Co tím konkrétně myslíte?
Na úrovni EU se jedná o nástroje, jako jsou dohody usnadňující přístup na trh zemí mimo EU, a to jak pro zboží, tak služby či investice. Mám však na mysli i ochranná opatření v případě nekalé soutěže našich partnerů. Na národní úrovni využíváme celou škálu tradičních i moderních proexportních nástrojů včetně ekonomické diplomacie v nejširším slova smyslu. S pomocí teritoriálních strategií zajistíme koordinaci jejich působení a používání. Spíše než dalším nástrojem podpory exportu jsou tedy teritoriální strategie přístupem k používání těch existujících, který má zajistit jejich soustředěné, návazné a efektivní využití.
V čem bude rozdíl mezi dřívější strategií určování prioritních zemí pro export a těchto nových teritoriálních strategií?
Naše strategie se přizpůsobují situaci ve světě, EU i v České republice. Identifikují výhody, příležitosti v teritoriích a tyto informace využívají pro nasměrování našich proexportních aktivit. Teritoria, pro která jsme začali vytvářet strategie, byla vybrána na základě vytipovaného potenciálu a interní diskuse zahrnující obchodněpolitické zájmy České republiky. Nejde nám o vytvoření nového seznamu prioritních zemí, ale o postupné utváření celé sady teritoriálních strategií využívajících kombinaci teritoriálního a sektorového přístupu. Taxativní vyjmenování dvanácti prioritních teritorií již nepřináší žádné výhody. Ba naopak v okamžiku, kdy měl být tento seznam aktualizován, chyběla odvaha některé země z něj vyřadit, například z politických či diplomatických důvodů, a tak ztrácel aktuálnost. O potřebě flexibilně se zaměřovat na různé perspektivní země svědčí i zájem firem o podnikatelské mise do různých teritorií.
Jak může teritoriální strategie pomoci našim exportérům např. v Číně, se kterou máme neustále rostoucí zápornou bilanci a kde navíc do hry vstupují faktory typu protekcionismu či porušování práv duševního vlastnictví?
Na pasivní obchodní bilanci, kterou má Česko s některými zeměmi, nelze nahlížet černobíle. Celková obchodní bilance České republiky je aktivní. Záporná obchodní bilance je často dána dovozem surovin, nebo subdodávky z dané země tvoří vstupy do výroby českých firem. Podobné je to s Čínou, která nás zásobuje nejen subdodávkami, ale také spotřebním zbožím, pro které se Česká republika stala významným středoevropským logistickým centrem. Mnoho výrobků z Číny putuje do Česka pouze jako zboží určené k další distribuci do cílových evropských destinací. Je iluzorní předpokládat, že zpracujeme teritoriální strategii a trend záporné obchodní bilance obratem otočíme. Naší snahou je na náš vztah k Číně pohlížet v širších souvislostech a zajistit úspěšnost našich firem na tomto trhu. Čínu dlouhodobě považujeme za perspektivní pro rozvoj obchodu a ekonomickou spolupráci, včetně investičních aktivit. A to díky transformaci její ekonomiky a pokračující industrializaci země.
| Marta Nováková |
|---|
| • Od června 2018 ministryně průmyslu a obchodu ČR |
| • Původně podnikatelka a manažerka, působila mj. jako viceprezidentka Hospodářské komory ČR či prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR |
| • Vystudovala VŠ báňskou v Ostravě. Je rozvedená, má dva syny |
Jaké příležitosti tedy pro české firmy v Číně vidíte?
Je očekávána rozsáhlá modernizace v tradičních průmyslových oblastech země a industrializace dalších regionů. To může vytvářet příležitosti pro české firmy zejména v oblasti těžebního průmyslu, energetiky, strojírenství a nových technologií. Čína je jedním z nejrychleji rostoucích trhů pro letecký průmysl, uplatnění zde najdou nejen výrobci letadel, ale i firmy z oboru výstavby a rekonstrukce letišť, dodavatelé radarových systémů a výcviku personálu.
V poslední době také indikujeme příležitosti pro české subjekty působící v oblasti ICT a e-commerce, poptávka je rovněž po užití výsledků českého výzkumu a vývoje a příležitosti jsou i v oblastech spotřebního zboží a služeb. Ve vztahu k Číně však nesmíme být naivní a musíme důsledně trvat na dodržování pravidel. Teritoriální strategie pro Čínu potvrzuje a artikuluje tyto cíle. Jsem ráda, že i přes nesčetné bariéry, tvrdou konkurenci a pro Evropany nezvyklé prostředí se daří českým exportérům na čínském trhu prosazovat.
V posledních letech se stále více mluví o nutnosti diverzifikace českého exportu a jak se zdá, tato potřeba je s ohledem například na rozšiřování různých protekcionistických opatření ve světě stále intenzivnější. Jak hodnotíte dosavadní pokroky tuzemských firem v této oblasti?
Diverzifikace zůstává naší prioritou právě i z uvedeného důvodu rozšiřování ochranářských opatření. Neměla by však být vnímána jen jako nahrazování evropských trhů třetími zeměmi. Pro exportéry je právě evropský trh z hlediska nastavení pravidel, vzdálenosti a dostupnosti přirozeným cílem směřování jejich zájmů. Stále platí, že pokud chce exportér minimalizovat rizika, měl by portfolio svých cílových trhů rozšiřovat.
A jak se podle vás v tomto směru daří českým firmám?
Z průzkumu mezi malými a středními podniky, který již několik let po sobě realizuje agentura CzechTrade ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR vyplývá, že firmám se v tomto směru daří. V roce 2018 se zvýšil podíl těch, které exportují do více než šesti zemí, a více než polovina respondentů uvedla, že vyváží do více než deseti zemí. Konkurenceschopnost českých firem a prosazování se na klíčových trzích by mělo být postavené nikoliv na nižší ceně, ale na jejich inovačním úsilí a technologické vyspělosti. Pak můžeme očekávat, že se budeme posouvat do lepších pozic v hodnotových řetězcích. A s tím souvisí lepší předpoklad pro diverzifikaci.
Měly by v tomto pomoci i zmíněné teritoriální strategie?
Ano, právě definicí přístupu k trhu. Každý trh nabízí různé příležitosti a v našem přístupu vycházíme ze střetu české inovativní nabídky s měnící se zahraniční poptávkou. Rolí státu je získávat a využívat informace o příležitostech a poptávce v teritoriích, s tím srovnávat nabídku českých firem, jejich inovační potenciál a v okamžiku shody nabídky a poptávky koordinovat asistenci státu. A to nejen v oblasti podpory exportu, ale i v oblasti inovací a rozvoje podnikání.
Článek vyšel v únorovém dvojčísle magazínu Export a podnikání 1-2/19. PDF verze ke stažení
