Jak vypadá podnikatelský den Martina Nováka, zakladatele a generálního ředitele společnosti Celebrio Software?
Po probuzení si doma projdu seznam úkolů a označím ty, které chci stihnout během dne. Bez organizace úkolů bych už dneska nemohl pracovat a vždy je pro mě odměna, když mohu některý z nich odškrtnout jako hotový.
Do 15 minut vzdálené kanceláře chodím pěšky a ještě po cestě si kupuji plechovku energetického nápoje pro povzbuzení. Zkoušková období na univerzitě mě naučila je pít a od té doby jsem si vybudoval malou závislost. Možná bych se měl raději naučit pít kávu jako ostatní.
V kanceláři společně s vedoucími jednotlivých týmů projdu jejich plán pro daný den. S jedním se zdržím déle, protože musíme projít materiály pro prezentaci herního projektu, která se minule moc nevydařila.
Zatím zvládám
Během pěti minut pak dorazím na úvodní přednášku o informačních systémech, mimo vedení firmy totiž stále studuji, a sice magisterský program na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Studuji prezenčně, což zatím zvládám díky blízkosti kanceláře a univerzity. Školní týmové projekty řeším podobně jako ty firemní. Uspořádám meeting, zjistím profil jednotlivých lidí, následně se dohodneme na rozdělení úkolů a termínech odevzdání. Snažím se, abych pokaždé pracoval na projektu s někým jiným, protože chci poznávat nové lidi.
Na přednášku se mi však dnes moc nedaří soustředit, vlastně jen řeším další e-maily, a po necelé hodině se vracím zpět do kanceláře vyřizovat další poštu a telefony. Během necelé hodiny se však na univerzitu vracím, tentokrát prodiskutovat možnosti zahájení spolupráce s jednou z laboratoří. Shodneme se na společném zájmu a mým úkolem je připravit materiály nastiňující konkrétní podobu možných projektů.
Na trase kancelář-učebna
Můj oběd probíhá tak, že ve volné chvilce vyrazím do nejbližší restaurace na menu a víc jak půl hodiny jídlu neobětuji. Jsem si ale rozhodně vědom, že bych se měl brzy začít soustředit na to, jak během dne jím.
Nasyceného mě čeká prohlídka naší budoucí nové kanceláře. Tým se přes léto rozrostl, a protože jsme všichni stále studenti, máme štěstí, že se nám podařilo najít kancelář, která umožní všem přebíhat z přednášek během pár minut. To je při zaměstnávání studentů obrovská výhoda.
Z prohlídky rychle odcházím a přesouvám se do centra města, kde mám schůzku s hercem z brněnského Národního divadla kvůli natáčení videa pro naši společnost. Schůzka jde velice dobře a jsem nadšený i z jeho zájmu o náš produkt jako takový. Další dnešní přednášku, tentokrát o datovém modelování, musím navzdory zmiňované blízkosti univerzity vynechat. Jsem zpět v kanceláři a připravuju se na videokonferenci v šest hodin s velkou nadnárodní firmou, která by chtěla využít náš produkt pro svůj pilotní projekt. Celý den jsme se snažili zprovoznit software, který by nám umožnil skupinovou videokonferenci se sdílením obrazovky a současně by byl na seznamu jejich firemně povoleného systému. Což se i přes intenzivní snahu nedaří a musíme přejít na plán B a rychle zaplatit prémiový účet jinde.
Únava nevadí
Videokonference se kromě mě účastní zástupci tří různých poboček dané společnosti a na závěr z toho mám smíšené pocity. Zdá se, že se snaží české straně protlačit interní řešení, přestože jeho kvalita je výrazně nižší než naše. Na druhou stranu se česká strana zdá být nakloněna subdodavatelství od nás. Uvidíme, jak to dopadne, už o tento projekt bojujeme tři měsíce.
Před odchodem z kanceláře ještě připravuju materiály na ranní schůzku s inovačním centrem a večerní schůzku ohledně strategie mediální komunikace. Z kanceláře odcházím před půl devátou, abych ještě někde sehnal jídlo na večeři. Jako správný student sdílím byt s dalšími sedmi studenty, a přestože mám vlastní pokoj, vidím, že tam už dlouho nevydržím a je pomalu načase najít si někde vlastní klid.
Únava z práce mi nevadí, dává mi dobrý pocit, že jsem něco opravdu udělal a posunul naši společnost a naši misi zase o kousek dál.
