MARNÝ KRIMINÁL

Někteří viníci jsou za mřížemi, akcionáři však svůj majetek asi neuvidí

V posledních dnech jako by se na první pohled pro akcionáře postižených kuponových fondů blýskalo na lepší časy. Čtveřice aktérů ve vytunelovaných C. S. Fondech skončí ve vězení, navíc policie zatkla podnikatele Milana Šrejbra za nesrovnalosti v jeho fondech. Za to si však postižení akcionáři příliš nekoupí. I když jsou někteří viníci za mřížemi, jde většinou jen o malé ryby, a ty jim jejich majetek do fondu nevrátí. Například 1,3 miliardy vytunelovaných peněz z C. S. Fondů jeho podílníci hned tak neuvidí. Podobné je to třeba u takzvaných bývalých litoměřických fondů. Určitá naděje je ve fondech Trend či Mercia, jejich případy se však neúměrně vlečou. O harvardském příběhu škoda mluvit. Podívejme se proto na současné osudy nejvýznamnějších privatizačních fondů, které se v minulosti ocitly kvůli nesprávnému zacházení s majetkem akcionářů pod nucenou správou. Každý případ má své zákonitosti, jedno však mají společné. I když se nepravosti děly již před čtyřmi i více lety, náprava není zjednána dodnes. C. S. Fondy: peníze stále v tunelu. Poměrně vysoké tresty odnětí svobody od desíti do pěti let pro čtveřici obžalovaných Josefa Matoulka (sponzora ČSSD), Vladislava Nadě, Tomáše Roita a Václava Frantu, kteří se podíleli na vytunelování 1,3 miliardy korun z C. S. Fondů, jsou prvním dotaženým případem klasické korupce v oblasti kolektivního investování. Trvalo to čtyři roky. Obžalovaní podle soudu převedli majetek fondu ve výši 1,3 miliardy korun přeměněný na hotové peníze na různé účty zahraničních osob. Sama soudkyně Hana Hubáčková však uvedla, že na vytunelování se podílelo více osob, než kolik jich stanulo před soudem. Odsouzení byli v kauze jen koncovými hráči. Policie chystá v dohledné době obvinění dalších tří osob. Soudkyně Hubáčková rovněž řekla, že v případu selhali někteří pracovníci kontrolního analytického útvaru ministerstva financí, kteří pustili peníze na zmíněné účty, stejně jako někteří lidé z Plzeňské banky, tehdejšího depozitáře fondu. Rovněž účast finanční skupiny Motoinvest – dřívějšího vlastníka C. S. Fondů – v případu považuje za nespornou. Odsouzení několika osob však podílníkům ztracený majetek do fondu nevrátí. Zatím se tuzemským právníkům podařilo vysoudit zpět kolem 130 milionů korun z účtů některých zahraničních osob. Před dvěma lety převzala správu nad třemi C. S. Fondy investiční společnost Akro a otevřela je. Hodnota čistého obchodního jmění (ČOJ) na akcii největšího z nich Akro Energetiky – je nyní 58 korun. Tržní kurs v RM–Systému ve výši 91 korun je však vyšší. Největším trumfem akcionářů v boji o navrácení dalšího majetku je žaloba na Plzeňskou banku ve výši 1,12 miliardy korun za to, že jako depozitář neoprávněně dopustila uskutečnění pochybných plateb. Jeden z akcionářů C. S. Fondů Grzegorz Hóta tvrdí, že soudní jednání v této věci by se mělo konat v únoru. Pomalý Trend. Zřejmě o žádném fondu, který se kdy ocitl pod nucenou správou, nebylo napsáno tolik jako o VIF Trend. Možná proto, že státní zásah přišel v jeho případě jako vůbec první. Tehdejší správce fondu – Královéhradecká brokerská – v roce 1996 nepokrytě vyvedl majetek akcionářů na spřízněné firmy, a to ve výši 1,2 miliardy korun. Na přelomu let 1999 a 2000 však vešla ve známost nadějná dohoda mezi dvěma znesvářenými akcionáři Kotvy (její akcie tvoří podstatnou část portfolia Trendu): kyperskou firmou Forminster, která se měla na zcizení majetku z fondu podílet, a skupinou menšinových akcionářů sdružených kolem Johna Moffita a Michaela