Jedním z projevů finanční negramotnosti Čechů je to, že většina z nich nečte smlouvy, které podepisuje. Je to dáno i tím, že pro lidi bez právnického vzdělání jsou složité a nesrozumitelné, tvrdí Martin Ježek, finanční ředitel neziskové vzdělávací organizace AISIS, která připravila i úspěšný projekt výuky finanční gramotnosti na školách.
Foto: Jakub Stadler
Když ministr financí Miroslav Kalousek loni na podzim prezentoval velký výzkum úrovně finanční gramotnosti v Česku, prohlásil, že je zděšen. Je podle vás finanční gramotnost Čechů opravdu tak tragická?
Když se ten výzkum připravoval, tak jsem čekal, že jeho výsledky nebudou dobré. Ale že budou tak špatné, jsem nepředpokládal.
V čem byly výsledky nejhorší?
Třeba v tom, kolik lidí si není schopno nebo ochotno dělat přehled o finančním hospodaření. Je pravda, že hodně lidí uvádí, že tuší, jak se jejich rodinné finance vyvíjejí, ale nevedou si nic na papíře nebo v počítači. Jenže je obrovský rozdíl mezi tušeným stavem a tím, když si to napíšu na papír a vidím, kolik utrácím za měsíc a za co a kolik jsem schopen ušetřit. Je to projev jakési bohorovnosti. Přece není třeba si psát, kolik dám za jídlo nebo za benzín, když vždycky nějak s penězi vyjdu.
Proč by si měli lidé vést rodinné účetnictví, když se nedostanou do minusu?
Když si uděláte v rodinných financích pořádek a zjistíte, za co utrácíte, rezervy z vašeho hospodaření zpravidla vyskočí samy. Typické je třeba duplikování pojistek, které za rok připraví rodinu o stovky, ale i jednotky tisíc korun.
Takže tvrzení řady lidí, že nemají na vytváření finančních rezerv peníze, pramení z toho, že neví, za co utrácí?
To určitě platí. Ale nechci tvrdit, že naprostá většina populace má dost peněz na vytváření rezerv. Rodina s desetitisícovým příjmem si asi nebude schopna jen tak vytvořit rezervu na půlroční fungování domácnosti.
Jedním ze zjištění v průzkumu ministerstva financí bylo, že jen třetina lidí si čte smlouvy, které podepisuje. Je to stabilní trend, nebo se tato situace zlepšuje?
U čtení smluv je to stále stejné. Ale nedivím se tomu. Přečtěte si smlouvu, která vás třicetkrát odkazuje na obchodní podmínky poskytovatele produktu, v nichž se bez právnického vzdělání ztratíte.
Takže problém není ve finanční gramotnosti lidí, ale spíše na straně poskytovatelů produktů?
Nedovolil bych si obviňovat firmy, že píšou smlouvy schválně tak složitě, aby zákazníky odradily od jejich čtení. Na druhou stranu to může být odrazem stavu práva v této zemi, kdy všechno musí být do poslední tečky popsáno, aby to nemohlo být vyloženo jinak. Že duch zákona nebo smlouvy je velmi často nahrazován doslovným popisem a už nejde o to, co těmi slovy bylo původně myšleno.
Je správné, že stát nařizuje finančním institucím, například poskytovatelům úvěrů, aby klientům předkládali zjednodušené formuláře, kde najdou všechny podstatné náležitosti půjčky či jiného produktu?
Je to rozumný směr, který ale nemusí vždycky rozumně dopadnout. Tato zjednodušení leckdy vedou k tomu, že papírů, které jsou potřeba k uzavření smlouvy, je víc. Platí přitom nepřímá úměra, že čím více papírů, tím méně lidí je ochotno je číst.
Kdo by měl být hlavním hybatelem při šíření finanční gramotnosti v Česku?
Měli by se na tom podílet všichni. Finanční instituce proto, že finančně gramotný klient se s větší pravděpodobností nedostane do problémů se splácením úvěrů. Stát jako garant soustavy vzdělávání by měl zajistit lidem takové vzdělání, které je připraví na reálný život. Roli mohou sehrát i neziskové organizace, které tradičně suplují stát tam, kde nedokáže dané činnosti zajistit dostatečně kvalitně a v dostatečném rozsahu.
Na koho by se výuka finanční gramotnosti měla zaměřit?
Jsou na to dva pohledy. Jednak lze investovat do primární prevence, tedy do těch, kdo se ještě nikdy do finančního problému nedostali. To je typicky vzdělávání na školách. Ale i vzdělávání dospělé populace, což je ale pro stát dražší a méně efektivní. Nebo se lze více zaměřit na sekundární prevenci u lidí, kteří už nějaký finanční problém řeší nebo řešili. To je agenda, kterou by měl stát podporovat trvale, protože i při vzdělávání dětí na školách nikdy nebudeme mít 100 procent lidí, kteří se vyhnou nějakým problémům.
V čem vidíte největší překážky pro šíření finanční gramotnosti?
Finanční gramotnost to má těžší v tom, že se věnuje úplně běžným situacím, které prožívá každý. Proto si velká část lidí myslí, že to umí. Většina lidí si založila bankovní účet, má platební kartu. Část lidí má hypotéky. Proto soudí, že nepotřebují, aby jim někdo radil. Navíc je svět financí pro každého velmi soukromá věc. To vše je pak bariéra, aby se v této oblasti chtěli lidé zlepšovat.
Už několik let šíříte do škol projekt výuky finanční gramotnosti Rozumíme penězům. Daří se vám tyto bariéry bourat?
Snažíme se o to. V rámci projektu Rozumíme penězům vedeme děti k odpovědnosti v nakládání s penězi. To by mělo přinést ten hlavní posun. O své finance se pak budou chtít starat aktivně a zodpovědně celý život. Změny ale vidíme také u učitelů. Celý projekt je postaven na tom, že aby učitelé mohli dobře učit Rozumíme penězům, musí si sami zlepšit svou finanční gramotnost. Ti, kteří prošli přípravným kurzem pro výuku Rozumíme penězům, se ke svým rodinným financím chovají zodpovědněji.
Martin Ježek (33)
Vystudoval management lidských zdrojů na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a podnikovou ekonomiku na Fakultě managementu a ekonomiky VUT Brno. Od roku 2002 řídí finance společnosti AISIS, kde je od roku 2004 členem správní rady. V roce 2006 se podílel na vzniku projektu finančního vzdělávání „Rozumíme penězům“, který se jako první v ČR systémově věnoval problematice finanční gramotnosti ve výuce na základních školách.
Jak učitele školíte?
Zaměřujeme se na to, jak finanční gramotnost učit, i na to, co v této oblasti učit. Do jejich školení zapojujeme odborníky z bank či občanských poraden. Učitelé si také prožijí to, co pak budou zažívat děti. Proto je náš přípravný kurz pro učitele osmdesátihodinový. Učitelé odjedou pětkrát na dvouapůldenní seminář, kde si vyzkouší všechny životní situace, které se v projektu probírají.
Jakým způsobem probíhá výuka dětí?
Projekt je postaven na vybraných životních situacích. Děti musí ve virtuálních domácnostech řešit praktické úkoly, které se jednou mohou stát v reálném životě. Třeba pořizují nové bydlení, vzrostly jim náklady na bydlení, kupují si auto, jedou na dovolenou, zadlužují se. Děti hrají předem určenou roli – rodičů, dětí, prarodičů – a hledají optimální řešení, které se hodí právě jim. Třeba v lekci o nákupu bydlení děti zažijí, že rodina, která je na tom dobře, si dům může koupit z úspor, a od jiné skupiny si poslechnou, že aby se mohla jejich rodina přestěhovat z 2+1 do 3+1, musela by zkombinovat stavební spoření s hypotékou.
Jak se mohou školy do projektu zapojit?
Projekt organizujeme v regionech, kde se nám podaří na jeho realizaci získat grant, zpravidla z Evropského sociálního fondu. V okamžiku, kdy grant máme a z přihlášených vybereme 10 až 12 škol, dostanou tyto školy zdarma plný servis. To zahrnuje jednodenní seminář pro všechny učitele na dané škole, osmdesátihodinový kurz pro učitele, kteří budou finanční gramotnost učit, či služby našich konzultantů na škole. Protože zájemců je více než 10 či 12 z regionu, začínáme nabízet i jednodenní kurzy, kde učitelům ukazujeme, jak se dá finanční gramotnost učit v jednotlivých předmětech. Na to mohou školy získat prostředky z takzvaných šablon ministerstva školství.
Na kolika školách už projekt funguje?
Plný servis už dostalo nebo dostává 70 škol. V letošním školním roce učí Rozumíme penězům přes 250 učitelů, kterým prošly rukama necelé čtyři tisíce dětí.
Jak se k výuce finanční gramotnosti staví děti?
Baví je to. Oceňují, že to, co se naučí, budou moci použít v běžném životě.
Co na výuku finanční gramotnosti říkají rodiče?
školám doporučujeme, aby rodičům vysvětlili, proč Rozumíme penězům na jejich škole začíná. Aby se nebáli, že děti budou do školy nosit informace o finanční situaci rodiny. Jeden z učitelů například na třídní schůzce absolvoval s rodiči některé aktivity z projektu, aby rodiče viděli, co děti budou dělat.
Oceňují to, že se děti učí hospodařit s penězi?
Máme třeba případ dítěte, které po jedné z úvodních hodin, kde se sestavuje rodinný rozpočet, přišlo domů a rodičům řeklo, ať mu nedávají kapesné, když toho musí platit tak moc. Rozpočet je záměrně koncipován tak, že na několika řádcích jsou příjmy a na dalších 70 jsou výdaje. Dítě si tak uvědomí, kolik nejrůznějších položek obnáší provoz domácnosti. Další měsíc už ale zase kapesné dostávalo.
