Pokud dnes investor chystá jakýkoli větší investiční záměr, musí se psychicky obrnit a připravit se na kolečko nekončících řízení na úřadech. Aby totiž dostal územní rozhodnutí a stavební povolení, musí dostat také „zelenou“ v řízeních zabývajících se vlivy investice na životní prostředí.
Tato „ekologická“ řízení jsou nezávisle na sobě vedena podle různých zákonů zakotvujících náročné požadavky evropských předpisů. Stačí pouhá formální chyba úřadu, a dokončená řízení je třeba opakovat. Systém je těžkopádný a neefektivní.
Takový stav je úrodnou půdou pro obstrukce ze strany nevládních organizací, které jej využívají k blokování investic. To vše přispívá k tomu, že proces získávání všech nezbytných povolení trvá i několik let, což nepochybně brzdí rozvoj infrastruktury v Česku.
Rigidní řešení
Tento komplikovaný systém navíc může být v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně se směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí (takzvaném posouzení EIA). Proto také unie zahájila s Českem řízení o nápravě. Pokud k ní nedojde, hrozí sankce a potíže s čerpáním financí z evropských fondů.
Česká republika už navrhla řešení, to však není příliš systémové. Podstatou návrhu je zavedení takzvaného environmentálního povolení. To by se vydávalo v novém řízení, které předchází navazujícímu řízení územnímu a stavebnímu.
V řízení by se izolovaně posuzoval pouze vliv investice na životní prostředí podle zákona o EIA. Zavedla by se závaznost povolení pro navazující řízení. Jednou vydané povolení by se již nemohlo měnit. Povolení by navíc podléhalo samostatnému soudnímu přezkumu stejně jako územní rozhodnutí a stavební povolení.
Pohled za hranice
Návrh ovšem nebere v úvahu, že záměr se v navazujících řízeních průběžně mění, doplňuje a upřesňuje v návaznosti na nové připomínky a vstupy. Tím se samozřejmě mohou měnit i dopady na životní prostředí. Již vydané povolení by se tak v důsledku mohlo vztahovat k neaktuální podobě investičního návrhu a proces vydávání by bylo třeba zopakovat.
Vedle toho se zdá, že by další fáze povolovacího procesu se samostatným soudním přezkumem dále prodloužila a zkomplikovala již tak složitý proces, v jehož rámci jsou běžně opakovány tytéž námitky během různých fází.
Řešení přitom můžeme najít za hranicemi. Rakousko kompletně propojilo jednotlivá řízení. V úvahu tak může připadat spojení některých řízení do řízení územního nebo zavedení jednoho řízení zahrnujícího současně řízení územní, stavební i ekologická. Odpadla by řada opakujících se úkonů. Žadatel by podal žádost, již by mohl v návaznosti na připomínky úřadů a nevládních organizací průběžně měnit. Nebyl by tedy nucen podávat znovu nové a nové žádosti.
Průhlednější a rychlejší
Zakotvily by se i mechanismy standardizace určitých úkonů, což by vedlo ke snížení počtu formálních pochybení ze strany úřadů a zabránilo procesním obstrukcím. Řízení by koordinoval pouze jeden odpovědný úřad, který by musel při svém rozhodování přihlížet k výstupům ostatních dotčených úřadů. Snížil by se i počet prováděných přezkumů.
Další výhodou je, že pokud by soud shledal vady v povolení, zrušil by pouze jeho konkrétní vadnou část. Úřad by pak nemusel opakovat celé řízení, ale jen jeho chybně provedenou fázi. Systém by se tím zefektivnil. Pro veřejnost by byl průhlednější a pro investory rychlejší a úspornější. Vhodné nastavení systému by pak dokázalo zachovat i nezbytnou úroveň ochrany životního prostředí.
Autor je partnerem Advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges
Čtěte také:
Nová příležitost optimalizovat povolování investičních staveb
