Léčba Evropy naordinovaná Německem, tedy kombinace úspor ve státních výdajích a prorůstové reformy, jsou stále více nepopulární v tisku i u veřejnosti.
Hojně používaným argumentem je, že úsporná opatření podvazují ekonomický růst, tím klesá výběr daní a roste deficit rozpočtu, který si pak vyžaduje další úsporná opatření. Některými ekonomy a komentátory vzývaná vyšší spotřeba sice krátkodobě růstu pomůže, ale nevytvoří zdroje pro růst v dalším období. A pokud je financována dluhem, sníží budoucí výdaje, kdy budeme muset dluh splatit, a to včetně navýšení o úrok.
Deficitní hospodaření je ospravedlnitelné, jestliže dluhem financujeme investice, jejichž výnosy dluh v budoucnu pokryjí. Omezení deficitního hospodaření dává smysl, když se úspory podaří provést výrazně a jednorázově a nerozsévá se neustálými polovičatými kroky pesimismus.
Již začínající student ekonomie se dozví, že pro vývoj HDP jsou dlouhodobě určující růst populace a změny v produktivitě. Produktivita je závislá na investicích, přičemž investice soukromé se zpravidla vyznačují větší efektivitou než investice veřejné. Veřejné investice, například do infrastruktury, jsou vítaným dočasným zdrojem růstu v době, kdy jsou soukromé investice abnormálně utlumeny. Vždy ale platí, že by stát měl preferovat investice soukromé a vytvářet pro ně vhodné podmínky.
Rázné a optimálně jednorázové úspory v kombinaci s podporou investic proto i v současné situaci dávají smysl.
Čtěte také:
Skandál slavných ekonomů Rogoffa a Reinhartové
Už žádné utrácení a podivné státní IT projekty, říká Petr Nečas
Rozpočet je zatím v dobré kondici. Přebytek vzrostl na 14 miliard
Autor je ředitelem správy fondů J&T Investiční společnosti
