Do probíhající prezidentské kampaně vstoupil bývalý prezident Václav Klaus, když většinu současných kandidátů přirovnal k Marťanům. Jeho vyjádření není ovlivněno řídkým vzduchem na Sněžce, kde ho před novináři přednesl, ani únavou. Má reálný a pochopitelný základ. Vztahuje se k tomu, jestli budoucí prezident má být politik, anebo slovníkem VK nepolitik, tedy Marťan.
Bývalý český prezident se přiznal, že ho nad lidovými kandidáty „trochu jímá hrůza.“ Jistě při pohledu na většinu jmen v seznamu není sám, ale podívejme se blíže na argumenty, proč by prezident měl nebo neměl být profesionál.
Ukotvení v realitě politické scény, znalost zvyklostí i osobní kontakty se bezesporu hodí při nejdůležitějším úkonu prezidenta, a to jmenování vlády, potažmo výběru toho, kdo má vládu sestavit. Jak víme, je to velmi citlivý institut, který může klidně spustit parlamentní krizi. Ale je to také jediná situace, kdy je politická praxe potřeba. Navíc za dobu úřadování prezidenta přichází jednou nebo dvakrát. Prezident nemusí být nutně politik, aby to zvládl. Stačí, když se bude držet ústavy.
Například současný prezident je bývalý premiér, politik s velkou praxí, což mu ale nebránilo, aby si z ústavy udělal papírové koule, které s pobavením hází ostatním na hlavu. V ideálním světě by to možná mělo být jinak, ale zkušenost s politikou dnes u nás nezaručuje vůbec nic. Spíše naopak, je znakem schopnosti postranních dohod, kliček a úskoků.
Kiska jako varování. Prezidentem by neměl být Marťan, vzkazuje Klaus
Bráno pragmaticky podle VK, zkušenost s politikou by neměla být jedinou výbavou prezidenta. Jmenuje přece i členy rady ČNB nebo třeba ústavní soudce. Má být budoucí prezident tedy i právním expertem, ekonomem nebo třeba vojákem, když s kontrasignací jmenuje a povyšuje generály?
Neměli bychom hledat supermana. V našich poměrech bohatě postačí, když prezident nebude na zahraniční novináře pokřikovat Allahu Akbar, udrží se na nohou při odemykání korunovačních klenotů, nebude při projevech ve veřejnoprávním rozhlasu používat hrubé vulgarity a ve vztahu k autoritářským režimům si udrží míru zdravého rozumu.
Přečtěte si další komentáře autora:
