Tak nám vláda zase ruší maturitu z matematiky. Prý se nejdříve musí zlepšit výuka, protože hrozí, že ji spousta maturantů neudělá. České školství se tak točí ve své marnosti dokola jako příslovečný pes za svým ocasem, aniž se hledá podstata, jejíž nalezení je neskutečně důležité pro budoucnost této země.
A nejde jen o to, že ekonomika potřebuje zjevně více technicky orientovaných absolventů středních i vysokých škol a bez matematiky to nejde.
Je výuka matematiky, ale mimochodem zdaleka nejen jí, tak špatná, nebo je průměrný potenciál středoškoláků nastaven podstatně níže, než je maturitní požadavek? Zdá se naprosto zřejmé, že B je správně. Je to normální statistická záležitost. Jestliže před sto lety získalo maturitu kolem dvou procent obyvatelstva a nyní ji má skoro každý, těžko lze předpokládat, že národ za tu dobu tak ochytřil.
Prostě rostoucí bohatství společnosti přináší možnost nechat děti déle mimo ekonomickou aktivitu a dát jim vzdělání, které jim má zajistit lepší život. Jenže inteligenci na rozdíl od vysvědčení a diplomů rozdává příroda a ta si nenechá poroučet. Proto jsme svědky mohutné devalvace formálního vzdělání a neschopnosti patrně většiny středoškoláků úspěšně absolvovat maturitu z matematiky.
Přináší to pak zcela nevyhnutelně diferenciaci v úrovni středních škol i vznik výběrových a draze placených škol pro elity. Můžeme si stěžovat, že vznik elitního často placeného školství není pro společnost ničím zvlášť žádoucím, protože snižuje dostupnost kvalitního vzdělání pro talentované děti z nemajetných rodin. Je třeba si ale přiznat, že debilizace průměrné úrovně střední školy, jaké jsme byli svědky v posledních desetiletích, má možná ještě horší důsledky a faktická nemožnost dosáhnout nějakých maturity hodných výsledků v matematických znalostech je toho dokladem.
Protože náročnost výuky je pochopitelně přizpůsobována průměrným schopnostem třídy, ovlivněných tím, že ti nejlepší jsou ve výběrových školách. A to těm talentovaným chudým fakt moc nepomůže.
Bylo by možná dobré se zamyslet, zda absolventům některých středních škol opravdu nestačí pro jejich budoucí uplatnění dobrá znalost trojčlenky a schopnost spočítat procenta a je potřeba je nutit k hlubším znalostem. Možná bychom si konečně mohli připustit, že rovni si můžeme být před zákonem, ale před IQ testem to skutečně nefunguje.
Místo věčných diskusí o nerealizovatelné povinné matematice bychom mohli podiskutovat o trochu jiné struktuře školství, která se tak jako tak vytváří zcela spontánně, jí odpovídajících osnovách a nárocích i dostatečném financování. To je mimochodem i základní podmínkou pro jakékoli pokusy řešit nyní nepříliš dobrou propustnost vzdělávací soustavy pro sociálně slabší děti, jejíž důsledky jsou bezpochyby národohospodářsky vyčíslitelné.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
