Po dlouhém váhání a přes silnou opozici zejména ze strany německé Bundesbanky se Evropská centrální banka na svém čtvrtečním zasedání rozhodla spustit program kvantitativního uvolňování. Po několika letech se tak ECB připojila po bok amerického Fedu a britské Bank of England, kterým tento stále ještě poměrně nekonvenční nástroj měnové politiky pomohl zvýšit inflaci a nastartovat ekonomický růst.
Ekonomové a analytici budou ještě dlouho vést debatu o tom, jestli má program kvantitativního uvolňování v představené podobě šanci skomírající dvourychlostní ekonomice eurozóny skutečně pomoci, obzvláště pak, když v mnoha státech eurobloku stále neproběhly nutné strukturální reformy. Akciové trhy, zejména ty evropské, mají nicméně alespoň prozatím o implikacích kvantitativního uvolňování jasno, když býci i přes nezvyklou a bezprecedentní lednovou volatilitu nejen na akciových burzách poslali indexy v očekávání akce ze strany ECB na nová dlouhodobá maxima.
Klíčovou otázkou pro každého jednotlivého investora přesto stále zůstává, jak dlouho býkům na globálních akciových trzích optimismus, naposledy přiživený akcí bankéřů kolem Maria Draghiho, vydrží. Již leden velmi nápadně naznačuje, že se letos na trzích zřejmě nikdo z nás nudit nebude a i přes optimismus zažehnutý ECB nesmíme zapomenout, že rizik pro mnoho let trvající rostoucí trend na akciových trzích existuje mnoho. Držte se…
V rubrice „Z parketu“ čtěte také:
Jan Vejmělek: Dolar jede na vítězné vlně
