Parlamentní volby sice skončily dle očekávání vítězstvím ČSSD, z rozdělení mandátů je ale zřejmé, že ani etablovaná levice, ani pravice nemají šanci sestavit vládu. Klíče má v rukou trojice nových nebo staronových subjektů – ANO, Úsvit přímé demokracie a KDU-ČSL.
Povolební vyjednávání budou velice komplikovaná, a to z několika důvodů. Prvním je slabým zisk vítězné ČSSD a nemožnost spolupráce s KSČM, ve kterou minimálně část ČSSD doufala. Navíc ČSSD již je zmítána vnitřní nestabilitou.
Dále, politická reprezentace bude vzhledem k počtu subjektů hodně roztříštěná . Nakonec, silná pozice nevyhraněného, ryze protestního hnutí ANO, bez kterého se žádná vláda dávající smysl zřejmě neobejde, je komplikací.
ANO nemůže zůstat mimo
Klíčovým bude postoj hnutí ANO, které zisk 18,65 procenta musel nevyhnutelně překvapit a které tak je nuceno převzít odpovědnost – předvolební slova o tom, jak se zdiskreditovanými stranami nebude spolupracovat, platit nejspíš nebudou.
Nejpravděpodobnější koalicí se jeví spolupráce ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která by disponovala pohodlnou většinou 111 hlasů. Ovšem ta by byla inherentně nestabilní. KDU-ČSL a ČSSD jsou ideově koherentní, levicově orientované strany, které sice mají rozdílné názory na některé věci (restituce), z nemalé části se však dokážou shodnout (zrušení druhého pilíře, pravidelná valorizace penzí, podpora rodin, zdravotnictví, ale i daně atd.).
U ANO je však situace výrazně horší: 47 poslanců, o kterých skoro nic nevíme a kteří zastupují stranu, jejíž jedinou charakteristikou je protest, nejspíš nebude stabilním blokem.
Navíc, programový překryv s ČSSD/KDU-ČSL je celkem malý – shoda by se asi dala najít na snížení DPH (pokud ovšem jiné příjmy dovolí) a minimálním důchodu, určitě (určitě?) ne na daních, druhém pilíři penzijního systému. Existuje však nezanedbatelné riziko předčasných voleb.
Klub ANO bude nejspíš nestabilní, vzhledem k protestní povaze hnutí a šíři jeho elektorátu (hlasy získalo snad u všech stran spektra, od ČSSD po TOP 09) je velice pravděpodobný pokles popularity. To bude plodit obecnou politickou nestabilitu.
Mohlo být i hůř
Zatímco z hlediska politiky výsledek jinak než slovy pat či nestabilita hodnotit nelze, z hlediska ekonomiky je výsledek voleb malým pozitivem – a nečekáme tedy žádný dopad na korunu ani na dluhopisy. Proč? Nenaplní se sliby změn hospodářské politiky dle ČSSD/KSČM.
Vzhledem ke slabému volebnímu mandátu ČSSD a neochotě zvyšovat daně u ANO tak zřejmě nedojde na růst firemní daně z příjmu, na daně na vybrané sektory (což je teoreticky pozitivní pro Telefóniku, Komerční banku či ČEZ) či na progresi zdanění fyzických osob.
Pokud ANO dostojí svým slibům či nedojde ani na zrušení druhého pilíře penzijní reformy, i když to KDU-ČSL a ČSSD ve svých programech chtějí. Naopak se může prosadit minimální důchod či pokles DPH, ovšem jenom pokud dovolí deficit.
Všechny tři strany totiž deklarují snahu udržet deficit rozpočtu pod třemi procenty. To samozřejmě není tak dobré jako slib TOP 09 vyrovnat do roku 2018 rozpočet, ovšem vzhledem k tomu, co mohlo být, tedy vláda ČSSD a KSČM, to je maximum možného.
Tolik pozitiva pro ekonomiku. Negativem je, že se zřejmě do žádných zásadních ekonomických reforem (penze, daně) vláda nepohrne. Vzhledem k roztříštěnosti sněmovny i vlády nebude panovat shoda na zásadním ekonomickém směřování země a nad Českem bude viset hrozba dalších voleb.
Nakonec, vzhledem k možnosti, že se jednání protáhnou na měsíc a více, je reálná možnost rozpočtového provizoria. To by však nemělo mít negativní vliv na trhy a ekonomiku, i kdyby mělo trvat delší dobu –rozpočet z roku 2013 v podstatě zabezpečí, že v případě, že se Česko vrátí, jak čekáme, k růstu, deficit bude pod třemi procenty.
Autor je analytikem České spořitelny
Čtěte také:
Premiérem se stane Andrej Babiš. Jestli bude chtít
Babiš: Vládu ať sestaví ČSSD a KDU-ČSL. ANO ji možná podpoří
