Za dvacet let dostala Ukrajina ze Západu obrovské množství technické i finanční pomoci, hmatatelné výsledky byly téměř nulové.
Psát o Ukrajině znamená riskovat, že nic se neukáže zastaralejším než včerejší článek. Proslulý finančník a velký mecenáš postkomunistické transformace George Soros má v každém případě pravdu v tom, že Evropská unie (a nejen ona) není připravena na vysokou geopolitickou hru o Ukrajinu s takovým soupeřem, jako je Putinovo Rusko.
Navíc nemá vůči Ukrajině zcela čisté svědomí. Když čtete klíčové pasáže Deep and Comprehensive Free Trade Area, tedy nástroje, jenž měl Ukrajinu ekonomicky připoutat k EU, musíte s Georgem Sorosem souhlasit v tom, že Evropa vůči Ukrajině moc štědrá není – například celní kvóty udržuje tam, kde jsou komparativní výhody Ukrajiny jasně nejlepší, tedy především v zemědělství.
Na druhé straně však zůstává pravdou, že Ukrajina je jedním z nejobtížnějších terénů, na kterém po roce 1989 Západ působil. Ukrajina je téměř učebnicovým příkladem dlouhodobě špatně spravovaného státu. Dodnes je zajatcem zkorumpovaných elit, které mají nesrovnatelně větší zájem kořistit než budovat stát. A vůbec to, prosím, nesrovnávejme s Českem ani ničím, co se kdy vyskytlo ve střední Evropě.
Peníze na pomoc Ukrajině budou také zapotřebí, ale to není limitující faktor pro USA ani EU s kombinovanou ekonomickou silou kolem 35 bilionů dolarů. Financovat je ovšem možno pouze to, co dá rozum, a ten se bude muset najít na Ukrajině. V tomhle prostě Západ (včetně Česka) bude muset být docela důsledný, protože jinak sehraje pouze roli užitečného financujícího idiota, který periodicky lepí náklady neefektivní ukrajinské hospodářské politiky. Jenom subvence cen energií představují ekvivalent 7,5 procenta ukrajinského HDP – více, než kolik země dává na zdravotnictví. A energie dováží z Ruska.
Ukrajinci dostali od Západu za posledních dvacet let tolik technické pomoci, až to hezké není. Jenom Světová banka tam měla 40 projektů za sedm miliard dolarů, a hmatatelné výsledky jsou skrovné. Oni si Ukrajinci budou muset chtít pomoci především sami, intelektuálně na to samozřejmě mají a mají k dispozici i obrovskou, mnohamilionovou diasporu plnou vzdělaných lidí, početně zcela nesrovnatelnou například s tím, co bylo kdysi k dispozici třeba Česku.
A jak můžeme Ukrajině ekonomicky pomoci my? Tím, že budeme trvat na tom, co jsme kdysi chtěli sami: „Trade, not aid.“
UKRAJINSKÁ ČERNÁ DÍRA Kolik si Ukrajina od roku 1995 napůjčovala a k čemu se s těmi penězi dopracovala
25,3 mld. USD Celkově schválená půjčka od MMF (od roku 1995)
11,8 mld. USD Skutečně čerpaná půjčka od MMF (od roku 1995)
7 422 USD HDP na hlavu (v paritě kupní síly, 2013)
24,1 % Lidé žijící pod hranicí chudoby
7,0 mld. USD Celková půjčka od Světové banky (od roku 1995) na cca 40 projektů
7,75 % HDP Konsolidovaný schodek rozpočtu (2013), především kvůli provozní ztrátě NaftoGazu, přes nějž vláda dotuje ceny energií (v roce 2012 se jednalo o ekvivalent 7,5?% HDP)
0,36 % Anemický růst HDP (2013)
CO DOPORUČOVAL MMF PŘI JEDNÁNÍCH O DALŠÍ PŮJČCE KONCEM ROKU 2013 (ještě za Viktora Janukovyče) Snížit subvence. MMF údajně požadoval zvednout ceny plynu pro domácnosti o 40 procent a poskytnout adresné ?inanční dávky 40 procent domácností. Zavést plovoucí kurz domácí měny hřivny. Konsolidovat neudržitelné veřejné finance. Zavést strukturální reformy, které podpoří investice a ekonomický růst (zlepšení podmínek pro podnikání, protikorupční opatření, reforma justice, transparentní správa daní).
Zdroj: Světová banka, MMF (Article IV Consultation), kancelář MMF v Kyjevě
