Pamatujete si tu soutěž pro školou povinnou mládež o reáliích Sovětského svazu, která se jmenovala O zemi, kde zítra znamená již včera? Někdo ji trefně překřtil na soutěž O zemi, kde již včera snědli to, co měli sníst zítra. V dnešní době se mi ten slogan vybavil při úvahách o rozpočtové situaci Francie, jednoho z pilířů Evropské unie.
Asi je to poněkud příkré přirovnání. Francie je bohatá, průmyslově rozvinutá země. Základní rysy tamní hospodářské politiky a tempo zadlužování ovšem ekonomům nahánějí hrůzu. Země s tradičně silnými odbory je stále méně konkurenceschopná oproti Německu, o asijských exportních zemích ani nemluvě. Daně jsou vysoké a zkonzumují více než polovinu hrubého domácího produktu.
Loňský rozpočtový schodek činil zhruba šest procent a bude-li dobře, klesne letos na pět procent. Veřejné zadlužení k hrubému domácímu produktu se nezadržitelně blíží k devadesáti procentům. Jak na tuto situaci reaguje hospodářská politika? Francie zvýšila minimální mzdu, snížila věk pro odchod do důchodu na šedesát let a schválila ještě vyšší daně pro bohaté. Vyšší minimální mzda patrně zhorší (oficiální) nezaměstnanost, úprava penzijního věku zvýší náklady již tak na dluh fungujícího rozpočtu.
Čtěte také:
Socialista Hollande jde proti Peugeotu
Hollande má problém. Francii slíbil růst, ale auditor radí šetřit
Francouzští boháči utíkají před socialistou Hollandem do Londýna
Spoléhat na přímé daně pro nejbohatší části společnosti je marné. Tato skupina lidí má prostředky, jak kapitál přesunout do daňově vstřícnějších lokalit. Podle studie Banky pro mezinárodní platby z března předloňského roku je vzhledem k demografickým trendům, nastavení penzijního a zdravotního systému, dlouhodobý (přesněji třicetiletý) výhled zadlužení Francie jeden z nejhorších na evropském kontinentu a například výrazně horší než u dnešních „otloukánků“ Španělska nebo Itálie. Bohužel,
Francie se svým přebujelým sebevědomím si ještě vůbec nepřipouští, v jak vážné situaci se ocitla. Je libo francouzský desetiletý státní dluhopis s výnosem 2,1 procenta ročně? Děkuji, nechci.
Autor je ředitelem správy fondů J&T Investiční společnosti
