Událostí číslo jedna na finančních trzích posledních týdnů je podle mého názoru propad na dluhopisovém trhu. To přispělo k posílení dolaru proti měnám rozvíjejících se trhů a rozkolísalo i ceny akcií. Centrální banky se několik posledních let snaží pomoci ekonomice tím, že drží úrokové sazby nízko.
Učebnicově by tím měly být motivovány firmy a spotřebitelé k půjčkám a následně k investování a spotřebě. Investoři jsou pak tlačeni od málo výnosných dluhopisů k rizikovějším investicím do realit a akcií. V momentu, kdy se úroky dluhopisů a depozit pohybují s vydatným přispěním státu a jeho centrální banky pod úrovní inflace, mluvíme, trochu zjednodušeně, o takzvané finanční represi. Úrokové výnosy z dluhopisů v posledních týdnech rostou, což nastoluje oprávněnou otázku, jestli již definitivně neskončila doba dluhopisová. Ano, dluhopisy byly příliš vysoko a korekce cen byla jen otázkou času. Co je však překvapivé, je struktura toho pohybu.
Výnos dluhopisu se skládá z reálného výnosu/zhodnocení a z prémie za inflaci. Růst výnosů v poslední době je však tažen růstem reálného výnosu a prémie za inflaci naopak klesá.
Obtížně si dokážu představit, že ekonomika v současném chatrném stavu je schopna ustát další setrvalý nárůst reálných výnosů. Navíc pokles inflačních prémií jde proti současným snahám centrálních bank. Další výrazný pokles cen dluhopisů tak považuji za nepravděpodobný, pokud se nezmění jeho struktura, tedy pokud nedojde k nárůstu inflačních očekávání. Především podnikové dluhopisy kratších splatností nadále považuji za zajímavou a poměrně nízkorizikovou investici.
Autor je analytikem J&T Banky
