních úrovních stejným kšeftařským virem, jaký mívala ODS, nejsou její výhledy, ale ani perspektiva jejího předsedy nijak povzbudivé. Největším rizikem je z tohoto pohledu účast staré socialistické party na současném vedení pražského magistrátu. A nejen proto, že hluk z Prahy bývá slyšet dobře i na venkově.
Přes veškeré výhrady k socialistické politice je nutné s politováním konstatovat, že poslední skutečně politická, tradiční a velká strana je na sestupu a dál se otvírá prostor pro účelová seskupení orientovaná jen na vlastní krátkodobý politický byznys.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
