Začátkem dubna vydal Mezinárodní měnový fond zprávu o globální finanční stabilitě. V ní se mimo jiné zabývá výrazným nárůstem zadlužení v rozvojových ekonomikách od krize v roce 2008. Jedním z důvodů růstu zadlužení bylo globální uvolnění měnové politiky, jež zlevnilo kapitál. Země, které si to mohly dovolit, navíc poskytly také fiskální impulz. Ukázkovým příkladem je Čína.
Od roku 2008 vzrostly bankovní úvěry směřující čínským firmám o téměř 50 procent a firemní zadlužení přesáhlo ke konci roku 2013 metu sto procent HDP. Čínské podniky jsou nyní jedny z nejzadluženějších v rámci rozvíjejících se trhů. Banky navenek působí jako dobře kapitalizované a také z hlediska krytí úvěrů depozity jako poměrně konzervativní.
Znepokojující je ale expanze čínského nebankovního finančního sektoru, jenž se též nazývá stínový bankovní systém. Podle konzervativních odhadů se od roku 2010 zdvojnásobil. Nebankovní firmy ve formě neregulovaných trustů poskytují rizikové úvěry. Podíly v trustech jsou však často prodávané klientům pouze jako o něco výnosnější alternativa bankovních depozit.
Trusty ve skutečnosti pracují s průměrnou 35násobnou finanční pákou, nemají tedy téměř žádnou bezpečnostní rezervu pro případ potíží. Takto financované úvěry často směřují do rizikových realitních projektů nebo firem zřízených na úrovni lokálních samospráv, o jejichž rentabilitě panují oprávněné pochybnosti. Otázkou zůstává, zda se nepřiblížil čas splácení.
Ekonomika v Číně zpomaluje a to nutně přináší krach některých projektů. Vláda a banky mohou nesplácené půjčky nadále přímo sanovat nebo narušit mýtus o bezpečnosti uvedených produktů a riskovat paniku obyvatelstva. Vzhledem k rozsahu problému to bude citlivé rozhodování.
Autor je analytikem J&T Banky
Čtěte také:
Čínské ekonomice dochází dech. První kvartál byl nejslabší za poslední rok a půl
Čína investuje do zlata. Na odbyt jdou mince, cihly i šperky