Bluhma. Předmětem dohody o mimosoudním vyrovnání je navrácení 350 milionů korun zpět do fondu. Rok se však sešel s rokem a akcionáři neviděli nic, a jsou proto značně netrpěliví. „Komise pro cenné papíry ani 50 tisíc akcionářů nemá vůbec žádné zprávy od vedení fondu či správce konkursní podstaty Martina Razíma o tom, co se ve fondu děje, uvádí jeden z menšinových akcionářů Trendu Petr Kulvait. Fond šel totiž na začátku loňského roku do konkursu, o který usilovaly osoby spojené s vykradením fondu. Menšinoví vlastníci proto tvrdí, že jediným smyslem konkursu je zmařit objasnění celé kauzy a že jde o poslední pokus, jak legálně fond dotunelovat. Jedinou ochranou pro akcionáře je proto nyní podle Kulvaita neodkladný vstup orgánů státního zastupitelství do konkursního řízení a urychlené dokončení vyšetřování. Na veřejném trhu se mezitím s akciemi Trendu již neobchoduje. Bývalý šéf a hlavní postava celé kauzy Miroslav Hálek byl před časem propuštěn z vazby a je vyšetřován na svobodě. Spolu s ním ještě dalších jedenáct osob. Hrozí jim až patnáctileté tresty odnětí svobody. Případ však ani po čtyřech letech nedospěl k závěru. Litomeřické nic. Kolem 60 tisíc občanů se nechalo v roce 1992 nalákat na slibované výnosy litomeřické České národní investiční společnosti (ČNIS), která tak v první kuponové vlně shromáždila ve dvou spravovaných fondech – ČNIOPF a ČNIMF – kolem 1,7 miliardy majetku. Ten se však začal záhy ztrácet. Například v ČNIOPF bylo – jak tvrdí předseda představenstva fondu Petr Kompert – prohospodařeno 400 milionů korun. Podle jeho informací ze srpna loňského roku činilo čisté obchodní jmění tohoto fondu na jednu akcii 43 korun. Druhý fond – ČNIMF – je na základě rozhodnutí Komise pro cenné papíry již nějaký čas v likvidaci. Současný likvidátor Michal Konečný říká, že stav fondu je stále nejasný. Ve hře jsou totiž zástavy na šest nemovitostí u COOP banky v hodnotě 80 milionů korun a není jasné, zda budou v budoucnu patřit fondu, či bance. Fond nyní vykazuje účetní hodnotu vlastního jmění ve výši 70 milionů korun. Proto, jak říká Konečný, je velmi obtížné určit hodnotu ČOJ. „Může být někde od dvaceti do sta korun na akcii, podotýká. S fondem se již na veřejném trhu neobchoduje, protože má listinnou podobu akcií. Pokud jde o žaloby či trestní oznámení, vyřešena nejsou žádná. Vzpurný Evbak. Poslední větší rybou, která uvízla v květnu 1998 v sítích nucených správ Komise pro cenné papíry, byla investiční společnost Evbak (vlastněná rodinou Neprašů) a jejích osm spravovaných fondů. Ve hře bylo tehdy zhruba 450 milionů korun asi třiceti tisíc akcionářů a podílníků. Komise tvrdí, že společnost Evbak poskytovala z majetku fondu zálohy na nákup cenných papírů i jiným osobám, které nebyly obchodníky s cennými papíry (mnohdy spřízněnými s Evbakem), a tím porušila zákon. Loni bylo šest fondů zrušeno a u pěti z nich už byli vyplaceni podílníci. Dva fondy – PF výnosový otevřený a Super–Extra Invest – byly převedeny na investiční společnost Finnex Trust. Neprašům se však jednání nucených správců ve fondu nelíbilo a žalovali za to Komisi pro cenné papíry. AGB IF II: pozůstatky Agrobanky. Do nucené správy se dostal investiční fond AGB IF II a s ním tehdejších 60 tisíc akcionářů nevýhodnými a drahými nákupy akcií Kreditní banky a Agrobanky, jejichž hodnota je nyní mizivá. Investiční fond vede dosud neukončené soudní spory, v nichž vystupuje v pozici žalobce o získání 1,3 miliardy korun právě z problémových nákupů akcií zmiňovaných bank. Rovněž vystupuje v pozici žalovaného o 350 milionů korun. Společnost podala také – kromě jiných – žalobu na svého bývalého správce A–Invest o náhradu škody za 747 milionů korun kvůli dvěma problematickým transakcím. V roce 1998 získala od KCP smlouvu o obhospodařování fondu společnost investAGE a od května loňského roku je fond ve fázi otevření. Čeká na výmaz z obchodního rejstříku. Proto se s ním také na veřejném trhu neobchoduje. Hodnota ČOJ na jeden podílový list třísetmilionového AGB IF II činí 349 korun. V nucené správě se ocitla také sama někdejší správcovská společnost A–Invest a ve hře byl především majetek AGB podílového fondu. Harvardské sliby. Harvardské fondy nikdy pod nucenou správu nespadly, i když by si to mnozí jejich akcionáři přáli. Kauza nyní již Harvardského průmyslového holdingu (HPH) se dnes přetřásá hlavně v souvislosti s nedávnou valnou hromadou. Největší akcionáři spříznění se zakladatelem fondů Viktorem Koženým totiž minulý týden podruhé definitivně zpečetili zrušení likvidace holdingu. V praxi to znamená, že 250 tisíc jeho akcionářů z kuponové privatizace si může zřejmě o slibovaném zůstatku ve výši 600 korun na akcii, který měli již dávno obdržet, nechat jen zdát. Současný člen představenstva HPH Michal Pacovský tvrdí, že ve fondu může být majetek za 300 milionů dolarů krytý Koženého investicemi v ruských ropných společnostech a ázerbájdžánské kuponové privatizaci. Dostat se k němu lze jen v případě, když HPH bude moci normálně pracovat, tedy nebude v likvidaci. Jeho kolega Boris Vostrý mluví zase určitě o dvou a půl miliardách korun. Menšinoví akcionáři semknutí kolem sdružení OSMA a jeho šéfa Karla Staňka však tento optimismus považují za nafouklou bublinu, protože jsou přesvědčeni, že nikdo přesně neví, co Koženého majetek vlastně obnáší. Trh nyní oceňuje akcie HPH na směšných 46 korun za kus. Přesně tolik totiž stojí jedna akcie v RM–Systému. Prodej na tomto trhu se tak nyní zřejmě jeví jako jediná možnost, jak akcie zhodnotit, či spíše znehodnotit. Někteří právníci upozorňují, že určitou cestou ke spravedlnosti je podání žaloby na náhradu škody, což je však běh na dlouhou trať. Možné je rovněž podat trestní oznámení na vedení fondu. To také učinil nový likvidátor holdingu Zdeněk Častorál, protože se představenstvo HPH podle něj mohlo dopustit závažné trestné činnosti hospodářské povahy. Častorál rovněž hodlá podat návrh na předběžné opatření, které má zajistit, aby se majetek akcionářů neztratil. Trestních oznámení v kauze Harvard však již bylo v minulosti podáno několik, ale orgány činné v trestním řízení nedospěly dosud k žádnému závěru. Žaloby na Koženého sliby ze strany zahraničních investorů jsou nepoměrně dál. Marginální Šrejber? V porovnání s Harvardem se zdá čtrnáct milionů Milana Šrejbra jako marginální věc. Právě kvůli této částce byl totiž tento známý tenista a podnikatel vzat v minulých dnech do vazby. Je v podezření, že v letech 1995 a 1996 se o ni neoprávněně obohatil při obchodech s akciemi svých fondů. Jinými slovy: na úkor podílníků dvou svých druhovlnových podílových fondů měl obohatit svou firmu Šrejber Tennis Investing (ŠTI) založenou pro první vlnu. Žaloba viní Šrejbra, že prodával cenné papíry jednomu fondu, ten druhému za nižší ceny a ještě za nižší ceny se vrátily zpět ŠTI. Případ Šrejber se projednává již několik let. Podnikatel, který proslul nejen svými výkony na tenisových dvorcích, ale také v souvislosti s podivným sponzorstvím ODS, se však vždy úspěšně vyhýbal líčení tím, že pobýval v zahraničí. Proto byl tentokrát, aby nemohl mařit další soudní jednání, vzat do vazby. Líčení v jeho věci probíhá právě v těchto dnech. Hrozí mu až dvanáct let vězení.